Home Kalendárium Den díkůvzdání aneb »Americký mír«

Den díkůvzdání aneb »Americký mír«

Většina Američanů už dávno neví, proč se tento den tak masově slaví. Prostě se jednou do roka scházejí rodiny u upečeného krocana, z něhož je prý až šest porcí, a za dobré nálady ho snědí, zavzpomínají na uplynulých dvanáct měsíců anebo na ještě delší dobu a až tři dny se oddávají všeobecnému klidu a dalším a dalším porcováním. Miliony opeřenců je ten den snědeno, jen jeden prezidentským gestem dostane milost. To je už ale spíše televizní show.

Co tedy opravdu stálo na počátku všeobecného svátku, kterému neunikne žádný Američan, ať je kdekoli na zeměkouli, a jenž ho spojuje s vlastí a příběhem, jenž už ani nezná? Co se skrývá za Dnem díkuvzdání? Kdysi asi v tu dobu skončily sklizně a začínala opravdová zima – jenže i na Floridě a v Texasu začínají zimní dny? Možná plískanice, počasí »na draka«, snad staré indiánské zvyky se přenesly do elektronické budoucnosti. Nebo to byla touha ještě před Vánocemi sjednotit »po americku« rozdílné náboženské zvyky? Zkuste se zeptat Američanů, které potkáte na ulici, co vlastně v sobě skrývá magičnost onoho »díkuvzdání«. Budete překvapeni, kolik odpovědí dostanete.

Přitom na samém počátku vůbec nebyly výše zmíněné důvody. Tehdy, to bylo v roce 1620 (1621?), v Evropě Třicetiletá válka začala nabývat svou českou částí na síle, se sešli nově příchozí Evropané, Angličané a snad i Francouzi, aby si v místě, kde je dnes město Plymouth ve státu Massachusetts, sedli »s dýmkou míru« se zbytkem spřátelených indiánů. Proč zbytkem? Protože předchozí setkání s rybáři z Evropy znamenalo i zavlečení epidemií, na něž nedokázala těla indiánů reagovat. Tehdy však u »dýmky míru«, ohně a pečeného masa stvrdila obě seskupení »věčný mír«. Pro Američany to byl dobrý »obchod«. »Otcové Poutníci« jím získali nejen půdu, ale i rady indiánů, jak na ní hospodařit.

Jsme však v Americe. Brzy se »věčný mír« změnil ve vyhlazovací válku a ze zbytku kmene Wampanoag (Patuxet) nezbyl ani jediný muž. Západní pobřeží bylo najednou čisto od indiánů. Expanze pokračovala dál na východ, do území Siouxů, Komančů a dalších a dalších indiánských kmenů, až z indiánské severní Ameriky nezbylo nic. Dnes potomci slavných válečníků buď asimilovali anebo v rezervacích vítají turisty na svůj folklor.

Den díkuvzdání byl kdysi stanoven úředně. Ujal se. Ostatně vždy se v Evropě slavil konec žní – proč by se tedy neměl slavit také v Americe? A tak čtvrtý čtvrtek v listopadu dostal svou stálou náplň. A byznys s krocany svůj stálý termín. Ten den se totiž v USA zkonzumuje na dvě stě osmdesát milionů krocanů, kteří se jen pro to chovají v nesčíslném množství farem po celých Státech. Země se semkne, přátelé se sejdou, vzpomínají nebo vymýšlejí další transakce, dovedou do konce staré dohody anebo je zatím odloží »na někdy«. Šest porcí je z jednoho krocana, sejde-li se víc hostů či členů rodin, je třeba objednat více krocanů, a tak to jde každý rok, to patří k svátku.

Zvyky se ovšem mají dodržovat. My v Evropě slavíme Vánoce. Bez ohledu na to, zda jsme katolíky, evangelíky nebo stoupenci »církve československé«. Dokonce i pravoslavní a židé se připojují, abychom všichni mohli slavit »svátky klidu a míru«. Mír zatím však na našem kontinentu není, a ani klid a naděje. Zbývá se modlit. Jenže náš většinově ateistický národ k té naději modlitbu nepotřebuje. Potřebuje však lepší vládu, která by více energie věnovala řešení problémů inflace a míru. Tu však nemá.

A onen »americký mír« v době díkuvzdání? Krátký čas míru byl samotnými »Otci Poutníky« narušen a společně s jinými osadníky v Novém Amsterodamu byl za babku koupen od indiánů Manhattan a postupně už se nic nekupovalo. Stačily střelné zbraně a alkohol. A od té doby? Nezměnilo se nic. Jen území Spojených států je pro takové transakce malé, a tak se potomci »Otců Poutníků« dostávají přes »předzahrádky« až do zahrad tisíce kilometrů od Plymouthu, kde byla uzavřena snad první smlouva k ovládnutí Západu a »Amerika konečně začala patřit Američanům«, tedy potomkům těch přistěhovalců z Plymouthu a z dalších míst. Pak už namísto krocanů jde o celé kontinenty.

Jaroslav Kojzar

Předchozí článekVýstavu Otvírač srdcí vytvořil 3D tiskem sochař Michal Gabriel. Představuje sochy krajiny
Další článekRozvinuté země by měly dodržet slovo

6 KOMENTÁŘE

    • Napadení Ukrajiny zinscenováním a zaplacením krvavého puče proti tamní demokratické vládě v roce 2014? To rozhodně odsuzuji. Představitelé prodemokratických sil byli pak pučisty biti a vražděni úplně stejně jak ti černoši.

  1. Překlad slov „historika“ Kojzara: Bílí Američané ještě před 150 lety mlátili černochy a zabíjeli Indiány. To jim v genech zůstalo a chovají se tak i dnes. Nakonec dvě stě osmdesát milionů mrtvých krocanů na Den díkuvzdání je toho důkazem.
    Já vidím ale zcela jinou realitu: 150 let se v Severní Americe víceméně neválčilo. 2x v minulém století Američané pomohli Evropě k ukončení světových válek a po té druhé pomohli té západní části k nebývalému rozvoji. Za posledních 60 let USA přešly od uplatňování segregace afroameričanů až k jejich pozitivní diskriminaci.
    Jistě se v politice USA najdou i kostlivci. Ale o Ameriku tu dnes přeci vůbec nejde. Hlavním cílem podobných článků je zamlčet to, co se děje na východ od nás – agrese proti svrchovanému státu, vraždění civilního obyvatelstva, ničení kritické infrastruktury. Člověk, který se k tomu zcela záměrně propůjčí, nemůže mít naši úctu.

    • V severní Americe se sice neválčilo, ovšem americký režim válčil a válčí všude ve světě takřka nepřetržitě. Těch agresí proti svrchovaným státům, vraždění civilního obyvatelstva, ničení kritické infrastruktury bylo požehnaně. Včetně té současné, od roku 2014. Jedinou „spravedlivou válkou“ byla ta druhá světová a to zřejmě jen zásluhou osoby F. D. Roosevelta. Evropa se pak nerozvíjela o nic „nebývaleji“, než v několika předchozích staletích. Je záslužné, že americký režim konečně přestal s diskriminací nebílých atd., ovšem dost pozdě. A tzv. pozitivní diskriminace, vnucovaná nyní celému světu, ta snad není o mnoho lepší.

  2. Autor nás pravidelně seznamuje s výročími různých osob a událostí. Překvapuje, že nějak tak přehlédnul 630 výročí kdy ze španělského přístavu Palos de la Frontera vypluly korvety Nina a Pinta společně s kutrem Santa Maria. Nebýt následného objevu pevniny mylně považovanou za Indii, neměli by komunisté více než století komu nadávat…

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here