To, co bylo rozděleno, my spojujeme, řekl duchovní otec Československého lva

Libor Petrů, duchovní otec týmu celebrit a populárních sportovců Československý lev, který založil v roce 2014 spolu s Jánem Ďurejem v jeho penzionu Kalinka na Slovensku, plánuje desátou sezonu s tímto uskupením, jež baví diváky na exhibicích doma i v zahraničí. Na sklonku té deváté ale spolu se slavnými jmény, jakými jsou zpěvák Standa Hložek, jeho syn a Muž roku 2017 Matyáš či dva mistři Evropy z roku 1976, zavítal do řeckého Sarti. Bylo to dobrodružné, ale i zábavné – tak by se dalo shrnout následující povídání o exhibici, která se trochu zvrtla…

Jak vlastně vznikají takové exhibiční zápasy, jaký jste absolvovali nyní v Řecku? Kontaktují vás, jako Československý lev, pořadatelé? Nebo jak to chodívá?

Hlavní roli hrál jako tradičně prezident Československého lva a zároveň šéf slovenské strany Jáno Ďureje, který se víceméně stará o většinu zahraničních zájezdů, protože má v cizině hodně kontaktů a známých. A tak nás to po loňském Chorvatsku tentokrát zavedlo do Řecka, kde jsme díky manželům Bezákovým, kteří mají krásný apartmánový dům v řeckém Sarti, strávili nádherný týden u moře se sportovními aktivitami. Takže to spískal Jáno Ďureje a pak manželé Bezákovi přímo v Řecku.

Jak jste do Řecka cestovali?

To bylo poměrně pestré a zajímavé. Cestovali jsme na dvě party. Jednak jsme měli díky Jožkovi Domanickému sponzorský autobus, takže jsme se auty vydali na Slovensko, do Partizánského, a odtud pak na dlouhý zájezd do Řecka. Každý měl k dispozici dvousedačku, takže se to dalo vydržet. No a ti, co nechtěli strávit tolik času v autobuse, jako třeba Standa Hložek, Robík Nosek – šéf našeho týmu za Česko a herec ze seriálu Zoo – nebo i moje přítelkyně, letěli letadlem. Já byl zodpovědný za českou část naší skupiny, a tak jsem jel s ní autobusem »iks« hodin do Sarti přes srbský Bělehrad.

Samozřejmě že Standa Hložek byl naší největší hvězdou a měl přímo na místě také přibližně hodinové vystoupení, a to i se svým synem Matyášem. Sklidil velký aplaus nejen za nás jako za Československého lva a za naše fanoušky, ale také od Řeků samotných. Zpíval v restauraci, kde jsme se stravovali, a musím říci, že poté, co loni zboural Španělsko, tak letos zboural i Řecko.

V jakém slova smyslu »zboural«?

No v tom nejlepším samozřejmě! Diváci aplaudovali, tancovali a byli nadšení z jeho výkonu. Došlo i na Holky z naší školky, to nesmí chybět nikdy (smích).

Jak hraje Standa Hložek fotbal? A jak vlastně ten exhibiční zápas proti »domácím« dopadl?

Standa hrával zamlada velmi dobře, teď už má svůj věk jako každý z nás, ale jinak to býval výborný borec. Teď převzal jeho roli syn Matyáš a jako mladý chlap to skvěle odběhal, ale výsledek vám radši říkat nebudu. Nastoupili jsme proti áčku Sarti, což byl na nás trošku podvod. Jáno Ďureje napsal, že to bylo 3:3, no… ve skutečnosti to skončilo 0:9, ale my máme další verze konečného výsledku (úsměv). Dokud jsme měli našeho brankáře, bylo to 0:0. Péťa Krokavec, který chytal famózně, se ale za bezbrankového stavu zranil, a my jsme dostali řeckého gólmana. I když se snažil, pustil všechny góly. Takže můžeme uvádět, že to skončilo bez branek…

No a další verze našeho výsledku souvisí s tím, že jsem podal stížnost, protože proti nám hráli samí dvacetiletí a třicetiletí kluci, zato my jsme byli šedesát plus. Protože soupeř nedodržel podmínky staré gardy, tak jsme vyhráli 3:0 kontumačně a tento výsledek rádi dáváme ve známost (smích).

Jaké další sportovní aktivity jste v Řecku vyvíjeli?

Kromě toho fotbalového zápasu to byla spíše dovolená u moře. Na Sarti mají překrásné pláže, to jsou takové evropské Seychely. Jinak jsme ještě uskutečnili tenisovou exhibici Česko proti Slovensku. Ve čtyřhře nastoupili za Slovensko prezident Ján Ďureje společně s bývalým reprezentantem ve fotbale Juliusem Šimonem proti dvojici Standa Hložek, Jirka Rámeš, což je šéf Arabely, dalšího týmu celebrit a sportovců, který byl tentokrát s námi. Po lítém souboji nakonec slavilo Slovensko, které v páté sadě vyhrálo 6:2. Takže jsme v Řecku prohráli i vyhráli fotbal, a pak jsme prohráli tenis se Slováky (smích).

A jak jste se z Řecka vraceli? Znovu po dvou skupinách?

Ano, byl to úplně stejný postup. Letecká skupina se vydala do Soluně a pak s přestupem v Bělehradě mířila do Prahy. No a my jsme se v autobuse vraceli po »skvělých« makedonských a srbských dálnicích, které v lecčems připomínají »dé-jedničku«, přes Maďarsko k našim autům na Slovensku. Mimochodem – v Bělehradě jsme málem zavařili autobus. Ten těžko projížděl tamními úzkými uličkami a jednou jsme vjeli do slepé ulice. Museli jsme se vracet zpátečkou do kopce a z autobusu se začalo kouřit. Všechno ale dobře dopadlo a nakonec jsme se i s fanoušky, co cestovali s námi, stavili u stadionu Crvene Zvezdy Bělehrad, kde Československo v roce 1976 vyhrálo titul mistrů Evropy po památném penaltovém rozstřelu proti Německé spolkové republice. Z těch hvězd, co jsou nesmazatelně zapsány v naší historii jako držitelé zlata v Bělehradu, s námi cestovali Franta Štambacher a Dušan Herda. Oba dva, dnes kulhající (smích), se tak vrátili na místo činu a nechali se zvěčnit před stadionem, kde se radovali z titulu mistrů Evropy. Už to bude zanedlouho padesát let… Oni i ten stadion teď vypadají úplně jinak.

Mimochodem, Československý lev si zakládá na tom, že se vrací do dob společného státu Čechů a Slováků…

To, co v roce 1993 zaniklo a bylo rozdělené, my naopak spojujeme. Řekl bych, že jsem zarputilý Čechoslovák. Kdyby se v roce 1992 uskutečnilo referendum, hlasoval bych proti rozdělení státu. Mám na Slovensku plno kamarádů a jsem na tom názorově jako nebožtík Marián Labuda, který říkával, že miluje Československo. Byli jsme rádi, že slovenská strana v roce 2014 na naši nabídku kývla a my jsme mohli začít jezdit nejen po obou našich zemích, ale prakticky po celém světě.

Jak se shánějí finance pro takový projekt, kde se to jen hemží slavnými jmény?

Většinou jsou tři cesty. Buď nás pozve pořadatel a hradí nám náklady, nebo si seženeme sponzory, kteří cestu zaplatí. A třetí možnost je, že s námi letí podnikatelé, pro které je čest být po boku sportovních nebo kulturních osobností, a když si s nimi chtějí zahrát, tak je zkrátka zadotují.

A jaké má Československý lev plány pro zbytek kalendářního roku 2023?

Máme curling v Brně – 21. října – což bude velká sranda, protože nikdo z nás to dosud nehrál. Tím to letos uzavřeme, ale na příští rok máme domluvené zápasy a mělo by to být speciální, protože Československý lev slaví desetileté výročí. Líbila by se mi velká exhibice v podobě turnaje na Slovensku. Tím, že s námi do Řecka letos cestoval i Jirka Rámeš z Arabely, tak jsme už i přímo na místě kuli pikle, jak se tak říká v krásné české pohádce Šíleně smutná princezna. Mohli bychom uspořádat turnaj, kde by kromě Československého lva a Arabely startoval také slovenský tým celebrit a sportovců MUFUZA – Mužstvo futbalových zázrakov. To by byla důstojná oslava a tou desítkou bychom to možná i zakončili.

Kapela Lucie taky končila už asi čtyřikrát…

Ano, nikdy neříkej nikdy. Ale jsem za těch deset let hodně unavený. Bylo to organizačně náročné, ovšem určitě ještě nějaký ten zájezd na příští rok naplánujeme.

Petr Kojzar

FOTO – archiv Libora Petrů