»Stát nemá co vlastnit, protože bude vždycky špatným hospodářem« – znělo v zemi české po listopadu 1989. Ve světle zhoubných, nádorových teorií z kuchyně Rothschildovy rodiny přijaly více méně všechny státy světa všechna ta daňová, rozpočtová a od nich se odvíjející pravidla, jejichž hlavním a jediným cílem je nepřipustit existenci suverénních národních ekonomik. Státy jako takové přestaly postupně tvořit zisk, čili vydělávat, protože nesmí nic vlastnit, aby skrze onen výdělek nebyly závislé jen samy na sobě.
Takto jsou závislé jen na výběru daní a jen do té míry, jak moc občany platí nadnárodní korporace, protože na výši výdělku přímo úměrně závisí výše daňových odvodů do státního rozpočtu. Tudíž nadnárodní zaměstnavatelé, kteří tu dnes jasně převažují, se jistě s těmi výdělky nepřetrhnou. To by se baronovi nelíbilo, kdyby český dělník ve škodovce vydělával za stejný objem a kvalitu práce totéž, co ten německý ve Volkswagenu. Střední a východní Evropu tu přece nemáme od toho, aby ekonomicky, tzn. národně prospívala, ale aby nám sloužila jako odbytiště pro naše »západní« zboží. Proto se tu teď všichni ohledně rozpočtu na příští rok mohou klidně »ublábolit«, protože jakékoli přijaté řešení bude pokaždé zase jen jednou z oněch teorií z Rothschildovy kuchyně. Každá z nich je zhoubná, poněvadž ani jedna neupřednostňuje potřeby nezávislé národní ekonomiky.
Když budete doma sestavovat rodinný rozpočet, musíte kalkulovat výhradně s reálnými výdělky, nikoli s fantasmagoriemi, nikoli s mlhavou představou, že snad soused by vám nějakou korunu mohl půjčit.
Také stát sestavuje rozpočet. Ovšem bez výdělku, protože vydělávající stát je přece socialistickým přežitkem, tedy pouze s tou mlhavou představou, kolik mu soused půjčí, resp. kolik daní vybere. Daňová výtěžnost se tomu, myslím, říkám. Já si totiž tyhle bezobsažné pojmy odmítám pamatovat. Vystačím si se selským rozumem, na nějž jsem hrdý. Pro mě, když jedna plus jedna nerovná se dvě, je ztrátou času tyto Rothschildovy recepty zkoumat, neřku-li vařit podle nich.
Chápu, že danou problematiku zjednodušuji, ale to spíše kvůli viditelnějšímu pochopení, nikoli že bych tím zkresloval samu podstatu. Principiálně se plně ztotožňuji s vizí, že stát má býti spravován jako firma (ne však poandrejovsky). To znamená, že musí být ziskový, aby nemusel hospodařit na dluh. Jsem přesvědčen, že k tomu, aby stát žil bez dluhů, postačilo by mu vlastnictví strategických podniků – elektráren, plynáren, rafinérií, vodovodů a kanalizací, dolů a hutí, oceláren, automobilek, zemědělství a na něho navazujících průmyslů zpracovatelského a potravinářského. Soukromý sektor nechť doplňuje ten státní a kdo bude chtít pracovat a mít výsledky, nechť ho stát všemožně podporuje. On ten stát na tu podporu totiž bude mít, když bude vlastnit strategický průmysl, víte? Jenže dneska, když nic nevlastní, nemá ani na tu podporu soukromníkům.
Pročež vy všichni mudrcové Kalouskova či Stanjurova typu, vraťte se do první třídy a podumejte nad tím, jak je možné, že 1+1 ve školních lavicích má naprosto jiný výsledek než v těch poslaneckých a vládních.
Martin Kalous
Pokud pominu ty věčné primitivní bláboly o Rotschildech jako symbolu zlých kapitalistů, kteří hýbou tímto světem, zastavím se u nesmyslu, že by stát měl vlastnit automobilky a celý navazující dodavatelský řetězec. Nevím, kde bere autor jistotu, že by Škodovka, pokud by zůstala ve vlastnictví státu, byla stejně úspěšná a zisková jako je dnes. Vývoj podvozkových platforem, motorů, elektroniky, softwaru je tak náročný a drahý, že se vyplatí pouze při následném sdílení výroby miliónů ne-li desetimiliónů aut ročně. Myslet si, že by to utáhla automobilka s výrobou 200 000 aut ročně, je to totální nesmysl. Naopak v dnešním přechodu na elektromobilitu budou hrát o život i ty největší koncerny, jako je VW.
Státní podniky mohli fungovat v netržním socialistickém hospodářství, které trpělo nedostatkem všeho, a proto se vše také prodalo.
Dnes je svět někde úplně jinde. Je zajímavé, že z deseti největších firem, se kterými mimo jiné nemají Rotschildové nic společného, se snad kromě Tesly nikdo nezabývá výrobou hardware (myšleno materiální výrobky), ale jenom a pouze softwarem a službami. Všechno jsou to firmy, které před 40 lety vůbec neexistovaly. Skutečně nevím, jak by je chtěl bolševik zestátnit. Rotschildové světu dávno nevládnou. Pokud někdo, tak Gates, Bezos, Musk, Zuckerberg a další.