Ruští astronomové zjistili, že anomální výbuchy komet, které se pravidelně objevují v Oortově oblaku na okraji sluneční soustavy, vznikají samovolným uvolňováním oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého z nitra těchto nebeských těles pod vlivem kosmického záření. Výsledky vědců byly zveřejněny v článku zveřejněném v elektronické databázi arXiv.org.
»Vyvinuli jsme model aktivity komet, které se mohou objevit ve velké vzdálenosti od Slunce v důsledku rekombinace molekul, které vznikají v tloušťce hmoty jádra nebeského tělesa působením kosmického záření. Naše výpočty ukazují, že k takovým ohniskům kometární aktivity by mělo docházet i v Oortově oblaku na vzdáleném okraji sluneční soustavy,« uvádí se ve studii.
K tomuto závěru dospěli vědci z Fyzikálně-technického institutu Ioffeho (Petrohrad) Anatolij Pavlov a Dominik Bělousov při studiu toho, jaké fyzikální a chemické procesy probíhají uvnitř komet, vzdálených od Slunce v dostatečně velké vzdálenosti, aby jeho světlo a teplo nemohlo roztavit led a další těkavé složky tvořící jádro komet.
Ruští astronomové upozornili na skutečnost, že povrch komet je v průběhu jejich oběhu neustále bombardován kosmickým zářením, nabitými částicemi o vysoké energii, které do sluneční soustavy dopadají z mezihvězdného prostředí. Jejich střet s povrchem komet vede ke vzniku radikálů, zbytků chemických molekul s vysokou úrovní chemické aktivity.
Vedeni touto myšlenkou vědci vypočítali, jak interakce mezi radikály a dalšími látkami přítomnými ve hmotě komety ovlivní teplotu a tlak uvnitř jejího jádra. Výpočty ukázaly, že tyto chemické interakce zahřejí hmotu komety na 120-130 stupňů Kelvina (minus 143-153 stupňů Celsia), což stačí k tomu, aby zmrzlý oxid uhličitý a oxid uhelnatý začaly tát a přecházet do plynného stavu.
V důsledku toho se uvnitř komety nacházejí »kapsy« plynu s velmi vysokým tlakem, což periodicky vede k destrukci přípovrchových vrstev nebeského tělesa a uvolnění v nich uvězněných nahromaděných oxidů uhlíku a uhelnatých plynů. Vznikají tak emise plynu a prachu, které astronomové pravidelně zaznamenávají při pozorování komet i v nejchladnějších oblastech sluneční soustavy, shrnuli vědci.
Ve sluneční soustavě se nachází nejen osm »skutečných« planet, Pluto a několik desítek trpasličích světů, ale také nespočet planetek a komet. Naprostá většina vědecky známých planetek se nachází ve vnitřních oblastech sluneční soustavy, v tzv. hlavním pásu planetek, zatímco komety jsou soustředěny v Oortově oblaku na okraji sluneční soustavy.
Jedná se o rozptýlené seskupení hmoty, které je od Slunce vzdáleno asi 150-1500krát více, než je vzdálenost Země od Slunce. V jeho rámci se nachází obrovské množství komet a dalších ledových nebeských těles, která se ocitla na okraji sluneční soustavy v raných fázích jejího vývoje. V posledních letech začali astronomové Oortův oblak aktivně zkoumat při hledání záhadné »planety X« a při studiu historie vzniku Země.
(cik, TASS)