Kam patří a koho zájmy hájí zejména po 24. únoru letošního roku, dal prezident Miloš Zeman jasně najevo v rozlučkovém Vánočním poselství. Podstatného sice neřekl nic, avšak poúnorový scénář dodržel do poslední repliky. Nechci tuhle jeho derniéru rozebírat, nemělo by to valného smyslu. Ostatně, jak jsem již poznamenala, rozebírat není co.
Zaujalo-li mě vůbec něco, pak snad jeden obzvláště do očí bijící protimluv, nehodný Zemanovy předúnorové logiky. Národu sdělil, že byl vždy zastáncem korektních ekonomických vztahů s Ruskem, především kvůli dodávkám surovin. »Nynější dění však ohrožuje celosvětovou bezpečnost, a to i tu českou. Jsou situace, kdy ekonomické zájmy musí ustoupit zájmům bezpečnostním. Proto plně podporuji pomoc České republiky bojující Ukrajině. Věřím, že tlak svobodných zemí dříve nebo později přiměje Rusko, aby území Ukrajiny opustilo,« řekl dosluhující prezident české země.
Zamysleme se nad větou: »Jsou situace, kdy ekonomické zájmy musí ustoupit zájmům bezpečnostním«. Chtěla tím snad hlava státu říct, že když se Vláda ČR dobrovolně vzdala ruských strategických surovin de facto bez relevantní náhrady a relevantní cenové dostupnosti, že tím neohrozila bezpečnostní zájmy České republiky? Pravdou je opak, pane prezidente. Škoda, že jste nekonkretizoval ony bezpečností zájmy, resp. jaká rizika nám vstupem ruských vojsk na Ukrajinu hrozila do doby, než se Fialův kabinet v rámci EU dobrovolně ujal vůdčí, hysterické, protiruské role. Tím, že vláda upozadila ekonomické zájmy před těmi iluzorními bezpečnostními, dochází vinou nedostatku a vysokých cen základních strategických surovin k tak rozsáhlému bezpečnostnímu ohrožení země, jako snad nikdy v historii. Nebo se snad armáda obejde bez ropy, plynu a elektřiny? Nebo zdravotnictví? Není-li země vlastními silami obranyschopná, toto samo o sobě pro vás, pane prezidente, bezpečnostní ohrožení státu nepředstavuje?
Pravda je úplně jinde. Vláda Petra Fialy položila na oltář Bruselu, Londýnu a Washingtonu spolu s ekonomickými i ty bezpečnostní zájmy, které spolu vždy kráčely a kráčí ruku v ruce. Ekonomické a bezpečnostní zájmy jsou přece spojené nádoby. Bezpečnost bez funkční ekonomiky nebude nikdy bezpečná! Mrzí mě, že jste tu zástěru, do které vás bratři navlékli 24. února, ze sebe nesundal ani při té rozlučce.
Nemám právo vás soudit, to učiní jiní. Ale takhle umazat jste se na konci svého prezidentování nemusel. Byly doby, kdy jsem si vás velmi vážila. Jak se ale říká, nic netrvá věčně…
Marie Krejčíková
Někdy stačí jedno, dvě či kratičké sousloví a člověk si vystaví celoživotní vizitku, soudružko Krejčíková – Zacharová , „VSTUP RUSKÝCH VOJSK NA UKRAJINU“ je výmluvný.
Ukrajinský prezident Janukovyč požádal spojenecké Rusko o pomoc proti pučistům placeným nejspíš z USA. Pučisté za to prezidenta dokonce „soudili“.
Ovar se nijak nezměnil už od onoho vylhaného článku v Technickém týdeníku v roce 1989. Tehdy mu asi někdo prozradil, že se chystá „spontánní vystoupení lidu“, tak by se měl včas postavit na tu „správnou“ stranu.
Lhaní v době privatizačního puče, podíl na rozprivatizaci našeho národního majetku, zavlečení země do zločineckého Severoatlantického paktu následované agresí proti mírumilovné Jugoslávii…
I letos v únoru mu pravděpodobně kdosi poradil, že tady přestává všechny legrace, ať se kouká zase poslušně zařadit.
Ale v jednom má pravdu. Kdyby si kterýkoliv ze satelitů amerického režimu, včetně Čechistánu, troufnul plně nepodpořit banderovskou diktaturu, nepochybně by to ohrozilo jak jeho bezpečnost, tak i ekonomiku. Budeme tedy žít ve lži?