Antero Eerola: Konec moderování po finsku

Finsko bylo po desetiletí považováno za jednu z nejneutrálnějších a nejumírněnějších zemí v Evropě, jejíž obyvatelé žijí v blahobytu a spokojenosti. Poklidný politický život severské země v roce 2022 a po výsledcích nových parlamentních voleb se zradikalizoval. K moci ve vládě se částečně dostala pravicová strana Praví Finové – finská obdoba německé AFD; země se sama vzdala neutrálního statutu a vstoupila do NATO; nová vláda oznámila snížení řady sociálních dávek a plány na razantní zpřísnění migrace. O nových trendech v kdysi klidném Suomi pohovořil finský novinář a poslanec Antero Eerola ze strany Levicová aliance, finské obdoby německé Die Linke.

Finská politika prochází radikální změnou vektoru vývoje. Změnila se vládní koalice. Také současný prezident Sauli Niiniste po dvou funkčních obdobích končí ve funkci. Levicová aliance byla součástí poslední vládní koalice. Jak byste zhodnotil působení odcházející vlády?

V domácí politice koalice dosáhla mnoha věcí, především zlepšení kvality života: zvýšili jsme důchody, investovali do vzdělání, provedli celou řadu reforem ve školství a sociální oblasti, zvýšila se zaměstnanost. Činnost koalice však ovlivnily i jevy, které na nás nezávisí. Jsou to pandemie a válka na Ukrajině.

Vláda Sanny Marinové si vedla velmi dobře, dostala Finsko přes pandemii, našla dobrou rovnováhu mezi restrikcemi a udržením otevřenosti společnosti.

Druhou věcí je to, co se stalo na Ukrajině 24. února loňského roku. Po těchto událostech vláda podpořila členství v NATO, což byla podle mého názoru velká chyba. Těch několik poslanců, kteří hlasovali proti vstupu do NATO, byli téměř všichni z naší strany, ačkoli asi polovina našich poslanců hlasovala pro vstup do NATO. A výsledek je, že v domácí politice byly úspěchy při budování sociálního státu významné, ale v zahraniční politice, v bezpečnostní a obranné politice, se stala chyba. Podle mého názoru bylo nutné držet se předchozího dlouhodobého kurzu umírněného přístupu.

Jak hodnotíte působení prezidenta Sauliho Niinista?

Byl dobrým prezidentem téměř do konce svého funkčního období, dokud nepodpořil členství v NATO.

Niiniste dlouho nacházel dobrou rovnováhu mezi Západem a Východem a měl poměrně vysoké postavení mezi světovými lídry. Hned po vypuknutí ukrajinské krize na jaře 2014 byl jedinou hlavou státu, která odcestovala do Moskvy a poté na Ukrajinu. A skutečně sehrál roli prostředníka, který se snažil najít východisko z ukrajinské krize. Za jeho vlády se právě v Helsinkách uskutečnil summit mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem.

Niiniste sehrál konstruktivní roli. Loni na jaře se ale vše změnilo. A samozřejmě byl ovlivněn zvenčí…

Nová koalice přišla s programem, který už ve fázi zveřejnění návrhu vyvolal rozsáhlou kritiku. Kritizována byla mimo jiné zejména snaha nové vlády snížit sociální dávky a razantně zpřísnit podmínky pro migraci do Finska. Proč chce nová vláda zpřísnit podmínky migrace?

Čistě proto, že člen koalice, krajně pravicová strana Praví Finové, chce omezit veškerou migraci do Finska jako takovou. Jsou proti veškeré imigraci, to musíte pochopit. Jedná se o ideologický požadavek, nikoliv o požadavek ekonomický.

A do jisté míry je v rozporu se zájmy jejich vlastních spojenců – Koaliční stranou (Kokoomus), která zastupuje zájmy velkého kapitálu, jenž má zájem na levné pracovní síle.

Zároveň se nyní v tisku objevil skandál. Byly nalezeny staré publikace současných ministrů Pravých Finů s rasistickými výroky, což ostře odsoudili ostatní členové koalice – Švédská lidová strana. Ministr hospodářství musel vládní koalici opustit po pouhých 11 dnech ve funkci, když se ukázalo, že jen stěží skrýval své sympatie k nacismu. My, levičáci, jsme si toho už byli dobře vědomi, ale pro mainstreamová média to bylo jaksi překvapením.

Jak se finská společnost a Levicová aliance dívá na řešení konfliktu na Ukrajině?

V tuto chvíli se ve finské společnosti nevede žádná diskuse o tom, jak válku na Ukrajině ukončit. Existuje, řekl bych, neopodstatněná víra, že Ukrajina nakonec válku vyhraje a bude se moci plně vrátit do hranic z roku 1991 – to ale není realismus.

Finská média ani nepíší o žádných iniciativách směřujících k míru nebo alespoň k příměří, ačkoli se takové iniciativy neustále objevují: přicházejí z Brazílie, Číny, dokonce i z Afriky. Americká média neustále diskutují o tom, jak najít východisko ze současné situace. A dokonce probíhají tajná jednání mezi Spojenými státy a Ruskem, jak jsme se dozvěděli z amerického zpravodajství NBC. A máme dojem, že chtějí jen pokračovat ve válce.

Je vzestup pravice celoevropským trendem?

V jistém smyslu ano, například Francie – Le Penová, Itálie, Švédsko, AFD v Německu. Ale bez předsudků bychom měli diskutovat o stejném jevu na Ukrajině, diskutovat o něm bez ruské propagandy. Vliv krajní pravice na Ukrajině je také vážný problém. Nemůžeme říci, že vláda nebo prezident jsou takoví, ale vliv krajní pravice v ukrajinské společnosti není zdaleka malý.

Jaká je budoucnost Finska v NATO? Budou na území země vojenské základny NATO, včetně těch s jadernými zbraněmi? Jak se na to dívají Finové a vláda?

Podle průzkumů veřejného mínění je obrovské množství Finů proti zdejším vojenským základnám NATO a rozmístění jaderných zbraní ve Finsku. Ale bohužel v členství Finska v NATO nemá žádná omezení, což znamená, že takové rozmístění je možné, ale je nepravděpodobné.

Bude se Finsko podílet na plánování jaderné politiky NATO – ano, bude. Zúčastní se Finsko cvičení, včetně těch, která zahrnují nosiče jaderných zbraní? Ano, bude se účastnit. Finské letouny, například F-35, mohou chránit pravděpodobné nosiče jaderných zbraní, takové nosiče mohou vplouvat do finských přístavů nebo mohou létat ve vzdušném prostoru jiných zemí NATO. V přímém smyslu je však rozmístění jaderných střel na finském území nepravděpodobné.

V současné době probíhají jednání o dvoustranné smlouvě o vojenské spolupráci mezi USA a Finskem, která by s největší pravděpodobností umožnila americkým vojákům přístup na finské vojenské základny. Taková smlouva již existuje mezi Norskem a USA. Probíhají jednání mezi Švédskem a Dánskem, které rovněž chtějí otevřít své základny USA.

Saša Cohen