Evropa má hodně velkých problémů. Za všechny si může sama. Jedním z nich je nízká a klesající úroveň plodnosti. Přitom nárůst muslimské populace v Evropě se stále zvyšuje, a to nejenom v důsledku tolerované velké imigrace, ale také vysokou plodností muslimských žen. Počet imigrantů, zvláště muslimů, přicházejících do Evropy ať už legálně, či nelegálně, je ze strany EU prakticky neregulovaný, a proto se tento fenomén stal fatálním problémem. Být solidární s někým, kdo si daný problém permanentně způsobuje sám, je holý nesmysl. S tímto nezodpovědným chováním plně souvisí i nový pakt o migraci a azylu.
Nejde totiž jen o prostý počet příchozích imigrantů, ale musí se brát v úvahu i enormní populační exploze u afrických a islámských rodin, jejich malá míra ochoty se integrovat do našeho systému, a s tím související problém jejich možného začlenění do pracovního procesu. To znamená, že tolerovaná migrace převážné zatěžuje eurounijní sociální systémy, odčerpává velké finanční prostředky, aniž by se migranti podíleli na tvorbě evropských hodnot.
Zároveň se zvyšují bezpečnostní a další rizika. Stav neintegrace nebo jen částečné integrace migrantů plodí u nich vždy frustraci, která s sebou přináší kriminalitu a radikalizaci. Například mnoho imigrantů se odmítá registrovat a volně se potulují po EU. Z úřadů a možnosti vyhoštění si nic nedělají, neboť dobře vědí, že je jich příliš mnoho, úředníků a policistů málo, a navíc stávající EU nedokáže tyto ilegální imigranty repatriovat do zemí jejich původu. V mnoha případech nakonec dostanou azyl i občanství.
EU neřeší příčiny migrace, jen se snaží nesmyslným způsobem hasit důsledky. Přitom existuje osvědčený australský model, který úspěšně eliminuje ilegální migraci. Problém migrace se musí řešit v zemích jejich původu, ne v Evropě.
Početní nárůst africké populace, potažmo islámské, stoupá téměř geometrickou řadou. Africká populace má nejvyšší populační přírůstek na světě. Z asi 229 milionů v roce 1950 se počet Afričanů zvýšil na více než 1,1 miliardy v roce 2013. V roce 2050 se africká populace odhaduje na 2,4 miliardy a v roce 2100 až na 4,18 miliardy obyvatel.
Existují různé matematické modely růstu biologické populace, které zahrnují různé varianty míry úmrtnosti dětí i dospělých, plodnost manželských páru, zdravotní a sociální podmínky atd. V závislosti na těchto parametrech se vytváří různé scénáře geografického rozložení světové populace. Podle středního scénáře bude v roce 2150 více než třetina obyvatel Země v Číně a Indii, asi čtvrtina ve zbytku Asie, přibližně čtvrtina v Africe, méně než desetina v Evropě a Severní Americe a přibližně stejný podíl v Latinské Americe a zbytku světa. Růst populace se v poslední době zpomaluje, a to i ve většině rozvojových zemí, ale stále existuje obrovská populační nerovnováha mezi vysoce rozvinutými zeměmi a všemi ostatními. Nejpomaleji se průměrná plodnost ženy snižuje v subsaharské části Afriky, kde se za posledních 50 let snížila z 6,7 jen na 5,7 dítěte.
Vzhledem k vlivu okolí se uvádí, že žádná kultura se nedokáže udržet s 1,9 dítěte na rodinu. Z matematického modelu plyne, že počet dětí narozených jedné ženě (plodnost) pro udržení prosté reprodukce populace musí být minimálně ve výši 2,1. V ČR i v celé EU se porodnost v jednotlivých státech pohybuje kolem hranice nízké plodnosti, za kterou se považuje hodnota 1,5 dítěte. Hranice plodnosti 1,32 narozených dětí jedné ženě v reprodukčním věku je demografy považována za zcela alarmující, neboť počet každé následující reprodukční generace se v tomto případě sníží na 63 % té předchozí. Přitom doba trvání jedné reprodukční generace se uvažuje zhruba v délce 30 let. Pokud se za této situace narodí v jedné generaci například 100 000 dětí, potom v následující jich bude jen 63 000, v další pak 40 000 atd. A s úbytkem populace ubývá i původní kultury.
Biolog a matematik Robert May použil modifikaci lineární malthusovské rovnice a pomocí následujícího zjednodušeného vztahu, bez diferenciálních rovnic, vyjádřil nárůst nebo pokles populace:
X (násl.) = r.X.(1 – X)
Parametr r představuje tempo růstu populace (plodnost) a z matematického hlediska vyjadřuje míru nelinearity. Nastavením jeho vyšší nebo nižší hodnoty lze modelovat různé situace a zkoumat, co se bude dít v rámci těchto scénářů.
Veličina X vyjadřuje normovanou hodnotu nárůstu nebo poklesu populace, která se pohybuje mezi nulou a jedničkou. Je to vlastně poměr hodnot aktuálního počtu populace k apriori uvažovanému maximálnímu počtu dané populace. Přitom hodnotě nula odpovídá vymření populace a hodnotě jedna dosažení předpokládaného maximálního počtu populace.
Člen (1 – X) udržuje růst v jistých mezích, neboť jakmile vzroste X, pak (1 – X) klesne. Částečně tak reprezentuje vliv vnějších faktorů na průběh populace. Přestože tato rovnice vyjadřuje abstraktní velice zjednodušený model růstu populace, můžeme z ní získat zajímavé a obecně platné zákonitosti.
Co se asi stane, když rychlost růstu populace, tedy její fluktuace, překročí kritický bod?
May zjistil, že se v tomto případě výrazně změní i charakter celého systému, tedy i jeho chování. Zvýšení hodnoty parametru r znamená i zvýšení nelinearity, čímž se změní nejenom kvantita, ale i kvalita popisovaného systému. Hodnota tohoto parametru ovlivňuje nejenom konečnou rovnovážnou hodnotu populace, ale i to, jestli populace je vůbec schopna nějakého rovnovážného stavu dosáhnout. Z toho plyne závažné poučení, že při velkých hodnotách parametru r (plodnosti) dojde zákonitě k brutálně rychlému růstu populace a k nárůstu nelinearity populačního systému, což posléze vede k jeho zcela nepředvídatelnému chování, kdy vše je možné.
V případě, že parametr r má nízké hodnoty, pak se systém dostane do ustáleného stavu nebo do permanentního poklesu. Při velkých hodnotách parametru (kde r > 3) se systém stává nerovnovážným a přechází do složitého stavu bifurkací a následně do neuspořádaného chování, které může dosáhnout až chaosu. Tento model ukázal, že příliš vysoký nárůst populace není nikdy stabilním systémem, dochází k nepředvídatelným nahodilým jevům a systém se začne vymykat kontrole deterministických řídících mechanismů, kdy začne převládat náhodné chování s nepravidelnými cykly. Ukazuje se, že to platí pro všechny biologické systémy, lidskou populaci nevyjímaje. A právě muslimská společnost, která se vyznačuje vysokou plodností, odpovídá systému s velkou hodnotou parametru r, což vedle rychlého početního nárůstu jejich populace také znamená, že se v systému projeví vysoký stupeň nelinearity, a s tím související závažné důsledky.
Migranti vs. původní Evropané – 1:8
Ale vraťme se k průměrné plodnosti v Evropě. Ve Francii je 1,8; v Anglii 1,6; v Řecku a v Německu 1,3; v Itálii 1,2; ve Španělsku 1,1 atd. Průměrná úhrnná plodnost v celé EU je 1,38. Ale je nutné připomenout, že závěry činěné z průměrné hodnoty mohou být zavádějící, jestliže se průměr počítá z hodnot s velikým rozptylem.
Tuto situaci krásně dokresluje příklad, kdy jeden z dvojice nemá žádné peníze a druhý má v kapse sto korun. V tomto případě je u obou průměrná hodnota kapesného 50 korun. Jistě tato informace potěší toho, který nemá v kapse ani vindru. A bohužel průměrnými hodnotami bez uvažování rozptylu se často ohání právě politici a jim sloužící mainstreamová média.
Při stávající nízké porodnosti Evropanů nelze dosáhnout reprodukce populace, a pokud se tento stav nezlepší, pak Evropané i se svoji kulturou směřují ke zkáze. Naopak neuvěřitelně velký nárůst populace vidíme zvláště u islámských imigrantů, kde úhrnná plodnost na jednu ženu se uvádí až 8,1 dítěte. Vysoká plodnost muslimek v Evropě je poplatná rodinným tradicím a nesrovnatelně vyšší ekonomické úrovni, než jaká je v jejich původní domovině.
To znamená, že jejich populace v EU bude trvale rychle narůstat, na rozdíl od nás Evropanů, a jakmile překročí určitou kritickou mez, která souvisí i s pseudohumanitárními eurounijními pravidly, stane se jejich populace řídící silou. A ta, ve jménu odkazu Proroka všech proroků, Muhammada, se bude snažit okamžitě prosazovat a nastolovat islámský totalitní systém.
Je zapotřebí si uvědomit, že muslimové od doby Muhammada považují islám za jediný správný systém, který vede lidi ke skutečné Boží spáse. Proto jakýkoli jiný systém, včetně toho našeho demokratického, je z hlediska principu islámu nepřijatelný. Například islám omezil právo nařídit občanským zákonem, co je povolené a co zakázané (halál a harám), neboť to je výsadou jen Alláha. Proto není pro muslima závazné respektovat naše zákony. Křesťanský nebo židovský náboženský systém dokáže islám nějakou dobu tolerovat, ale za jasně islámem stanovených podmínek jeho podřízenosti.
Největší počet křesťanů žijících v islámské zemi je v Egyptě – Koptové. Uvádí se asi 10 %. A přestože zde nevládne ortodoxní islám, existuje obrovský rozdíl mezi deklarovaným soužitím Koptů s muslimy a jeho každodenní realitou. Hodnotová neslučitelnost islámu s naším systémem brání muslimům se integrovat do našeho stylu života. Proto počet muslimů, kteří to dokázali, je zcela marginální, neboť v takovém případě muslim přestává být pravým muslimem a muslimská komunita pravověrných je považuje za trestuhodné odpadlíky. V případě odvrácení se od islámu je pro ortodoxní muslimy trest smrti ospravedlnitelný (fatwa), neboť to plyne z některých hadísů, a proto tento trest je v souladu s Alláhem.
Nárůst populace se odvíjí od úhrnné plodnosti ženy, ale zároveň ho významně ovlivňuje úroveň zdravotnictví, kojenecká úmrtnost, epidemie či pandemie, sociální podmínky, válečné operace, míra násilí mezi obyvateli apod. V celé Africe je průměrná úhrnná plodnost 5,1 dítěte a nárůst obyvatelstva 2,5procentní. Hodnoty plodnosti, úmrtnosti kojenců a dětí se nedají v Africe zcela přesně stanovit, neboť chybí spolehlivé statistické údaje. Lze očekávat, že skutečné počty budou o něco vyšší.
V roce 2005 se odhadoval celkový počet Afričanů v Africe na 906 milionů (asi 14 procent světové populace). Ale samotná subsaharská oblast Afriky má vyšší průměrnou úhrnnou plodnost 5,8 dítěte, ale také vysokou kojeneckou úmrtnost 9,5 procent. Zdejším domorodců chybí elementární hygienické povědomí, je zde nízká úroveň zdravotnictví a vysoká násilná kriminalita. Proto přírůstek populace činí jen 2,4 procenta. Severní Afrika má průměrnou úhrnnou plodnost necelé tři děti a kojeneckou úmrtnost 4,4 procent. Například Libye má úhrnnou plodnost 3,3 (v 50. letech byla 6,9), roční přírůstek populace 2,37 procenta a kojeneckou úmrtnost 2,6 procenta. Somálsko má úhrnnou plodnost 6,8. Ale roční přírůstek populace činí přibližně jen asi tři procenta, a to v důsledku velké kojenecké úmrtnosti 11,7 procenta a vlivu dalších negativních faktorů.
Z uvedeného plyne, že přirozená úhrnná plodnost islámských žen je poměrně vysoká, ale výsledný nárůst populace se snižuje nepříznivými životními podmínkami. Přesunem muslimů do EU se prakticky zcela eliminuje vliv těchto negativních podmínek a počet jejich populace tak narůstá rychleji než v původní domovině.
Již dnes 30 procent populace do 20 let ve Francii jsou muslimové. V důsledku stávající plodnosti muslimek lze očekávat, že za 40 let nebo o něco déle bude ve Francii převládat muslimské obyvatelstvo. Dnes v Nizozemí tvoří počet muslimských novorozenců 50 procent. Podobný nárůst muslimského obyvatelstva vidíme v Německu, ve Švédsku i v jiných zemích západní Evropy.
Muslimové v EU nemají chuť se integrovat, a proto vytváří vlastní uzavřenou komunitu, často »no go zóny«, s islámskými centry a nadacemi přímo navázanými na islámské modlitebny nebo mešity, ve kterých se často burcuje proti zákonům a tradicím hostitelské země, potažmo proti západní demokracii. Přesto tyto jejich instituce získávají od evropské hostitelské země vysokou permanentní finanční i další podporu.
Je až neuvěřitelné, že demokratický systém je natolik impotentní, že připustil tento nevyvážený stav. V důsledku pseudohumanitárních principů a jurisdikce EU nedokázala stanovit optimální pravidla pro příjem migrantů tak, aby jejich přítomnost byla jasně vázaná k jejich postupné integraci a k možnostem pracovního trhu. Současně s těmito pravidly musí být ustanoven soubor postihů, včetně fyzického vyhoštění, a to v případech porušení našich zákonů, pravidel, zvyklostí apod. Pokud EU nezmění své chování a jurisdikci vůči této imigraci, pak se v dohledné budoucnosti Evropa změní v »islámský svět« s jasnými důsledky.
Ani »výpalné« stačit nebude, Brusel stejně bude přidělovat migranty
Protože vrcholné orgány EU nedokáží řešit žádný velký problém, kterým je i fatální migrace a s ní korespondující nárůst bezpečnostních, kriminálních a dalších komplikací, došly k rozhodnutí o přesunu migrantů do těch zemí EU, které prozatím nebyly tímto nežádoucím fenoménem tolik zasaženy.
Tento přesun bude »dobrovolný«, ale za jistých okolností se změní v povinný (tzv. mechanismus kompenzace příslušnosti). Důsledky tohoto mechanismu se týkají v první řadě zemí V4. Tito novodobí evropští vládci z bruselské žvanírny tak aktualizovali možnost sebedestrukce evropské civilizace. Máme sice možnost nepřijmout stanovené migranty za cenu vyděračských poplatků, ale má to háček. S touto zrůdnou procedurou souvisí skrytá povinná relokace migrantů.
Pokud se zástupci států nějakým způsobem dohodnou ohledně přerozdělování migrantů, pak výsledky dohody jdou na Radu evropské unie, a ta vydá tzv. prováděcí akt, ve kterém se schválí finální počet relokací, který může být i vyšší. Dohodnuté relokace ze zemí tzv. »migračního tlaku« se začnou přesouvat do zemí, které přislíbily, že se budou podílet na relokacích. Pokud se z nějakých důvodů nenaplní dohodnutý počet relokací nebo nedojde k dohodě, pak nastoupí náhradní mechanismus, který říká, že pokud se nezrealizovalo alespoň 60 procent z relokační kvóty stanovené Radou EU, pak rozdíl mezi touto 60procentní hranicí a nižším skutečným počtem relokací, se tento rozdíl diktátem přerozdělí na základě tzv. »kompenzace příslušnosti«.
V tomto případě už není možnost odmítnout migranty zaplacením »výpalného«, ale přidělený počet relokovaných migrantů se musí přijmout. Počet migrantů pro dotčené země se stanoví na základě klíče, který se počítá z HDP a počtu obyvatel. Na ČR to vychází na dvě procenta z celkového počtu takto povinně relokovaných.
Pakt i Dublinské dohody říkají, že migrant má povinnost být přítomen v příslušném státě, to znamená, že musí být přemístěn do daného státu, určeného Bruselem. Tímto mechanismem se umožňuje přemístění migrantů i do zemí, které s touto relokací nesouhlasí. EU stanovila minimální roční počet relokací pro migranty na 30 000, ale horní hranice stanovena nebyla. Jinak řečeno, pokud se země EU nedohodnou na relokacích nebo se dohodnou, ale realita bude nižší, pak vždy nastoupí tento mechanismus povinného přerozdělení (povinných kvót), které je schované za převodem příslušnosti. Rakušan i další politici úmyslně tento mechanismus zamlčují.
Každá země bude odpovědna za přidělené uprchlíky po dobu pěti let, během které mohou imigranti požádat o povolení k trvalému pobytu. Pokud imigrant opustí přidělenou zemi v průběhu prvních pěti let, může být do této země vrácen. Po uplynutí pětileté lhůty se může imigrant volně pohybovat po celém Schengenu, ale sociální dávky a sociální status bude mít pevně svázaný s původně přidělenou zemí, která ho tak bude mít trvale na starost. Z tohoto ustanovení jasně plyne, že Brusel příliš nepředpokládá, že se imigranti dokáží integrovat jak sociálně, tak i pracovně. To je skutečná budoucí hrůza.
Co je dále děsivé, je to, že když žadatel o azyl bude ve své žádosti lhát, například ohledně věku, o existenci příbuzných v konkrétní zemi EU apod., a úředně se zjistí, že to není pravda, tak danému imigrantovi nehrozí deportace ani jiný postih. Bude jenom přerozdělen do vybrané členské země EU. Bruselská žvanírna je prostě nepoučitelná. Například v USA, pokud žadatel o azyl uvede lživé tvrzení, je jeho žádost zamítnuta a dotyčná osoba je deportována zpátky do země původu. A aby se náhodou v době přípravy k deportaci někde neztratil, jak se běžně stává v Německu, Francii atd., je po tuto dobu uvězněn. U většiny migrantů neznáme typ osobnosti, charakter, skutečné pohnutky, kvůli kterým přichází do Evropy ani celkovou zdravotní situaci, ani další rizika.
Trefně se na téma migrace vyjádřil slovenský spisovatel a bývalý diplomat Jozef Banáš: »I v minulosti se v arabském nebo africkém světě bojovalo, ale nikdy nebylo tolik utečenců. Proč tomu tak je? Mám k tomu jednu metaforu: Někdo proděravěl vanu a z té vany vytéká voda. Co udělá normální člověk, když z vany vytéká voda? Snaží se zacpat díru! Ale tady nyní všichni evropští politici běhají a pouze vymýšlejí: Co budeme dělat s tou tekoucí vodou z té vany? Jsou to hlupáci a oportunisti nejhrubšího zrna!«
EU a »neziskoví« paraziti nepomáhají, lepší by byli roboti
Poskytovat všem imigrantům nadstandardní životní podmínky a podporu bez ohledu na to, zda se začleňují do společnosti, a zda se podílejí na tvorbě společných evropských hodnot, je sebevražednou cestou. To neznamená, že se v rámci tohoto spolupodílení musí zříci svého náboženství. Ale není možné tolerovat stávající stav, který připouští, aby imigranti jen brali a sami za to nic neposkytovali, a navíc nerespektovali naše zákony, demokratické principy a tradiční hodnoty. Tento pseudohumanitární benevolentní přístup k imigrantům jen nadále prohlubuje propastný rozdíl mezi islámskou komunitou a západní společností. Tato nevyváženost se pak odráží v chování a projevech těchto imigrantů vůči bezúhonným občanům EU, z jejichž daní jsou tito imigranti živeni a podporováni. Je to cesta ke ztrátě naší identity. Kompromisy konané na naší straně chápou jen jako potvrzení svých nekompromisních ideologických a náboženských postojů.
Stávající špatný demografický vývoj v Evropě jistě nevyřeší nesmyslný přístup k fenoménu imigrace, umocněný nefunkční azylovou politikou, zvláště v případech imigrantů, kteří jsou kulturně i jinak zcela vzdáleni evropským tradičním hodnotám a demokratickým principům. Stávající EU v tomto směru nečiní žádná systémová opatření zamezující tomuto neúnosnému stavu. Brusel tak zůstává jen na úrovni proklamací, zdlouhavých jednání a neefektivních opatření. S tím souvisí i podpora pochybných »neziskových organizací«, které výdělečně na této situaci parazitují. A jsou to politické »neziskovky«, které dovážejí imigranty od afrických břehů do Itálie, a tak vlastně pomáhají pašeráckým gangům v transportu ilegálních imigrantů do Evropy. Je to další potvrzení, že stávající eurounijní systém nedokáže efektivně a rychle řešit složité situace a utápí se buď v nesmyslnostech, nebo v irelevantních přístupech k daným problémům.
Přitom správným systémovým řešením negativního demografického vývoje je nastavení takových ekonomicko-sociálních a pracovních podmínek pro řádné občany EU, aby se dosáhlo úhrnné plodnosti mezi dvěma až třemi dětmi. Ekonomicky na to EU má, přestane-li nesmyslně vyhazovat peníze na projekty, které tuto situaci neřeší. Vždyť kolik nás stojí jen Turecko, permanentní přítomnost vojáků nebo policie v ulicích v důsledku islámské hrozby, finanční náklady na Ukrajinu, která je nikdy nesplatí atd.? A to vše jen proto, že EU není schopná chránit své hranice před ilegální imigrací třeba i silou, a že nedokáže nastavit adekvátní azylový systém. Přitom jen v Africe lze odhadnout potenciální počty imigrantů až na stovky milionů. Jejich přesun do Evropy neřeší příčiny migrace, neboť ty se musí řešit v jejich zemích. Pouze dochází k přelévání jejich bídy a dalších rizik na náš kontinent. V Evropě se musí konečně začít řešit problém poklesu evropské populace. Ačkoliv příčiny této situace jsou jasně známé a jasná je i cesta k řešení, tak vládnoucí elity EU v tomto směru nic nečiní. Může za to jen jejich neschopnost nebo se snad za tím ukrývá zvrácený úmysl?
Ale existuje ještě jedno řešení, které si zvolilo Japonsko, a je příkladem pro všechny technologicky vyspělé země. Tím je nástup nových inteligentních robotů. Tyto stroje s umělou inteligencí dokážou už dnes nahradit řadu nedostatkových pracovníků, a to na úrovni, se kterou u migrantů z Afriky ani nelze počítat. Vývoj inteligentních robotů pokračuje velmi rychle dál. Dokonce někteří vědci předpokládají možnost vývoje robotů s vlastním vědomím.
František Krincvaj