Docent pedagogiky Ondřej Hník se od roku 2001 věnuje didaktice literatury. V letech 2004–2018 vyučoval na Pedagogické fakultě UK, od roku 2018 působí na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem. Kromě řady odborných publikací je autorem výukových materiálů, didaktických her a školních pomůcek, je také autorem beletristických knih pro děti i dospělé. Dlouhodobě se zasazuje o zvýšení prestiže učitelského povolání v současné společnosti. I v souvislosti s akcemi, které plánují školské odbory na 27. listopad, jsme jej požádali o jakýsi pohled do hlubin učitelovy duše…
Rád bych navázal na náš rozhovor z února 2023 na téma školství, vzdělání a vzdělanosti. Jak vnímáte postavení a prestiž učitele v současné společnosti?
Na konci minulého rozhovoru jsem řekl něco ve smyslu, že »učitel je dnes mnohými vnímán jako jakýsi služebník veřejnosti ve věci hlídání, vzdělávání a výchovy dítěte«. Pořadí uvedených činností (hlídání, vzdělávání a výchova) není náhodné. A od toho bych se dnes rád odrazil. Tak totiž jeho postavení vnímá, troufám si tvrdit, většina lidí. Podle mě je to pohled velmi pokřivený a dehonestující. Učitel je pro mě vysokoškolsky vzdělaný odborník na výchovu a vzdělávání, který na sebe chtě nechtě bere celou šíři přidružených rolí a také administrativních funkcí daných systémem školství.
Mohl byste tu šíři práce učitele našim čtenářům trochu specifikovat?
Samozřejmě. Učitel se denně ocitá v roli pomocníka, rádce, průvodce, vychovatele, ale třeba také rodiče a psychologa, i když rodičem a psychologem reálně není. Učitel, zejména ten český, je zároveň dozorcem na chodbách a v jídelně, pokladníkem, manažerem celého třídního kolektivu, styčným důstojníkem mezi dítětem, rodiči a školním psychologem, češtinář ještě např. správcem školní knihovny, administrátorem klubu mladých čtenářů, klubu mladých diváků a tak podobně. V řadě jiných zemí (nejen zemí EU, ale i mimo ni) učitel výhradně vyučuje a připravuje se na výuku a ostatní činnosti za něj vykonává např. asistent, dozorce nebo studijní oddělení příslušné školy. Český učitel reálně odpracuje daleko více než 40 hodin týdně.
Vraťme se tedy prosím ještě k té samotné prestiži učitele…
Ano. Lidé učitelům stále přisuzují určitou formální prestiž, ale zároveň učitelům nepřejí platové ohodnocení, které by této deklarované prestiži odpovídalo. Jsou daleko více ochotni přiznat platové zvýšení např. lékařům a jiným vysokoškolsky vzdělaným odborníkům než učitelům. Setkal jsem se s řadou nejen odmítavých a nesouhlasných, ale doslova nenávistných stanovisek k navyšování učitelských platů. K tomu bych znovu dodal, že toto slibně nastartované zvyšování (slíbené vládou tehdejší ministryni školství Kateřině Valachové) vlády po Kateřině Valachové již nedodržely. Zvyšování učitelských platů se zastavilo, nemluvě o enormní inflaci, která reálnou úroveň platů opět srazila dolů. K tomu všemu je třeba vzít v potaz, že se nedávno diskutovalo o navýšení výukové povinnosti učitelů. Já osobně vnímám jako absurdní už jen fakt, že se o jakémkoli navýšení objemu práce učitele vůbec diskutuje.
Máte nějaké vysvětlení, proč by veřejnost přála vyšší platy spíše lékařům než učitelům?
Mám. Lidé často myslí jen na to, co je tíží právě teď a co je tíží nejvíc. A to bohužel často nebývá vzdělání jejich dětí a komplexní rozvoj osobnosti dítěte ani vzdělanost národa. Učitel je tedy až na druhé koleji. Zatímco lékaře vnímají lidé jako toho, kdo zachraňuje životy a kdo léčí nemoci. A to přece potřebujeme především, řeknou si mnozí lidé. Naopak, když tzv. hoří něco ve škole, když třeba žák dostane druhou pětku z češtiny, může za to často v pojetí rodičů učitel. Nemám vůbec nic proti lékařům ani proti zvyšování jejich platů. Ale nad omezeností uvažování ve smyslu »doktor mi zachraňuje život, učitel nikoli, ten jenom učí«, mi zůstává rozum stát.
Potom je ve hře často omílaná iluze, že učitel má prázdniny, že je dříve doma než člověk chodící běžně do práce. Skutečnost je taková, že český učitel si co do objemu práce prázdniny vlastně napracuje během školního roku. Navíc si ve školním roce dovolenou vzít nemůže.
Již zhruba 20 let vyučujete na univerzitě, konkrétně na pedagogické fakultě. Jaká je nyní platová situace vysokoškolských učitelů?
V zásadě analogická. Jen s tím rozdílem, že platů základoškolských a středoškolských učitelů dosahují na vysokých školách humanitního zaměření v zásadě jen docenti a profesoři. Platy odborných asistentů, kteří nejsou docenty nebo profesory, ale mají »pouze« titul Ph.D., jsou pod úrovní platů jejich kolegů vyučujících na základních a středních školách! Nechápu, že se naše politická reprezentace touto ostudnou disproporcí nezabývá. Jakékoli ozdravení (záměrně neříkám reforma, protože těch mají učitelé oprávněně již plné zuby) školského systému přeci musí začít od fakult, na kterých se budoucí učitelé vzdělávají.
Petr Kojzar
Diskuze je uzavřena.