Och, jak zvrácené! V jak bahenní, zasmrádlé době žijeme. Našel jsem v informační popelnici směsného a již notně páchnoucího odpadu text, jenž by mě, byl-li bych sláb na srdce, okamžitě spojil s přístrojem, nemoha dýchat. Snad i na čas do umělého spánku vrhnul by mě.
Seznamové médium napsalo: »Sadistickou Kytici Karla Jaromíra Erbena by děti ve školách číst neměly, je to samé rodinné násilí« a krom dehonestujícího popisu jednotlivých básní ještě i napsalo: »Toto dílo Karla Jaromíra Erbena je zkrátka násilím doslova přesycené. Co je ale ještě horší, je to, že většina násilných činů se ve sbírce Kytice páchá mezi příbuznými. Sbírka tak určitě není vhodná pro děti prvního či druhého stupně základní školy a její vhodnost by měli pedagogové zvážit i pro dnes zranitelné středoškoláky.« – a taky ještě toto připsalo: »Do povinné četby by jeho básně patřit neměly, ani by se neměly v hodinách českého jazyka a literatury předčítat. Jsou totiž extrémně drastické a mohou vyvolávat v dětech nepříjemné pocity.«
Do prdele, pardon, a když, jak i tohle Médium všech médií prosazuje, propaguje a na skřipec natahuje odpůrce těchto zvráceností, budou dítě vychovávat registři / registryně – dva buzíci nebo dvě lesby, nebo partička pohlavních zřícenin a trosek a oblud dle stanov LGBT, tak tohle extrémně drastické není, tohle nebude v dětech vyvolávat nepříjemné pocity?
Fakt už táhněte do horoucích pekel. Já na Kytici vyrostl. Recitoval jsem ji na soutěžích a dokonce s ní vyhrál školní a okresní kolo. Ano, pocity z Kytice ve mně zůstaly dodnes. Jen ty nejpříjemnější, poněvadž nejsem vylízaný a nikdy nikdo do mě nezabíjel kovářským kladivem ty pocity, které by to na jeho/jejich přání ve mně vyvolávat mělo – jen proto, že Karel Jaromír Erben neodmyslitelně a na pořád patří ke klenotům české kultury. ČESKÉ kultury, tedy toho, co je vám z gruntu protivné, co se tady přes 30 let snažíte zakopat co nejhlouběji do země. Se mnou ale nepočítejte. Já jsem v tomto ohledu nezakopatelný. A Karel J. E. taky. I s Kyticí, to si zapamatujte (celá hrůza zde).
Dušan Sedlák
„Vodník“ je úžasný!