Nejprve se na scéně objevil student americké demokracie Farský, který předběhl Kypřana Michalíka. Poté se objevil europrávník Polčák s požadavkem na miliony za Vrbětice. Říká se, že ryba smrdí od hlavy, a tak celou partu starostů a nezávislých kamarádů uzavírá šéf STAN Vít Rakušan z pozice ministra vnitra. Jak kouzelné. Nedávno jsem se ptal na Úřadu pro dohled nad hospodařením a financování politických stran a hnutí, zda tento kontrolní úřad zahájil řízení ve věci podivných kyperských peněz pro hnutí STAN Víta Rakušana. Odpověď zněla, že nikoliv. Proč asi?
Namísto toho, aby naše úřady prověřovaly možnou korupci, tak raději nabádají k tomu, aby lidé udávali ty, kdo mají jiný názor a pohled na válku na Ukrajině. Dle vyjádření ministerstva vnitra to není žádné udávání ani práskačství, ale je to jen nahlášení či oznámení. Ministerstvo strachu se vrací k osvědčeným metodám, které zde známe z minulosti. Ať už za protektorátu nebo za sovětského režimu v československém střihu bylo různé hlášení na vzestupu. Dnes je situace obdobná, jen se digitalizovala. Máme ohlašovací stránky a aplikace. Vítejte ve společnosti Rakušanova absolutismu.
Dnes nesmíte mít jiný názor. Dříve se takovým lidem, kteří měli jiný názor, říkalo disidenti, dnes se jim říká dezinformátoři. Začal ukázkový hon na novodobé disidenty, kteří nechtějí mít stejný názor jako vládnoucí nomenklaturní strany. Kolik takových novodobých disidentů je v dříve vysmívaném a později vysnívaném Rakousku nebo Německu? To se z českých médií, ani od českých úřadů nedozvíme. Víme jen, že zde máme Rakušanovu demokracii, která je podobná té z doby, kdy pověstnému ministerstvu strachu šéfoval Rudolf Barák. Tohle jste v roce 1989 opravdu všichni chtěli?
Jan Klán