Home Názory Co je tohle za prašivý stát?

Co je tohle za prašivý stát?

Pavel Votruba

Šéf České lékařské komory Milan Kubek…, povzdechl jsem si. Kdyby on se ztratil, nemyslím, že by ho hledaly zástupy. Toto výrazné očkovací ultras z vyhrocených časů covidových, vinou čehož (i jeho) dnes a denně umírají tisíce lidí po celém světě, teď vystřelilo do veřejného prostoru jinou dávku. Sice ne bezprostředně smrtelnou, jako ty minulé, přesto ohavnou. Tenhle podřadný komorník českého lékařství totiž navrhuje zvýšit regulační poplatek za lékařskou pohotovost z aktuálních 90 na 200 korun českých.

Ve škole nás vždycky učinili, že žít se celkem plnohodnotně dá i bez některých částí našeho těla, ale rozhodně to nejde bez mozku. Má to svoji logiku…, samozřejmě, a já to schválně přeháním – nicméně čtu-li třeba právě Kubka, říkám si: sakra, co když se bez toho mozku žít dá? Co když se vědci a lékaři mýlí? Vždyť mýliti se lidské je a nic lidského není cizí ani Kubkovi…

Sledoval jsem všechny ty rádoby názorové kolize okolo tohohle Kubkova výtlaku z 90 na 200, ale jako obvykle i diskuse na toto téma postrádaly základní premisu, resp. jakési rozvrstvení problému – tedy o co jde a o co už nejde?

Nejde o zmíněné stodesetikorunové navýšení, v jehož moci by rozhodně nebylo řešení, jak české zdravotnictví uvolnit ze systémové křeče – na druhou stranu však o to navýšení přece jenom jde. Obecně o něho jde, neboť v této zemi se od ledna 1990 neděje nic s tak důslednou pravidelnosti, jak ono navyšování – doslova všeho. Zdražuje se takovým tempem a s takovou samozřejmostí, že lidé si už zvykli a doslova každodenní nárůsty cen za »všechno« přestali vnímat a tudíž řešit.

Když už z nadhledu vidíme, o co jde a o co nejde, slušelo by se ještě zodpovědět otázku – o co jde samotnému Kubkovi? O nic, co by stálo za řeč – krom pěstování falešného pocitu vlastní důležitosti. Doktor Milan je příliš malá ryba, než aby ho kdokoli rozumný bral vážně – jako že mu o něco fakt jde. Opravdově. Paseky však kolem sebe může nasekat habaděj, o tom se s nikým nepřu.

Nevím kdy, kde, v čí hlavě se zrodilo to zrychlení z 90 na 200, ale i tohle může té paseky taky dost nasekat. Třeba mezi obyčejnými důchodci nebo mezi matkami samoživitelkami, které bývají se svými malými dětmi na pohotovosti dost často. Jak jsem již uvedl – to »zrychlení« nic nevyřeší, zdravotnictví nepomůže, ale ošklivé paseky je schopno nadělat mraky.

Co tohle je za prašivý stát, který už 33 let jen natahuje ruku, řka: občane, dej – ovšem když se občan ocitne v »ouzkejch«, má pro něho nachystány jen drobty z okraje stolu… Blbé je, že mnozí ty drobty pořád ještě požírají slavnostně a s nehynoucím vděkem.

Pavel Votruba

Předchozí článekProti nekalým praktikám nelegálních zprostředkovatelů práce
Další článekVrba má nové angažmá. Převezme předposlední Zlín

5 KOMENTÁŘE

  1. Ještě pár slov k autorovi. Nevím, mladíku, kolik ti je let a čím se živíš a co jsi v životě dokázal. Podle fotografie ses narodil už po roce 1990. Ten prašivý stát ti tedy poskytl bezplatné vzdělání, i když ano v tvém případě nebude vyšší než základní, poskytuje ti bezplatnou zdravotní péči, platí ti sociální příspěvky, protože pochybuji, že jsi schopen si vydělat poctivou prací na živobytí. Važ tedy své plivance na tento stát, protože tím pliveš i na všechny poctivé občany, kteří ti ze svých daní toto vše poskytují. Věř, že jinde na světě to není samozřejmost.

    • To nebyla žádná milost onoho státu, ale nárok plynoucí z toho, že platíme nemalé daně a odvody. A hlavně, sociální systém je dědictvím socialismu. Někdo by řekl „přežitkem“.

  2. Už tu byl jeden duševní gigant, který tvrdil, že naděje dožití je dána pouze kvalitou stravy v dětství, případně v mládí. Každý bystřejší jedinec ale ví, že těch vlivů na dobu dožití je celá řada. Pokud zůstaneme u té stravy, tak právě „kvalitní strava“ strava ve smyslu přejídání se, nadbytku červeného masa, tuků atd. v kombinaci s kouřením a stagnací kvality zdravotnické péče byla důvodem, že v letech 1960 – 1990 se naděje na dožití ustálila u mužů na cca 67 letech a prakticky se neměnila. Od roku 1990 se zato zvedla o 7-8 let díky kvalitnější stravě ve smyslu omezení masa, tuků, kouření, lepšího osobního přístupu lidí ke svému zdraví a především masové dostupnosti „západních“ zdravotnických metod tedy CT, magnetické rezonance, léků atd.
    Přesto v délce dožití za Západem stále zaostáváme. Pokud se bude na pohotovosti stále díky nízkému poplatku řešit každá rýmička, budeme zaostávat i nadále.

    • Copak se lidé v jiných zemích v 60. až 80. letech nepřejídali, nekouřili, nejedli červené maso, měli CT, magnetickou rezonanci, léky na ředění krve? Copak se v současnosti lidé nepřejídají, nekouří, nejedí červené maso?
      Jde o to, že jinde třeba měli ve zvyku jíst více mořských ryb, nepoužívali řepkový olej (s kyselinou erukovou) atd.

      Mohou být i jiná vysvětlení, ale ideologická tvrzení současné propagandy o „zlých komunistech“ jsou absurdní.

  3. Také mne tento návrh předsedy České lékařské komory převapil, navíc mne překvapila jeho slova o tom, že se v ČR prodloužila doba dožití, protože prý již jíme kvalitnější potraviny. Podle mne se doba dožití dočasně prodlužila proto, že odešly či odchází ročníky, jejichž dětství bylo poznamenáno „kvalitními“ potravinami v době hospodářské buržoázní První republiky či „kvalitními“ náhražkami potravin za Protektorátu a na jejich místo nastupuje generace dobře a relativně zdravě živená za socialismu. Dnešní „kvalitní potraviny“ z Polska či pěstíren západní Evropy, plné pesticidů a náhražek asi zdraví a dlouhověkosti moc nepřispějí.
    Jeho postoje v otázce Covidu však vždy podpořím. Stejně jako on žasnu, že lidé pokládají za své zcela samozřejmé právo nenosit např. v přeplněných vozech MHD roušky a příjde jim normální, v době nejen Covidu, ale i např. ve chřipkovém období, prskat do obličeje spolucestujícím. Když si přitom někdo jiný zapálí venku na zastávce cigaretu, tak mu možná tito lidé polopaticky vysvětlují, že jeho práva v demokracii končí tam, kde začínají práva druhých (aspoň jsem toho byl několikrát svědkem), A u cestujících nechápu, že se proti takovým lidem nechrání sami aspoň rouškou – vždyť nejde jen o ně, ale třeba o jejich starší rodiče či prarodiče, kolegy, přátele, kterým mohou přivézt z MHD smrt!).

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here