Home Rozhovory Česká televize není a nebude nestranná, tvrdí Luboš Xaver Veselý

Česká televize není a nebude nestranná, tvrdí Luboš Xaver Veselý

FOTO - ČTK/Igor Zehl

Česká televize bude vždy sloužit režimu, který právě vládne. Tvrdí to jeden z nejúspěšnějších a nejsledovanějších českých moderátorů Luboš Xaver Veselý, který momentálně pracuje v Radě ČT. Hlavní tvář televize XTV v rozhovoru pro iportaL24.cz mimo jiné porovnala osobnosti prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana, vyslovila svůj originální názor na protivládní demonstrace, bulvární tisk či některé umělce a rádoby-umělce…

Rozhovory vedete, ale občas i poskytujete. Cítíte se lépe jako osoba dotazovaná, nebo jako moderátor, který naopak otázky klade?

Nejsem tradiční poskytovatel rozhovorů, takže vlastně ani neznám odpověď na vaši otázku, Ale platí, že když se ptám, je to profese, ale když odpovídám, je to spíš zábava. A nemusím říkat pravdu.

S vedením rozhovorů máte dlouhodobé zkušenosti. Jak moc se na ně připravujete?

Otázky si nepřipravuju nikdy! A ani to neumím. Nedělal jsem to na Frekvenci 1, na Nově, v České televizi ani v Českém rozhlase. Já to ani neumím na tom zařízení přečíst. Spíš si píšu témata, abych na něco nezapomněl.

Hlavně se ale připravuju tím, že žiju. Nejlepší je, když jste toho hodně zažil, přečetl a vyslechl. A sám jste si něčím prošel a vnímáte to, co ostatní říkají, navíc to nevnímáte rok ani dva, ale dlouhodobě. Proto jsou v Americe všichni ti talkmasteři prošedivělí pánové kolem šedesáti nebo sedmdesáti let. To jen u nás funguje takový fenomén, že nejpopulárnější moderátoři se stávají slavnými ve dvaceti.

Domnívám se, že člověk má mít nažito, aby si mohl povídat a aby i on sám měl nějaké vlastní pevné body v životě. Měl by si umět představit i to, co člověk, který proti němu sedí, prožil. Když mám hosta, o kterém si musím pročítat všechny ty wikipedie, tak už vím, že to nebude úplně dobré. Že to bude takový rozhovor pro rozhovor, což ovšem v rámci naší profese taky musíte udělat, že? Moderátor je totéž co řezník. I když k vám přijdou lidé, co nejsou sympatičtí, jste profík, a to se musí projevit.

Točil jste rozhovory se spoustou politiků již od devadesátých let. Nepřijde vám, že tehdy byla politika pro moderátory zábavnější, ať už mají jakýkoli názor? Že mívali politici – alespoň mediálně – větší tah na bránu, ať už se jmenovali Miloš Zeman, Václav Klaus, Pavel Dostál nebo třeba Miroslav Sládek?

To si spousta lidí myslí, ale já se domnívám, že zakopaný pes je v něčem jiném. Že se ztratila kvalita. Lidé, kteří něco umějí a mají k tomu jisté teoretické morální opodstatnění, nejdou do politiky už proto, že jsou jednou nohou v kriminále a že se o ně kdejaký trouba otře. Tady se vybudoval takový zvláštní pohled na to, že když jste politik, tak musíte všechno vydržet. Když si napíšete na cedulku, že Babiš je vůl nebo Fiala idiot a postavíte se s ní na Václavák, tak se vám nikdy nic nestane a ještě vás policie bude chránit. Tak si představte, že jste úspěšný podnikatel, máte peníze i zázemí a říkáte si, že byste mohl do politiky – a teď uvidíte v televizi tohle…

Takže tady se snižuje kvalita, a navíc strany v posledních letech fungují tak, že vygenerují jako vůdce člověka, který vadí nejmíň lidem. A už nikdo nehledá někoho, kdo by měl v sobě něco víc, nějaký leadership. Frontmanství. Hledají se takoví politici, kteří nejmíň lidem vadí. A potom se najednou stane, že v čele ČSSD je neslaný nemastný Sobotka, protože projde mezi členy v pohodě, ale kdyby tam byl někdo výrazný – třeba nějaký Jandák, který nejde daleko pro žádné slovo – tak přes to síto neproleze. A tady je příčina, proč to takhle upadá. Vy říkáte, že to není tak zábavné, ale já tvrdím, že hlavně chybí kvalita. Ta je příšerná, katastrofální. A ještě jedna poznámka k té zábavnosti…

Poslouchám…

Oni od toho lidé moc neočekávají zábavu! Kolikrát se stává, že když si s politikem zažertujete, najde se pár diváků, kteří vám pak kriticky napíšou: »Jak si můžete dělat srandu z vážných věcí?« A to zažívám často.

To, že se občas najde nějaký exot, kterému se v duchu zasmějete, je jedna věc, ale druhá, že ho vzápětí musíte odepsat, protože se ukáže jako naprostý blb a trouba, který jde kvůli tomu, abychom mu věnovali pozornost, vyrvat mikrofony v Poslanecké sněmovně. V tu chvíli už víte, že to není politik, že je to nula.

Vím, o kom mluvíte, ale aniž bych jmenoval, chci se zeptat, zda byste si člověka, jímž takto pohrdáte, pozval do svého pořadu…

Kdyby to bylo něčím zajímavé, tak proč ne. Ale tohle nebylo zajímavé ničím! Já jsem se spíš podivil nad tím, že tam byli ochotni asistovat lidé, o kterých jsem se domníval, že v sobě cosi mají a že nepřekročí určitou hranici. Jako třeba paní Lipovská nebo paní Bobošíková. Jak se ukázalo, touha po funkcích je taková, že i v tomto směru může přijít zatmění. Ony se vedle blázna postaví a pak ještě v rozhovorech s ním tvrdí, co že je to za hrdinu.

A víte, co je ještě horší? A nejhorší ze všeho? Že když zjistily, že z tohoto kohoutku už nic nepoteče, rázem dotyčného opustily. A to není případ jen těchto dvou dam, ale tisíců dalších. Co říkáte, můžete si takových lidí vážit?

Já už jsem zažil pár soudních pří. I jako poražený. A nikdo z mého týmu mě neopustil, i když jsem prohrával. Ať si to každý rozebere ve svém svědomí!

Vedl jste řadu rozhovorů s Milošem Zemanem, hlavně v minulosti, a nyní i s Václavem Klausem. Když novinářsky porovnáte oba prezidenty, u koho jste musel být vždy víc ve střehu?

Za prvé říkám, že nejsem novinář. Nikdy jsem nepřinesl žádnou novinku. Necítím se tak, spíše bych používal slovo »moderátor«. Ale to jen tak na okraj.

Co se týče Václava Klause a Miloše Zemana, oni mají jedno společné. Jsou to poslední dva skuteční státníci u nás!

A s kým je to těžší? S oběma je to jiné. Ale myslím si, že u Miloše Zemana je potřeba být přece jen víc ve střehu. Když jsme spolu dělávali ty rozhovory, věděl jsem, že si u toho nevydechnu. Oba dva jsou ale schopni vás na místě, v uvozovkách, popravit, když uděláte nějakou botu. Ovšem opakuji, oba dva jsou takové osobnosti a takoví státníci, že nevím, jestli někoho srovnatelného ještě někdy tahle republika najde.

S prezidentem Milošem Zemanem v Prezidentském Pressklubu, který byl vysílán živě ze zámku v Lánech rozhlasovou stanicí Frekvence 1.

No… jejich nástupce, lépe řečeno nástupce Miloše Zemana, budeme hledat za čtyři měsíce. Nechci na vás názor, jestli je lepší Pavel nebo Babiš, Středula nebo Nerudová, ale spíš by mě zajímalo, co říkáte na to, jak velký počet lidí o nejvyšší ústavní funkci uvažuje? Není to až směšné?

Víte, někdo to dělá kvůli tomu, aby o něm svět věděl. Jiný proto, že bude někam kandidovat. A nedivil bych se, kdyby tam byli i takoví, co se s někým jen vsadili. No a v neposlední řadě jsou tam lidé, kteří z principu kandidují všude. Takže když to shrnu, vyjde mi, že kandidaturu na prezidenta myslí vážně tak dva tři lidi. To za prvé.

A za druhé – byli jste to vy novináři, kdo si vydupal přímou volbu hlavy státu. Média na to tak tlačila, že nebylo vyhnutí. A vnímám to jako zbytečné. Byla to chyba!

Existuje taková knížka, která se jmenuje Dav se mýlí vždycky. Tam je všechno popsané. Když bude rozhodovat o čemkoli plný Václavák, vždycky to bude rozhodnutí špatné. O té knize bych mohl přednášet dlouze, ale zůstaňme jen u té volby prezidenta. Ten má splňovat alespoň základní politické principy. Kdežto národ je schopný zvolit třeba Jaromíra Jágra nebo Marka Ebena, kdyby do toho šli. Nebo nedej bože pana Svěráka. Přitom se může stát, že někde je skrytý člověk, který si něco politicky odmakal a z něhož roste už teď skutečný státník.

Napadá mě třeba Patrik Nacher. Navzdory svým nesporným kvalitám přes lidi neprojde. Můžete namítat – tak proč prošel Miloš Zeman? No, protože při představě, že by tu vládl kníže nebo pan Drahoš, se lidé chytili stébla a volili ho.

Nechci tu hodnotit Karla Schwarzenberga, Jiřího Drahoše ani Miloše Zemana. Ale nedá mi to. Opravdu vám přijde správnější, když prezidenta volí parlament? Ti, co u toho byli v roce 2003 a 2008, vzpomínají na hádky, nevraživost i obrovské tlaky lobbistů, spekulovalo se i o úplatcích. To vám přijde správnější?

Správné mi to nepřijde, ale já jsem u toho nebyl, takže tomu ani moc nevěřím. A tyto věci se vždycky velmi nafukují, to je známé. Čili já bych si na to nevsadil, že tam nějakou roli hrály peníze, navíc, jak se ukázalo, Václav Klaus byl úspěšným prezidentem a řeknu vám tisíc příkladů. Stačí, když si vezmete, že odmítnul podepsat Lisabonskou smlouvu, a po letech mu všichni dali zapravdu, takže ta volba nakonec byla dobrá, ať už proběhla jakkoli. Ale opakuji – nevěřím, že by tam hrálo roli mafiánské podsvětí. Prostě se mezi sebou domluvili někde u kafe nebo u chlebíčku a zvolili Václava Klause.

S Václavem Klausem starším natáčíte úspěšnou sérii pořadů Pane prezidente! Který z jeho názorů je tím, pod který byste se podepsal se vším všudy, a s kterým naopak vůbec nesouhlasíte?

Především se podepisuju jenom pod svoje názory. Ale je spousta věcí, v nichž s ním souhlasím, ale také takové, kdy nesouhlasím. Třeba jeho osobitý pohled na covid, jelikož si myslím, že ten problém tady opravdu je.

Naposledy prohlásil, že zaplněné náměstí při demonstraci nic nevyřeší. To neumím vyhodnotit, ale on je při té politické zkušenosti praktik, takže bych dal na to, co říká. Vzhledem k tomu, jak ta demonstrace 3. září dopadla rozpačitě, tak si říkám, že to nebylo dobře uchopené.

Z čeho tak usuzujete?

Dneska jsem někde četl, že ten člověk, který to svolal, má snad 27 exekucí. A lidé v rámci organizování demonstrace posílali peníze na soukromý účet jeho paní někam do Srbska. Ve finále tam nechají promluvit pana Volného, který už dávno nemá co říci, nebo kovaného komunistu. Nakonec to má zvláštní dojemnou pachuť, že to svolalo Rusko, což samozřejmě naznačuje »anti-Rusko«, čili ve výsledku má Klaus pravdu, že ta demonstrace nic neřeší.

Obecnou naštvanost to zatím nijak nenastartovalo. Alespoň jsem od nikoho neslyšel, že by ho to strhlo tak jako v osmdesátém devátém roce.

Nicméně mnozí lidé jsou opravdu naštvaní…

To máte pravdu, jsou vysoké ceny, je zklamání. Ano, ale já mám pocit, že tím to usne a že tu demonstraci ještě svolal někdo, o kom moc nevíme a až teď to vylézá na povrch. Staví to do jakéhosi nepříjemného tónu. Kdyby to udělali odboráři – jako že teď Středula začal svolávat demonstraci na říjen – bylo by to něco jiného. Ale mám pocit, že ani to nic nevyřeší. Volby to vyřeší!

Když jsme u voleb, tak mě napadá ještě pořad z roku 2019 s Václavem Klausem mladším, kdy jste v XTV řekl, že až budou volby, má od vás jistý jeden hlas…

Přesná citace byla, že má jeden hlas. Ne ode mě.

Tehdy se to ale, na začátku vašeho angažmá v Českém rozhlase, dost řešilo. Jak jste to myslel?

No to ať si to divák přebere… Bylo to tak, že před natáčením XTV naše paní produkční řekla, že ho asi bude volit. A my jsme se tomu v rámci dobré zábavy v tu chvíli zasmáli. A nic proti tomu. Jestli ho nakonec opravdu volila, nevím.

A ta poznámka tam nakonec zazněla. Dokonce se mě ptali kolegové, jestli to nechci odstřihnout, což byla otázka pár vteřin, ale já tu větu dávat pryč nechtěl. A nejde o žádné hrdinství, mně to přišlo v pořádku, navíc já jsem Václava Klause ani Trikolóru nevolil. A i kdyby to tak bylo, pro lidi, kteří to vidí, je to jenom lepší, než hrát nějaké tajuplné hry. Prostě nemít strach ze svých diváků!

Lidé kolikrát napíšou, že si tu platí předplatné, a my jsme je naštvali. Jenže tu práci nejde dělat, aby byli všichni vždycky spokojení. Vždy se najde někdo, kdo nebude. Vezměte si takového Jana Krause. To je podle mě nejlepší talkmaster v této zemi a taky se najdou lidi, co ho nemají rádi. Tak to zkrátka chodí.

Dvakrát jste obdržel anticenu Zlatý citron v rámci předávání cen Trilobit Českého filmového a televizního svazu FITES. Jak se při podobných záležitostech »bavíte«? Nebo to naopak berete jako reklamu?

To nebylo nic jiného než politika. Myslím, že každý to v tom přečetl. To se začalo odehrávat ve chvíli, kdy jsem řekl, že chci kandidovat do Rady České televize. Na obrazovkách České televize se muselo odehrát něco, co by mě nějak zdehonestovalo. A oni mě protáhli tou špínou, protože to není nic jiného než špína.

Ale já jsem věděl, že si něčím podobným budu muset projít, tudíž jsem se z toho nehroutil. No, a že mně dají citron? Oni nevěřili tomu, že si pro něj přijdu. Dokonce mi třikrát volali, jestli opravdu dorazím. Poté mi jeden člověk potvrdil, že šlo skutečně o zadání České televize. Rozhodli se, že mě chytnou za uši a protáhnout »hovnama«. Prostě to chtěli a udělali.

Já jsem ale šel proti tomu. Udělal jsem kolem toho vysílání, napsala se spousta článků a ten citron se prodal za spoustu peněz. Pomohlo to jako finanční základ nového studia. Ale fakt, že se lidé k něčemu takovému nechají propůjčit, a jsou to představitelé profesních organizací různých médií a filmů, taky o lecčem svědčil. Byla tam porota, z jejíchž řad jsem nikoho neznal. Významný kameraman, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel. Nebo významná střihačka paní Kačírková. Je to takový spolek lumpů, kteří slouží České televizi, protože ta ty jejich blbosti odvysílá bez nároku na honorář.

Plní podle vás Česká televize roli veřejnoprávního média?

Těžko říct, protože já nevím, co to je »veřejnoprávní«.

Tak jinak, je nestranná?

Není nestranná. Je provládní. Česká televize, nebo její předchůdkyně Československá televize, vždycky sloužily danému režimu. Kdysi komunistickému, dnes tomu novému. Je probruselská, protože máme i probruselský režim. Ani by jí to člověk neměl mít za zlé, jen by to měl vědět. To je celé.

Myslíte, že ČT sloužila i předchozí vládě Andreje Babiše? Tam bych si dovolil polemizovat.

Mluvím o tom, že slouží bruselskému režimu. Je pravda, že Babiš se tomu Bruselu naoko tak trošku vzpírá. Ale je to jenom taková hra. Dokud byl tady, platilo to, ovšem jakmile přijel do Bruselu, bylo všechno jinak. A v televizi dostával prostor, do Otázek chodil, zatímco Václav Klaus tam nebyl a Miloš Zeman také ne.

Takže se potvrzuje to, co jsem říkal předtím. Česká televize je prorežimní, a až se tady změní režim, změní se i ona.

Je to dobře?

Není to dobře. Ale je to takhle nastavené a nikdo s tím nedokáže nic udělat.

S Alicí Bendovou (vpravo) a Terezou Kostkovou na jednom z pivních festivalů

Odbočím od politiky. Máte ve své kanceláři vystavenu spoustu knih. Která je pro vás nejinspirativnější? Nebo vám slouží jen jako dekorace?

Vystavil jsem si jen knížky, k nimž mám nějaký vztah. Ale která z nich je nejinspirativnější, těžko říci. Spoustu jich mám navíc také v iPadu a k mnohým z nich se neustále vracím. V poslední době mě moc baví – a několikrát jsem se k němu i vrátil – životopis Miloše Formana.

Člověk si na první pohled všimne, že knihy, co máte za sebou, pojednávají o zcela rozličných osobnostech. Namátkou vidím Jana Wericha, Margaret Thatcherovou, ale i Gustáva Husáka.

To je tím, že mě baví životopisy obecně. Není to tím, že bych měl rád Husáka nebo Thatcherovou. Mě u těch lidí zajímá především jejich život. A mimochodem, ten Husák je jeden z nejlépe napsaných.

Když člověk stoupá nahoru do prostor vaší televize, nemůže si nevšimnout fotografie vás jako moderátora s řadou slavných osobností ze světa, který se dnes rád nazývá jako showbyznys. Kdo z lidí z této sféry vás při rozhovoru nejvíce zaujal?

To je hrozně těžké, protože se to mění v čase. Ale musím uznat, že mě v poslední době moc baví pan Čvančara, jako historik a muzikant. Dále Jan Kraus nebo Zdeněk Pohlreich. Měl jsem strašně rád Karla Gotta. S ním bylo krásné povídání, vždycky mluvil hrozně moudře. Celkově mě bavili lidé kolem něj, Ladislav Štaidl a tak podobně.

Nevím, já si moc nerozumím s těmi dnešními hvězdami – v tom smyslu, že když vidím plakát na nějaký festival, neznám tam vůbec nikoho. Žádnou písničku. Neznám nic od pana Callty, od Mirai nebo kapely Jelen. Jsem už o generaci mimo. A ta generace, která mě zasáhla, už bohužel pomalu odchází. Ať už to byl Karel Gott nebo teď Hana Zagorová.

Už nastoupili noví mladí a já ani nevím, kdo je dneska hvězda showbyznysu. Když jsem sledoval poslední záznam předávání cen Zlatého slavíka, tak kamera přejela do publika a já jsem neznal vůbec nikoho z přítomných. Ale říkal jsem si, že jistě jsou to všechno významní umělci. Tím to nezlehčuju. Jen říkám, jak to »cejtím«. Tihle, v uvozovkách, umělci – i když to samozřejmě asi umělci jsou – bývají známí hlavně díky bulváru.

Jaký je vlastně váš názor na bulvár? Říká se o něm totéž co o ohni – že je to hodný sluha, ale zlý pán…

Já už nevím, co je bulvár. A i lidé mají o něm zkreslené představy. Bulvár je ten typ média, který si v prvé řadě hraje s emocemi. Spousta lidí si myslí, že bulvár je ten, kdo vás sleduje, když jste s milenkou v obchodním domě nebo garáži a líbáte se v autě. Všechno nafotí a zveřejní. Dobře. Ale když některé servery, jak píšou o politice nebo o obyčejných, veřejných věcech, pak Blesk nebo Aha! mohou blednout závistí!

A navíc si myslím, že český bulvár je ještě odvar toho, co funguje v zahraničí. Teď je zrovna výročí smrti princezny Diany. A pravděpodobně ji ti novináři skutečně zabili.

Ovšem napadá mě ještě něco: tady jeden český bulvární novinář kdysi říkal: »My tu Bartošovou zabijeme.« A nakonec se to povedlo. Tak třeba to sahá až tak daleko, absolutně za hranu…

Petr Kojzar

FOTO – ČTK/Veronika Šimková a Michal Krumphanzl, xtv.cz

Předchozí článekVilém Prečan se vrací ke svým myšlenkovým kořenům
Další článekPoslední blok záporožské jaderky už je také odpojen

4 KOMENTÁŘE

  1. Mne se na XTV líbí, že je nezávislá, nepapouškuje mainstream a dává prostor i lidem, co v ČT a pod. nejsou v kurzu. Klobouk dolů, Xaver.

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here