Město Frýdlant ve Frýdlantském výběžku odděluje od vnitrozemí hřeben, ze kterého, jako koruna, vyčnívá Frýdlantské Cimbuří i Štolpichy a trochu jižněji Špičák a Kančí vrch, a lesy Jizerských hor. Žulové podloží z krkonošsko-jizerské žuly je lemováno přeměněnými horninami, rulami a svory, krkonošského krystalinika, jehož původní horniny se uložily pravděpodobně v kambriu, před více než 540 miliony let, aby byly vystupujícím žulovým plutonem a vrásněním přeměněny. A aby toho nebylo málo, v třetihorách vystoupily na povrch, v místech křížení zlomů, čedičové lávové proudy, které se po utuhnutí rozčlenily v čedičové sloupy. Na jednom takovém sloupově rozpadajícím se lávovém proudu stojí hrad a zámek Frýdlant. Projděte se ale také pěkným historickým centrem města stejného jména s hradbami, radnicí a starými měšťanskými domy, prohlédněte si rozsáhlý zámek a nezapomeňte ani na okolí s řadou atraktivních skalních vyhlídek, kdysi krásných a hlubokých jehličnatých lesů, lázněmi a známým poutním místem Hejnice.
Frýdlant patří k nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším památkovým celkům v severních Čechách, který v sobě spojuje středověký hrad a renesanční zámek. Dle pověsti v něm žil náruživý hráč v kostky Bedřich z Bíbrštejna, který při hře s čertem prohrál nejen svůj majetek, ale i svou duši. Jako památku na své vítězství čert zapřáhl do pluhu pár vraníků a do skály u hradu vyryl brázdu, kterou mezi horním a dolním zámkem můžete vidět dodnes. Ano, ta brázda tam je a vyznačuje místo, kde se nejvíce od sebe rozestupují čedičové sloupy. To víte, čerti!
Frýdlant je státní hrad a zámek nad městem Frýdlant v okrese Liberec na severu České republiky. Komplex skládající se ze středověkého hradu a renesančního zámku stojící na mohutné čedičové skále nad řekou Smědá v Jizerských horách patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Česku. Hrad byl pro turisty zpřístupněn již roku 1801, čímž se stal prvním hradním muzeem ve střední Evropě. Kromě obvyklých sbírek zámeckého nábytku a vybavení je součástí expozice také sbírka zbraní a dýmek a také zámecká obrazárna. Památka je ve vlastnictví státu a je přístupná veřejnosti. Její správu zajišťuje Národní památkový ústav.
Počátek historie hradu spadá zhruba do první poloviny 13. století, ale mohutná věž zvaná Indica zde dle pověsti stála již roku 1014.
V období raného feudalismu, ve 13. století, byl Frýdlantský výběžek od zbytku Českého království oddělen obtížně prostupným pralesem Jizerských hor. Snad i proto byla zdejší oblast nazývána Záhvozdí. Protože však tudy procházely obchodní stezky do Žitavy a Zhořelce, bylo nutné v této oblasti zajistit obchodníkům relativní bezpečí. Frýdlantsko (a patrně také Žitavsko) drželi v té době Ronovci. Není známo, který člen tohoto starého rodu nechal hrad na skále nad křižovatkou obou stezek vybudovat. Podle pověsti tvořila tehdejší jádro hradu mohutná hradní věž – Indika (Indica), která údajně sloužila kupcům jako maják na dlouhé cestě, protože byl na jejím plochém vrcholu zapalován oheň. Přídomek z Frýdlantu používal již roku 1257 Ronovec Častolov, což by vznik hradu kladlo někam do doby kolem roku 1241, kdy byly České země ohroženy vpádem Tatarů a na ochranu pohraničí byly budovány nové hrady (jako například Lemberk).
První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1278. Tehdy český král Přemysl Otakar II. údajně nepříliš loajálním, ale zato příliš mocným Ronovcům panství odňal a vzápětí jej za 800 hřiven stříbra prodal známému válečníkovi Rudolfovi „Rulkovi“ z Biberštejna, jehož služeb hodlal využít během nadcházejícího konfliktu s Rudolfem Habsburským. Biberštejnové vytvořili z Frýdlantu jádro svých českých držav a během téměř tří set let, kdy zde sídlili, proměnili Frýdlantsko v prosperující panství s mnohými lény a hrad samotný velkoryse rozšířili a opevnili.
Jádrem hradu byla vysoká věž kruhového půdorysu s až 4 metry silnými zdmi, tzv. bergfrit. S ní se na severozápadní straně pojil obdélný opevněný palác. Přístavby ve 14. a 15. století rozšířily opevnění hradu o bašty, vstupní věž na jižní straně hradu a věž s branou na straně severní. Pozdější přístavby v 16. století opevnění ještě doplnily a vysunuly jej dopředu k obraně předhradí. Zároveň umožnily použít při obraně hradu také dělostřelectvo.
Za husitských válek stáli Biberštejnové proti husitům a zúčastnili se dalších vojenských akcí proti králi Jiřímu a odmítli se podřídit také Vladislavu Jagellonskému. Ten dokonce vydal roku 1487 listinu, kterou oběma bratrům jejich léna odňal a propůjčil je Donínům. Panství však nakonec po tvrdých bojích zůstalo v rukou Biberštejnů. Když 15. prosince 1551 zemřel Kryštof z Biberštejna, vymřela jím zároveň i frýdlantská větev Biberštejnů, když ještě předtím prohrál toto panství ve hře s čertem Bedřich Biberštejn. Česká královská komora zamítla nárok lužické větve rodu na majetek větve frýdlantské a prohlásila jej za odumřelé léno. A tak od Královské komory odkoupil panství roku 1558 císařský rada Bedřich z Redernu za 40 000 tolarů. I když rod Redernů vlastnil panství necelých 70 let, pro Frýdlantsko znamenalo toto období značný ekonomický rozmach. Redernové byli schopní obchodníci, zdatní válečníci a obdivovatelé umění, na svém panství podporovali rozvoj podnikání, zejména tkalcovství, sklářství a důlní těžbu. Tato hospodářská prosperita Redernům umožnila realizovat na svých panstvích rozsáhlou stavební činnost, jejíž podstatná část se týkala frýdlantského hradu. Hrad při přestavbě získal renesanční tvář, a úpravy pokračovaly dále i za dalších Redernů. Ovšem do roku1621, kdy Redernové, účastníci povstání proti císařům Matyášovi a Ferdinandovi, přišli o majetek a byli vypovězeni ze země. Po nich získal Frýdlant a jeho panství Albrecht z Valdštejna, ale také ne nadlouho, až po něm Gallasové a Clam-Gallasové ho drželi dlouho, dlouho. Nakonec skončil v rukou československého státu a stal se významnou kulturní památkou naší země.
Ale tu »čertovu rýhu« mu už nikdo neodpáře.
Václav Ziegler
FOTO – autor