Kdysi dávno (roku 1986?) jsem slyšel Slávka Janouška zpívat: »Náš konec stejně nebude jiný, stačí projít hrobku s kapucíny, tam stojí: To, co jste teď vy, byli jsme i my. To, co jsme teď my, budete i vy.« Přiznávám, že tehdy jsem to moc nechápal. Dnes bych to mnohým doporučil k hodně častému poslechu!
Po nějakém čase jsem viděl klip, který mi trochu vyjasnil, z čeho zpěvák vycházel. V Kapucínské hrobce v Brně je nápis: »Čím jste Vy, byli jsme i my, čím jsme my, budete i Vy.« A význam těchto slov se také dá pochopit. Vlastně asi měl by se dát pochopit…
Ale to je přeskočení, většinou tomu předchází etapa cesty po tomto světě – stáří. Když se v květnu objevil článek Martina Skácela Omezení volebního práva seniorům. Je čas zavést horní věkový limit?, rozzlobil mě, ale po čase jsem si řekl, že to byl jen nějaký úlet.
Z článku vyjímám to nejpodstatnější: Zatímco dolní věková hranice je již dávno stanovena, otázka horního věkového limitu volebního práva stále zůstává otevřená. Je čas zvážit omezení volebního práva pro seniory a současně zvážit možnost snížení dolního věkového limitu? Snížení dolního věkového limitu na 16 let by mohlo přinést svěží perspektivy a zvýšit politickou angažovanost mladých lidí.
Na druhé straně by mohlo stanovení horního věkového limitu volebního práva přinést některé pozitivní efekty. Mohlo by se zabránit situacím, kdy politické strany zneužívají seniory pro své politické záměry.
Mohla by být zavedena pravidelná zdravotní prohlídka nebo testy kognitivních schopností, které by pomohly posoudit, zda jsou senioři schopni učinit informovaná rozhodnutí při volbách. Tato opatření by zohlednila individuální rozdíly mezi seniory a zajistila by, že by volební právo bylo omezeno pouze těm, kteří již nejsou schopni plně se zapojit do demokratického procesu.
Možná je čas zvážit, jak by mohl být horní věkový limit volebního práva a snížení dolního věkového limitu začleněn do našeho demokratického systému tak, aby byly zohledněny potřeby a schopnosti všech generací.
Na článek zareagovali na sociálních sítích mnozí, ale v médiích jsem si všiml jen jedné reakce. »Hrozbou pro naši společnost nejsou starci, ale blbci napříč celým věkovým spektrem,« napsal Karel Haloun k úvahám o omezení volebního práva seniorům a dodal: »Demokracie je, zjednodušeně řečeno, deklarovaná jako pokus o naplňování potřeb většiny. Stačí se tedy zamyslet, kdo ji tvoří a jaké potřeby ona většina má.«
Jenže (v sobotu) se objevil článek jistého Jaroslava Krale, který sám o sobě mj. tvrdí: »Věřím, že každý má právo na stejnou příležitost, bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženství nebo sexuální orientaci.«
Nevím, jak to koresponduje s tím, co napsal ve zmiňovaném článku Konec gerontokracie: Proč omezit volební právo seniorů? Co si tedy pan Kral představuje pod pojmem »právo na stejnou příležitost«, když pak napíše: »Volíme své favority do veřejných funkcí, je ale volba spravedlivá nebo ne? V současnosti bývají nejsilnější skupinou navštěvující volební místnosti senioři, kteří tvoří více než třetinu všech hlasů. To je jakoby členové jiných týmů při štafetě ufuněně sprintovali na kilometr, zatímco tým seniorů si každý na pohodu zaběhne ani ne polovinu a plni síly si přijdou přebrat zlatou medaili. Na absurditě této situaci přidává, že často tato věková skupina rozhoduje o věcech, které se jich již vůbec nebudou týkat a kterým ani nerozumí.«
Zatímco pan Skácel alespoň trochu argumentoval, slova páně Krale jsou pouze plivnutím po starších spoluobčanech a voláním po vyřazení mnoha lidí z voleb, protože dle něj nevolí tak, jak jemu se líbí…
Jsou zde hlavně dvě otázky: Autoři těchto článků (a jim podobní zastánci těchto názorů) nemají rodiče nebo prarodiče? Uvědomují si vůbec, že taky stárnou a tím, za co teď bojují, postihnou časem i sami sebe? Vždyť nejen v úvodu použitý citát to jasně dokazuje.
A třeba takový Michael Kocáb, když v roce 1989 nazpíval s Josefem Kemrem píseň Stáří, dnes dozrál do věku, kdy by on mohl s někým z »mladých pušek« hrát titulní roli…
Jen s hrůzou čekám, kdy někdo z vládnoucích »pětichytráků« půjde v těchto návrzích ještě dál a vymyslí, že voliči si budou moci vybrat: buď mít volební právo, nebo jít do důchodu…
Zbyšek Kupský
„Naprosto marginální názor nějakých hňupů“, to bylo ještě docela nedávno také odsuzování odsunu, rozdání našeho národního majetku, „vracení“ majetku šlechtě, o podpoře masové imigrace nebo o genderismu ani nemluvě. Z šíleností a absurdit se stává norma.
Pane Kupský, zkuste si příště vybrat něco podstatnějšího než naprosto marginální názor nějakých hňupů. A odpusťte si to ničím neúvodněné spojování podobných pitomostí s pětikoalicí. Nebo snad máte nějaký důkaz, že o tom toto uskupení uvažuje?
Karle, zase jste dokázal, že číst (tentokrát možná ne od konce, přesněji jen poslední odstavec…) a psát asi dovedete, ale pochopit čtený text je pro Vás něco naprosto nemožného 🙂 .
Nevím sice, co znamená slovo „neúvodněné“, ale nic jsem nespojoval a proto nemusím předkládat žádný důkaz – napsal jsem: „Jen s hrůzou čekám, kdy někdo … vymyslí“ To je čas budoucí, to asi neumí dokázat nikdo 🙂
A děkuji za radu, o čem nemám psát, ale to nechte s dovolením na mně 🙂
Z
Mít hrůzu z jevu, jehož pravděpodobnost je 0, je známkou psychické lability. Zajdete si, pane Kupský, k psychiatrovi než bude pozdě.
Nepane Nebrrázdo, přestaňte řešit to, do čeho Vám nic není 🙂
Zažil už jsem konkrétně od této vlády mnohé, o čem jsem si myslel, že pravděpodobnost je 0
Rozbité Československo se fašizuje trvale a nepřetržitě už od doby, kdy se dodrápal k moci válečný zločinec Havel, který obelhával lidi svým blábolem o pravdě a lásce.