Tak už máme reprezentačního fotbalového trenéra. Podle očekávání se jím stal Ivan Hašek, jediné, co se nakonec nekoná, je angažování držitele Zlatého míče Pavla Nedvěda do role manažera národního týmu. Populární »Méďa« odmítl, jelikož podle svých slov nemá po mnoha letech strávených mimo republiku až takové znalosti českého fotbalu.
Za sebe musím říci jediné: »škoda«. Nedvěd by mi tam seděl vahou své osobnosti i autoritou. Jen těžko by mohla být veřejnost nedůvěřivá a předčasně kritická k někomu, jehož jméno má takový zvuk po celém světě. Pro začátek by se minimálně zklidnila atmosféra kolem české reprezentace, která je zjitřená po klopýtání v nejlehčí kvalifikační skupině, co vůbec šlo, a po flámu tří reprezentantů na olomoucké diskotéce.
Nový hlavní trenér to totiž nebude mít ani zdaleka lehké. Ostatně sám řekl, že už na začátku má terč na zádech. Je mu vytýkáno, že dlouho v Česku nikde netrénoval a zkušenosti v poslední době sbíral výhradně v exotických destinacích. Kdyby si Ivan Hašek liboval v masochismu, určitě by po nocích četl internetové diskuse, kde mu veřejnost není příliš nakloněna – řečeno eufemisticky. Jak již jsem psal zde, na startu angažmá je to hendikep. Nicméně bych rád zmínil jednu velmi významnou »polehčující okolnost«. Hašek mohl s klidným srdcem znovu opustit Českou republiku a jet za miliony do Emirátů nebo Arábie. I kdyby ho za chvíli vyhodili, válel by se v penězích. Ostatně, ty nebude mít malé ani jako svazový zaměstnanec, jenže tlak, zvláště v porovnání s výší oné cifry, je nesrovnatelný. Vyřčená slova o tom, že trénování reprezentace je pro každého kouče vrchol kariéry, vnímám jako klišé, ovšem v případě Haška a jeho pracovních možností i jako něco víc než pouhé klišé.
Nového trenéra hlásí i Mladá Boleslav. David Holoubek vystřídal Marka Kuliče, jehož první ligové angažmá v roli hlavního kouče trvalo jen půl roku. Přitom v listopadu se svým týmem porazil Spartu. Když nepočítáme jarní prohru Letenských s Plzní 0:1 v době, kdy už měli titul v kapse a víc slavili, než hráli, byla Boleslav jediným týmem, který v loňském kalendářním roce úřadujícího mistra skolil.
Říkalo se, že si jde pro třetí příčku za oběma »S«. Jenže závěr podzimu byl hrůzyplný. Z posledních pěti zápasů získali Středočeši jediný bod za domácí remízu s Karvinou a spadli na sedmou pozici. Což o to, v porovnání s tím, jak se celek z města automobilů trápil v předešlé sezoně, je to pořád slušný vklad Marka Kuliče, ale vedení mělo jiný důvod vyhazovu. Ukončení spolupráce vysvětlilo mimo jiné nedostatečnou komunikací ze strany realizačního týmu. »Neakceptoval nastavený způsob spolupráce s ostatními segmenty klubu, kterým je mimo jiné rozvoj akademie,« konstatoval klub.
Právě Holoubek je v tomto směru zárukou »mezisegmentové« spolupráce – i díky zkušenostem z práce s mládeží ve Spartě i u reprezentačních výběrů. Ovšem v dospělém fotbale mu zatím příliš pšenka nekvetla. To bude muset urychleně změnit, aby nedopadl jako jeho předchůdce na lavičce…
A mimochodem, pšenka nekvetla ani Sportovní radě Fotbalové asociace ČR, která ve čtvrtek kompletně rezignovala kvůli tomu, že se se svazovým vedením neshodovala ve vnímání své role a významu. Doporučovala například posílení pozice technického ředitele, jímž je aktuálně Erich Brabec. Rada v čele s předsedou Vladimírem Šmicerem v prohlášení zaslaném agentuře ČTK uvedla, že jako poradní orgán neměla ambici řídit český fotbal, ale chtěla, aby se vedení asociace jejími analýzami skutečně zabývalo.
Co dodat? To rovněž není příliš dobrý signál k fotbalové veřejnosti. A to že se nenaslouchá českým legendám, také o něčem svědčí. Skoro se tomu Nedvědovu rozhodnutí přestávám divit…
Fotbal ale koncem pracovního týdne byl zcela zastíněn hokejem. Ano, přiznávám, že jsem tyto řádky začal psát o přestávkách zápasu o bronz na mistrovství světa dvacítek v Göteborgu. V té druhé jsem si myslel, že k fotbalovému prologu dodám jen letmou zmínku o tom, že junioři neodehráli ve Švédsku špatný šampionát, ale bohužel na rok starý medailový úspěch z Halifaxu nenavázali. Ovšem obrat z 2:5 na 8:5? To je něco naprosto neskutečného! Něco, co vstoupí do historie českého hokeje. Skoro by se hodilo parafrázovat legendární výrok Tomáše Pospíchala situovaný do fotbalového světa. A to takto: »Hokej nemá logiku.«
Něco takového jako dnes v duelu o bronz však již asi jen těžko uvidíme. Čtyři góly za 50 sekund? Důkaz toho, že na ledě se může stát vše a že nic se nemá vzdávat předem. V nejrychlejší kolektivní hře modré planety je totiž opravdu možné úplně vše. A přál bych si, aby tato úspěšná generace přetavila svou buldočí vůli a víru v úspěch za každého stavu i do dospělé reprezentace. Bylo by to skvělé a pro český hokej maximálně přínosné, byť – jak již napsal kolega Kalous – za zlepšenými výsledky nestojí propracovaný český systém, nýbrž trenéři ze zahraničí…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.