Home Názory Nord Stream – kdo, proč?

Nord Stream – kdo, proč?

Jaroslav Kojzar

Nord Stream někdo poškodil, že jím nebude možné posílat plyn do Evropy. Zdá se, že šéfům Evropské unie to příliš nevadí. Alespoň jejich postoje nejsou tak rozčilené, jak by vyžadovala situace. Dokonce zaznělo tvrzení, že včasné zabezpečení jiných dodávek nebo kapalného plynu ze Spojených států bylo velmi prozíravé. Snad dokonce hodné pochvaly.

Podmořský výbuch v části plynovodu vyvolal skutečně otázky, tedy: Kdo, proč? Kdo to udělal a proč to udělal? Rozdělme otázku na dvě části. Začněme tím »kdo« a na samém počátku se pokusme odpovědět na staré klasické: Quo bono? Tedy česky: V čí prospěch? Předem ovšem vezměme za správné tvrzení, že v dohledné době nebudou obě větve plynovodu opraveny anebo že jejich oprava bude trvat dlouho a že je jiné plynovody nejsou schopny nahradit. Tak to ostatně potvrdili i odborníci, kteří se okamžitě vyjadřovali na televizních obrazovkách.

Kdo bude tím, jenž bude mít prospěch z nedostatku plynu, či přerušení dodávek z Ruska vůbec? Může se totiž stát, že další plynovody budou také paralyzovány a to opět nějakým destrukčním činem anebo rozhodnutím skalních odpůrců Ruska a že tedy politika zvítězí nad rozumem.

Bude tedy mít prospěch Evropská unie? Ač se politici úrovně von Leyenové a českého Fialy dušují tím, že zajistili dostatek náhradních kanálů, jimiž se plyn dostane k malým a velkým spotřebitelům, je to iluze a pokus o zklidnění situace. Odborníci opět upozorňují na to, že jde v dohledné době o nesplnitelný úkol. Bez ruského plynu se zatím neobejdeme a výčitky Fialy ve směru Babiš, tedy, že nezajistil, abychom nebyli tak závislí, pokud jde o plyn, na Rusku, by měly směřovat na celou Evropu. Nikde tomu nebylo jinak. Ruský plyn byl jistota, navíc byl levnější než dodávky z jiných směrů. Bylo to tedy výhodné pro obě strany.

Tak to ostatně v kapitalismu chodí. Americký břidlicový nemohl za této situace konkurovat. Poptávka po plynu však rostla. Proto se budoval Nord Stream 2. Nebude-li ruský plyn, bude se tedy plyn prodávat dráž a to dokonce několikanásobně. Trpět budou obyvatelé většiny Evropy. Zavírat se budou podniky. Proto se hluboce klaním před Orbánovým Maďarskem a několika dalšími státy, které se rozhodly postupovat samostatně. Pokud jde o výše položenou otázku, Evropská unie není tím, kdo by měl z nedodávek prospěch. Ovšem vynecháme-li militantní šílence.

Takže tedy kdo? Rusko? Proč právě ono? Protože by tak ještě více problémů způsobilo Unii a nikdo by ho nemohl obvinit, že nedodávání plynu se stalo politickou záležitostí, která má Evropu donutit se podřídit a omezit, či úplně paralyzovat pomoc Ukrajině. Jde jistě o zajímavé zdůvodnění, ale každý krychlový metr plynu dodaný na západ přinese finanční prostředky zemi a akcionářům. Trasy mířící sem, zatím zřejmě nejsou stoprocentně nahrazeny cestami do asijských zemí včetně Číny a Indie. Jakmile se tak stane, Evropa se bude muset zahalit do smutku. Pokud ovšem také Evropané nepochopí, co je pro ně výhodné.

Pro koho je tedy konec plynovodu přínosem? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, pak jedině pro dodavatele ze zámoří. Čím méně se bude odebírat plynu z Ruska, tím více se ho bude objednávat tam odtud. Byznys je byznys a pro jeho uskutečnění se udělá leccos. V tom mají globalizované firmy sídlící za mořem své zkušenosti.

A jsme u druhé otázky: Jak? Tedy, jak to lze provést, protože plynovod neleží pár metrů pod hladinou a aby byl náloží poškozen, je potřeba, aby se ona nálož dostala nad místo destrukce, pak byla k němu položena a aby ten, kdo to provedl, mohl v klidu zmizet a za několik hodin, dnů, týdnů, ji přivedl k výbuchu. V té době by už byl daleko od Gotlandu či v domovském přístavu námořní základny možná už mimo Baltské moře.

Podle vysoce postavených námořníků to ovšem nemohl udělat amatér. Specialisty na podobné operace prý mají k dispozici jen silné námořní mocnosti. Také odpálit cokoli umějí na dálku a třeba někým jiným, než byli ti, co položili nálože. Blízko je švédské, lotyšské, estonské či finské pobřeží. Dosažitelné také polské, litevské, atd. Prostě leckdo.

Mohli to být také Rusové? Mohli. I když argumenty, které jsem uvedl v odpovědi na otázku Qui bono?, jsou platné i zde.

Mohli to také být vojenští destruktoři z Evropské unie? Jistě, i když v tomto případě je třeba zmínit i NATO, jehož součástí jsou Spojené státy a Kanada. Také jejich plavidla putují po mořích a oceánech a dokonce i po Baltu. Má odpověď by se ovšem, pokud jde o Unii, nelišila od té vyslovené o několik řádků výše. Tedy, pokud jde o zájem států Evropy. Ty další dvě členské země Aliance z provozu Nord Streamu nemají nic, nebo…?

A jsme u třetího podezřelého, který umí nejen ničit plynovody. Ten, pokud by se do něčeho podobného pustil, má bezesporu zkušenosti a výsledný efekt mu vyhovuje. Jen na otázku: Jak se dostal do tamních vod, aniž by o tom věděla švédská a další vojensko-pohraniční místa či jejich rozvědky, bych nerad odpovídal. Buď drží v tajnosti operace NATO, nebo plavidlo proniklo velmi obratně průlivem u Helsingborgu, či jeho mateřský přístav je přímo na Baltu. To nám ovšem nikdo nevyvrátí ani nepotvrdí. Ale ono to všechno mohlo být jednodušší. Ve stejnou dobu US Army nedaleko pořádala své cvičení.

Proto se ukazuje, jak nebezpečné je zvolit si do čela státu generála z velení NATO. Ale to píši jen tak mimochodem.

Jaroslav Kojzar

Předchozí článekVe druhém kole senátních voleb jde o Vystrčilovo křeslo
Další článekZaměstnanci Škoda Auto neodpracovali kvůli krizi miliony hodin, bojí se propouštění

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here