Mnohostrannost doktora Vladimíra Pelce aneb Co nelze nechat plout veřejným informačním prostorem bez kritické reflexe

Profesně se už delší dobu věnuji dění kolem i v Českém svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). A bohužel musím potvrdit slova klasika, že člen jakéhokoli uskupení utrží za život mnoho úderů, některé i od nepřátel…

Brouzdám po netu a četl jsem mnohé. Jelikož jsem dost spjatý s Voticemi, zaujalo mě zejména to, pod čím je podepsán nebo kde je zmiňován PhDr. Vladimír Pelc. Neznám ho osobně, je pro mne vlastně něco jako Yetti nebo paní Colombová – stále se o něm mluví, ale neviděl jsem ho. Ale znám dobře mnohé, kteří ho nejen viděli, ale měli s ním i co do činění.

Když jsem se 27. května dostal ke článku Adorace Vodičkova skanzenu, ve kterém reagoval na článek Miroslava Pořízka Neslavné vítězství poslance Jandy zveřejněný na Parlamentních listech (parlamentnilisty.cz / Blogy Vaše Věc) z 13. května, musel jsem si přečíst oba.

Miroslav Pořízek vystoupil na obranu ČSBS proti zvůli státní moci, která je proti ČSBS uplatňována prostřednictvím některých politických představitelů Parlamentu České republiky (tzn. jak řady poslanců, tak i senátorů), tak i státních úředníků včetně členů vlády České republiky.

Miroslav Pořízek, jak ve svém článku uvádí, bydlí na malém městě na Moravě. Pracuje ve státní správě v sociální oblasti a publikuje asi 20 let různá témata z politiky, kultury a historie. Je stoupence společenské solidarity a není o něm známo, že by byl členem Českého svazu bojovníků za svobodu.

Doktor Pelc ve své reakci o článku Miroslava Pořízka píše, že jeho pohled je jednostranný (což je podle doktora Pelce špatně) a proto jej nemůže nechat plout veřejným informačním prostorem bez kritické reflexe. Oblažuje tedy veřejnost svým mnohostranným pohledem na danou problematiku článkem, ve kterém dští nenávist proti předsedovi ČSBS, která se prolíná jeho adorací jakési Platformy, kterou tvořilo sedm členů ze 70členného kolektivního vedení ČSBS.

Miroslav Pořízek se čtenářům ve svém článku představil, ale kdo je doktor Pelc? Je daňovým poradcem s trvalým bydlištěm v Praze, který pravidelně na Parlamentních listech zveřejňuje svou představu o dění ve světě a v České republice a poučuje politiky v různých zemích, včetně těch českých co a jak by měli správně dělat. Jeho pohled na svět a dění v České republice je i přes jeho kritičnost kompatibilní s oficiálním státním názorem. Nebylo-li by tomu tak, už dávno by nebyly jeho názory zveřejňovány. Na veřejnosti není známo nic o tom, že by se jeho názory, jeho představami někdo řídil, podle jeho návodu něco zorganizoval.

Pokud se týká jeho mnohostrannosti, pak je možné konstatovat, že doktor Pelc je nebo byl, v politickém smyslu tohoto slova, opravdu mnohostranný. Do května 2022 byl vrcholným představitelem české politické strany Národní socialisté, jako člen Předsednictva Ústřední rady. Jako politický aktivista se v minulosti nechával zapisovat na kandidátky mnohých politických stran (že by odtud jeho mnohostrannost?) do voleb obecních (městských), celorepublikových i evropských. A kdy, kam a za koho doktor Pelc kandidoval?

• 2006 do zastupitelstva Městské části Praha 11 za KSČM,
• 2008 do zastupitelstva Města Karviná za Blok proti islámu,
• 2010 do zastupitelstva Městské části Praha 11 za stranu Rozumní,
• 2013 do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za Národní socialisty,
• 2018 do zastupitelstva HMP za Národní socialisty,
• 2019 do Evropského parlamentu opět za Národní socialisty.

Ve všech volbách, v nichž doktor Pelc kandidoval, byl neúspěšný.

Ve své kritické reflexi doktor Pelc nechává stranou hlavní podstatu článku Miroslava Pořízka, tzn., že politici, kteří mají nestranně řídit stát, zneužívají jim propůjčenou pravomoc k pronásledování občanského spolku a jeho představitelů bez jakéhokoli právního podkladu o jejich protiprávní nebo nezákonné činnosti. Doktor Pelc se jednostranně věnuje útokům proti předsedovi a vedení ČSBS z období, kdy sám byl členem ČSBS a jeho vrcholového kolektivního orgánu Ústředního výboru. V té době se neuměl vyrovnat s tím, že jeho návrhy, nápady a názory byly menšinové.

Doktor Pelc ve svém mnohostranném pojednání, na podporu svých tvrzení uvádí, že Vodičku (a jeho vedení) nikde nechtějí, nikam ho nepouštějí. A pomáhá si polopravdou, když uvádí, že Armáda České republiky (AČR) s ním nechce mít nic společného. Není to však AČR, která nechce mít nic společného s ČSBS. Je to ministryně obrany, která vydala a zveřejnila takovéto rozhodnutí, také bez jakéhokoliv právního podkladu o protiprávní nebo nezákonné činnosti ČSBS. AČR se podřídila rozkazu ministryně obrany.

Zatímco vedení ČSBS to chápe, doktor Pelc a jemu podobní se radují a domnívají se, že budou moci ČSBS u ministryně obrany a AČR nahradit. Upřímně to doktoru Pelcovi přeju. Nebudu zde však vypočítávat počet pozvánek, které Ing. Vodička jako předseda ČSBS a členové jeho stávajícího 56členného kolektivního vedení ČSBS obdrželi k účasti na pietních a vzpomínkových aktech. A že jich nebylo málo, dokonce i do míst, o kterých doktor Pelc tvrdí, že tam Ing. Vodičku nechtějí. Zajímavé by v této souvislosti mohlo být srovnání počtu pozvánek, které od těch institucí, které doktor Pelc uvádí, obdržel on.

Závěrem snad jen poznatek, že po přečtení kritické reakce doktora Vladimíra Pece na článek Miroslava Pořízka vím, že jako politik se daňový poradce doktor Pelc projevuje opravdu mnohostranně.

Pokud se jedná o jeho působení v ČSBS i poté, kdy ho opustil, lze konstatovat, že se projevuje naprosto jednostranně. Uvádí např., že část bývalých členů a organizací ČSBS (bývalá základní organizace ČSBS Benešov, která byla součástí oblastní organizace ČSBS Benešov a bývalá oblastní organizace ČSBS Svitavy) založila Český svaz protifašistických bojovníků, z.s. (ČSPB).

Neuvádí však, že aby se tento nový spolek neznelíbil současným státním úředníkům, dal si do vínku zejména literární činnost.

Bude docela zajímavé sledovat, jak si bude tento nový spolek dále počínat, zda se jeho činnost bude opravdu zabývat zejména literární činností, nebo bude nadále jeho hlavní činností znevažování představitelů ČSBS tak, aby se zalíbil některým státním úředníkům a mohl tak být zván na jejich »večírky«.

Chování doktora Pelce nemůže nechat klidným nikoho, natož byť jen řadového (neplést s řádovým) člena ČSBS. I třeba jenom z toho pohledu, že jsem zdaleka nekandidoval tak často a na tolika místech, ale zastupitelem jsem čtyři roky byl – právě v těch v úvodu zmiňovaných Voticích, kde jsem poprvé jeho jméno slyšel. A už tenkrát se to nehezky poslouchalo…

Zbyšek Kupský