Bere, resp. sebral nebo dal? Před polokulatými 55 lety a v letech taktéž jedenadvaceti následujících? Za mě jednoznačně DAL! Co? Když většina skoro stoprocentní huláká cosi o okupaci? Ve školách, doma, na pracovištích, ulicích, hospodách, v metru, busech, vlacích, letadlech – všude jen okupace, okupace, okupace.
Nikoli, vážení (ne)milí. OSVOBOZENÍ to tenkrát bylo. Od všeho toho západního, amerického balastu, jenž je po naší krásné zemi rozkydáván s cizelérskou pečlivostí švýcarských hodinářů od roku 1990.
Nedávno jsem v jedné internetové diskusi zaznamenal příspěvek jisté postarší paní, která tu sovětskou »okupaci« shrnula do jedné prostinké, avšak vše osvětlující větičky – »Díky Sovětům jsem prožila šťastné dětství.« Да, я согласен.
Příčiny toho, jak se oficiálně říká, vpádu sovětských vojsk (správně by mělo být vojsk Varšavské smlouvy) do socialistického Československa osvětlovat nebudu – jsou známé dostatečně. Kdo je chce vědět, ví je už dávno – kdo nikoli, tomu by ani jejich dnešní opáčko nepomohlo.
To období mezi lety 1968 až 1989 se řadí mezi ta úplně nejklidnější v historii. V podstatě nám celosvětově nic zásadního nehrozilo, kromě tradičních globálních přestřelek mezi SSSR a USA, na jejichž prezentaci poctivě a rukou nerozdílnou spolupracovaly (ano, SPOLUPRACOVALY) OBĚ zpravodajské služby (KGB a CIA). Jen pro forma, aby se nemyslelo, že se nic neděje, ale v podstatě, notabene v porovnání s dneškem, o nic »hrozícího válečného« nešlo.
Byl klid a mír a o míru se mohlo beztrestně hovořit. Ona vlastně i mírová jednání se mezi Moskvou a Washingtonem v těch časech konala.
Byla elektřina, voda a děti si měly kde hrát.
Byly pomalu na každé vesnici pošty, zdravotní střediska, obchody, hospody, školy, kulturní domy, do nichž jezdili umělci z Prahy.
Bylo dopravní spojení mezi venkovem a městem. Tři čtyři autobusy dopoledne, to samé odpoledne a večer, i v noci. Také vlaky takhle jezdily.
Byla práce na vesnicích – v tamních JZD či státních statcích.
Byly peníze mezi lidmi nikoli na lichvářské úroky zapůjčené, ale poctivě naspořené – stavěly se rodinné domky a ty zmíněné školy, střediska, obchody, kulturáky, hřiště atd., atd., budovaly se kanalizace, veřejná osvětlení, plynofikovalo se.
Byla domácí jablka, maso a uzeniny z masa, nerozmrazované pečivo, čili = čerstvé…
Bylo, nebylo, dávno tomu. Co dalšího BYLO, na to jistě rádi zavzpomínají, více o to v dnešní slavnostní den, všichni ti, kteří tu dobu zažili a neživořili v ní tak, jako nyní většina obyčejných lidí. A ti sovětští vojáci? Potkávali jste je snad na ulicích jako včera, dnes a zítra Ukrajince? Znásilňovali české ženy a dívky? Pochodovali tu městy ožralí, jak zákon káže? Ožebračovali obyvatelstvo ČSSR na sociálních dávkách, zdravotním pojištění apod.? Jistěže ne. K vidění byli jen v okolí Milovic a tam, kde měli posádku a občas na silnicích, když přemísťovali techniku nebo jeli na cvičení. Brali našim lidem práci? Byly jejich děti upřednostňovány ve školách, že by se kvůli nim uzpůsobovala výuka na úkor našich »rebját«? Také ne. Nebo jste snad na ochodech četli názvy v azbuce? No vidíte a přesto, že nám Sověti zachránili 21 let života, jsou dodnes zatracováni. Na rozdíl od těch, kteří nám ho berou a jsou vynášení do nebe.
Jestli někdo kdy v historii vůbec bojoval za nás, byla to sovětská armáda v letech 1968 až 1989.
Proto dneska bouchnu šampaňské a uroním nostalgickou slzu. A těm, jimž to je proti srsti, vzkazuji jediné – TRHNĚTE SI NOHOU!
Jan Čech
Tohle téma patří mezi dlouhou a stále se prodlužující řadu těch, kde „demokratický“ režim ohánějící se svobodou a lidskými právy připouští pouze jeden jediný názor.
🇷🇺✖️🇺🇦Tři ozbrojenci z nacionalistického praporu ,,Azov“ si odpykají 20 let vězení za střelbu do civilistů na jaře 2022. Instruktor výcvikové roty výcvikového praporu školy personálu Klementovič, střelec-asistent kulometčík Melnikovič a pomocný u granátometu pluku ,,Azov“ Sivickyj nedovolili obyvatelům Mariupolu opustit město a také je terorizovali.
@hlasiserusanda🙋🏻♀️
Britská armáda je na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně
V Praze je kancelář státní bezpečnosti USA . Některé ženy a děvčata jsou znásilňována běžně i dnes (- v nevěstincích, nucenou prostitucí. ) některými úřednicemi a úředníky Úřadů práce, některými poslanci, některými velkostatkáři , některými úřednicemi a úředníky státní a veřejné správy
–U silnice děvče stojí zimou zuby jektá za oknem se spokojeně
domácí pán chechtá.
.Galena Opava, Ústav ser a očkovacích látek Praha, Meopta Přerov, Moravia Hlubočky, Milo Olomouc, Tatra Kopřivnice, část Vagonky Studénka.
A teď napište které podniky nám uloupili Sověti.
Jen za rok 1968 je zdokumentováno 13 případů znásilnění a 4 případy pohlavního zneužití provedených okupačními vojáky na českých ženách, částečně uskutečněných pod hrozbou zbraní.
Jeden příklad za všechny:
19. února 1969 se opilý devatenáctiletý desátník Zinčuk pokusil pod pohrůžkou zastřelení znásilnit signalistku Československých drah. Po jejím volání o pomoc přiběhli drážní dělníci, na které opilý ruský voják začal střílet. František Pachta při tom utrpěl průstřel břicha a jater, spojený s krvácením do dutiny břišní a následným těžkým zánětem pohrudnice, a Alois Šuta střelné poranění hřebenové krajiny lopatek se vstřelem vpravo a zástřelem vlevo.
Tak si bouchni ten ruský šampus, ty morální chudáku.
Brázda, zkus udělat statistiku z Vietnamu z okupace Američany. Stačí třeba jen z vesnice My Lai. Kdyby ti to Brázda nešlo, tak ti pomůžu:
Masakr v Mỹ Lai byla masová vražda asi 347[1] až 504[2][3] neozbrojených vietnamských civilistů, včetně žen a dětí, kterou spáchali vojáci 23. pěší divize Americal U.S. Army 16. března 1968 ve vesnici Mỹ Lai v době války ve Vietnamu. Před smrtí byly některé oběti znásilněny, zbity, mučeny, zohaveny nebo pobodány a těla některých povražděných byla vojáky znetvořena.[4] Jednalo se o největší známý válečný zločin amerických vojsk v době války ve Vietnamu.[5] Spolu s masakrem v No Gun Ri v korejské válce o osmnáct let dříve byl masakr civilistů v My Lai jedním z největších provedených americkými silami ve 20. století.[6]
Na okupanty se můžeme teprve těšit, po schválení a podpisu okupační smlouvy mezi Černochovou a USA, kterou schválil Fiala a Rychetského Pětikoalice s ANO a Pavlem.