Tigrid – postava v zákulisí

Byla to zvláštní postava, příbuzný Staška a Olbrachta, herečky Terezie Brzkové, syn z bohaté semilské pivovarské rodiny Schönfeldů, známý novinář, dvojnásobný emigrant, poradce prezidenta Havla, ministr kultury za KDU-ČSL a… pst, o tom se nemluví. Právě dnes je tomu dvacet let, co zemřel. My ho známe pod jménem Pavel Tigrid, tedy pod jménem, které si zvolil při své první emigraci snad proto, že to jeho vlastní znělo německy a i jeho rodinu postihl holocaust. Jako vzor mu byl biblický Tigris.

Byl mužem v pozadí. Nehrnul se kupředu. Stačilo, že hýbal drátky těch předních figurek. O tom, že byl placen v době své emigrantské slávy z prostředků americké CIA, nikdy nehovořil a nikdo se ho pro jistotu neptal. To není dohad z mé hlavy, ale potvrzuje to dokonce prorežimní wikipedie. Co ovšem nepíše, je to, že zřejmě nejen Američané měli o jeho služby zájem, ale už za války i Britové. Nedivil bych se, kdyby po osvobození doma ani s nimi neztratil kontakt.

Podle mne byl mužem, který hýbal i figurkami v listopadu 1989. Vlastně už dávno před ním. Jeho Svědectví nebylo zřejmě hlavní náplní jeho činnosti. Proto se ze Spojených států, po epizodě se Svobodnou Evropou, kdy došlo mezi ním a Ferdinandem Peroutkou ke střetu, odstěhoval, nebo byl povolán, do Paříže. To byl již americkým občanem. Zkouškou za mořem tedy zřejmě prošel. Stal se dokonce nezastupitelným. Na rozdíl od Peroutky se totiž nevystavoval, raději jednal zpovzdálí a »hýbal škatulaty z dálky«. Nepotřeboval svatozář a potlesk davů. Přijímal návštěvy z Československa a zřejmě mnohým předával, či dával úkoly. Byl mezi nimi v roce 1968 také Václav Havel. Tehdy si ho zřejmě už v americké centrále v Langley vytypovali a krok za krokem připravovali k budoucí úloze. Stejně jako katolická církev ve středověku i v tomto případě šlo o dlouhodobý záměr. Řídící rukou však byl Tigrid a jím vyslovené nebo napsané myšlenky se pak prostřednictvím Václava Havla dostávaly dál. On také první prozradil záměr dostat právě jeho do čela státu. Ne tedy Kocáb s aureolou »muže, který udělal Listopad«.

Je ovšem nutné přiznat, že byl protivníkem, jenž myslel velmi reálně. Zmiňme jen jeho odmítnutí »pučistické teorie« při výkladu Února 1948. Noví propagandisté, jichž se po vítězství odpůrců socialismu vyskytlo jak »hub po dešti«, ti, co náhle prozřeli, jeho slova sice zaskočila, ale dál vedli a vedou svou. Jen velký nepřítel si zaslouží úcty. Oni se však velkými nikdy nestanou.

Po skončení své politické éry se Pavel Tigrid odstěhoval do Francie, která ho dokonce vyznamenala Řádem čestné legie – Řád TGM mu udělil Václav Havel – a tady se rozhodl pro dobrovolnou smrt. Přestal užívat nutné prášky. Bylo mu osmdesát šest let, když zemřel. Otazníků po sobě však zanechal mnoho. Mnohá tajemství si odnesl s sebou. Čím byl znechucen? Sám sebou anebo tím, jak se vyvíjela politika v Česku? Že se stáváme »zemí vzorové korupce« a že také Havel je jen sebestředným »čecháčkem«? CIA i to jistě ví, ale ta to nepoví.

Jaroslav Kojzar