Až takhle se naše životní úroveň řítí na dno jako vhozený kámen do Macochy, a může být ještě hůře. Politici, nechutní jako gothaj po půl hodině na letním slunci a stejně nepoživatelná média, do nás »imrvére« pumpují, že se musíme uskromnit. To tak či tak muset budeme, neboť nově zkomponovaný čardáš hudebním skladatelem, profesorem Fialou zpod Špilasu, to tady roztancovává takovým fofrem, že ani rodilý Maďar by tomuhle čardášovému tempu nestačil. Připomíná mi to zběsilý rychlodabing ze zběsilých devadesátek – ale to jen na okraj.
My se uskromníme, jenže… Jenže nejen na úkor náš vlastní. Přestaneme kupovat to či ono a ti, kteří tohle »to či ono« vyrábějí, šmahem přijdou o práci, již tak ohroženou likvidačním nárůstem cen energií, pohonných hmot, vstupů do výroby apod.
Novodobí Čurdové nás vtáhli do začarovaného kruhu, chcete-li do osudové krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje, kdy my tím, že se vzdáme jistých materiálních potřeb, de facto ublížíme, resp. připravíme o práci ty, kteří nám zmíněné potřeby zajišťují, čili vyrábí.
Není z toho pro nás úniku stejně, jako ho neměli parašutisté z té krypty, neboť my se těch potřeb nevzdáváme dobrovolně, výrobcům na truc, ale z donucení – z prostého důvodu, že na ně nebudeme mít peníze. Typický příklad geopolitické strategie, jak dvě mouchy efektivně zabít jednou ranou.
Skvěle si to ti fialoví mužíčci vymysleli. Nejen oni, samozřejmě. Scénář po léta vznikal za Velkou louží, ale náš vládní gang nabízené role bez reptání, ba co více s nadšením, přijal a je v nich tak skvělý, že nominace na Oskary by ho neměla minout.
Připomíná-li vám to dominový efekt, uvažujete správným směrem. Já svým vynuceným uskromněním připravím někoho o práci. Ten někdo zůstane bez peněz, bude se rovněž nucen uskromnit a připraví o práci dalšího »výrobce« jeho materiálních potřeb, kterých se vzdal. A tak dále. Tím pádem dominový efekt bude postupně nabírat na rychlosti, až se zlikvidujeme navzájem. Za frenetického potlesku zločinné party režisérů z Washingtonu, Londýna a Bruselu.
Martin Kalous