Home Názory SPORTOVNÍ VÍKEND PETRA KOJZARA: Mládí a dlouhověkost aneb O relativitě času

SPORTOVNÍ VÍKEND PETRA KOJZARA: Mládí a dlouhověkost aneb O relativitě času

Připravovali jsme Kalendárium na zítřejší den a musím přiznat, že mě to praštilo do očí. Tenista Petr Korda slaví právě zítra 55. narozeniny. Jistě si řeknete, že to je pěkné půlkulaté jubileum, ale – proč to najednou tak zdůrazňujeme, a zvláště v této rubrice?

Ono je to prosté. Korda, dnes žijící ve Spojených státech a vychovávající své děti, bohužel americké reprezentanty (to však ponechme stranou, šlo jen o pouhý povzdech), je díky svému triumfu na Australian Open v Melbourne před čtvrtstoletím dosud posledním českým tenistou, který vyhrál dvouhru na některém z grandslamů.

Zdálo se, že poté, co skončil s kariérou Tomáš Berdych, nemá cenu, očima českého fanouška, sledovat mužský tenis. Jen ten ženský (kde ale najdeme želízek v ohni o to více). Naposledy v roce 2018 hrál Berdych čtvrtfinále grandslamového US Open a tak nějak to vypadalo, že bude tuzemský příznivec bílého sportu čekat na podobný zápis stejně dlouho jako sparťanští fandové na hokejový či fotbalový titul. A že ten sešup bude strmější než Hahnenkamm (kde mimochodem v sobotu triumfoval norský sjezdařský favorit Aleksander Aamodt Kilde).

Jenže přišel zázrak jménem Jiří Lehečka. Jednadvacetiletý talent naznačuje, že by mohl navázat na éru Petra Kordy či Tomáše Berdycha, a možná je i překonat. V Melbourne dokráčel coby 71. hráč světa mezi nejlepší osmičku. A zdaleka nemusí zůstat jen u toho. Byť Řek Stefanos Tsitsipas, který po konci Rafaela Nadala a Caspera Ruuda plní roli nejvýše nasazeného hráče na turnaji, zůstává velkým favoritem pro čtvrtfinále, Lehečka už v dosavadním průběhu turnaje ukázal, že je schopen všeho. A když se to nepovede v Austrálii, je jeho výkonnostní skok jistě příslibem právě toho, o čem jsem psal výše. Že si to s Djokovičem a spol. může o cenné trofeje rozdat i český rodák a že nemusíme s nadějemi sledovat »jen« ženského pavouka.

Mimochodem, tam je také jedno velmi zajímavé jméno, jež jsme nebývali zvyklí slýchat. Linda Fruhvirtová. Talent, ještě o čtyři roky mladší než Jiří Lehečka. Sedmnáctiletá pražská rodačka, které patří v žebříčku WTA 82. místo, si dál posouvá při debutu v hlavní soutěži v Melbourne grandslamové maximum. Jejím nejlepším výsledkem dosud bylo 2. kolo na loňském US Open, nyní už je v osmifinále.

Je až s podivem, kolik dokáže tak malá zemička vyplodit sportovních talentů – a to navzdory skutečnosti, že se k nim stát chová stále více a více macešsky.

A zatímco Korda skončil s tenisem ve třiceti letech (i když tam to bylo pod tíhou jiných okolností), někteří čeští sportovci si prodlužují kariéru až do věku, kdy běžný smrtelník jen stěží dojde na nákup, aniž by se u toho zadýchal. Ano, hádáte správně, narážíme na Jaromíra Jágra, který zanedlouho oslaví 51. narozeniny, přesto stále střílí góly v nejvyšší soutěži a tím pátečním na ledě Karlových Varů s pořadovým číslem 1098 vyrovnal rekord Wayna Gretzkého v počtu branek dosažených v elitních světových soutěžích a za národní mužstvo. A může být ještě lépe! Je až neuvěřitelné, když si uvědomíte, že populární »Džegr« dával góly, už když byl na Hradě Gustáv Husák, pokračoval přes Václava Havla, Václava Klause, Miloše Zemana – a bude je dávat, ať se stane prezidentem Petr Pavel, nebo Andrej Babiš.

Nejen Jágr je ale vzácným příkladem dlouhověkosti. V sobotu o sobě dal tím nejlepším možným způsobem vědět i, jen o tři roky mladší, David Kostelecký. Olympijský vítěz ve sportovní střelbě skončil druhý v trapu na Světovém poháru v Rabatu. Ve čtyřčlenném finále byl o jedinou ránu lepší pouze Brit Matthew Coward-Holley, kterého Kostelecký na předloňských hrách v Tokiu spolu se zlatým Jiřím Liptákem odsunuli na třetí příčku. »Střílím 33 let a tohle je můj nejlepší start sezony od juniorů,« řekl Kostelecký.

Když si uvědomíte, co znamená 33 let… Jaká hrozně dlouhá doba to je! Najde se vůbec někdo, kdo je takhle dlouho se svým partnerem nebo partnerkou? Znáte někoho takového ve svém okolí?

Pro někoho je jako věčnost jeden jediný rok, pro jiného platí, že třicet let sem, třicet let tam. Inu, čas je relativní…

A přiznám se, že těch 14 dní mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb je jako věčnost pro mě. Kam až může rozdělený národ ve svém fanatismu klesnout…! Zatímco ve sportu se hraje podle pravidel, tady je to unfair boj se vším všudy. Tak ať už to máme za sebou…

Přeji úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.

Předchozí článekAnalýza: Euro, migrace či internetové volby. Co bude prosazovat nový prezident?
Další článekBrazílie považuje za nutné podpořit obě strany konfliktu na Ukrajině