Třicetiny rozdělených republik. Slovensko mělo více prezidentů, Češi premiérů i sportovních úspěchů

Přesně před 30 lety definitivně skončila jedna kapitola dějin. Už nebylo Československo. Vznikly Česká republika a Slovenská republika. Jakých to bylo třicet let pro oba samostatné státy? Nabízíme vám srovnání v pěti bodech. Třech ryze politických, jednom ekonomickém a jednom sportovním. Někde se vyššími čísly chlubí Česko, jinde Slovensko. I když – slovo »chlubí« je někdy dost zavádějící. Posuďte sami…

Hlavy státu

Prezidentů si užili více naši slovenští sousedé. Česká republika dosud poznala tři, což za pár dní přestane platit, jelikož Miloš Zeman podle ústavy nemůže do nejvyšší ústavní funkce kandidovat potřetí. Nicméně železným pravidlem v Česku zůstává, že každý prezident vždy dokázal svůj mandát obhájit. Václav Havel stál v čele státu od roku 1993 do 2003, Václav Klaus v následujících deseti letech a Miloš Zeman od roku 2013. Zatímco první dva jmenované pokaždé volil parlament, a leckdy dost kontroverzně, Zemana zvolili občané ve dvou přímých volbách. V roce 2013 ve druhém kole porazil Karla Schwarzenberga o pět let později pak Jiřího Drahoše.

To slovenské děti se od roku 1993 musejí učit jména již pěti prezidentů. Zato však jen jednoho – Michala Kováče – zvolil parlament. Poté, co se v roce 1998 hlavu státu nepodařilo zvolit, došlo v roce 1999 k zavedení přímé volby. Na jaře 1999 byl prezidentem zvolen někdejší primátor Košic Rudolf Schuster. O pět let později už funkci neobhájil, na rozdíl od svého nástupce na Bratislavském hradě Ivana Gašparoviče, který byl prezidentem v letech 2004 až 2014. Čtvrtou hlavou SR byl Andrej Kiska, který v březnu 2014 porazil ve druhém kole Roberta Fica, o druhý mandát už neusiloval. Jeho nástupkyní se stala roku 2019 Zuzana Čaputová, první prezidentka v historii obou států, a to i té společné. Mimochodem, i v Česku se o nejvyšší ústavní post hodlá v příštím roce ucházet žena. A možná, že nejen mainstreamem preferovaná Danuše Nerudová, otázkou je, zda Ústavní soud povolí Denise Rohanové utkat se s ostatními kandidáty…

Vlády

V tomto směru má Česká republika, na rozdíl od počtu prezidentů, náskok. Jestli je to dobře či nikoli, to je diskutabilní, ale faktem zůstává, že od rozpadu Československa zde vládlo 16 kabinetů v čele se 13 premiéry. Zato Slovensko zažilo od roku 1992 »jen« 12 kabinetů v čele se sedmi premiéry a jednou premiérkou. Tou byla v letech 2010 až 2012 Iveta Radičová, takže stejně jako u hlavy státu má Slovensko oproti naší zemi »genderový náskok«. Jen jediný muž byl však v historii obou samostatných republik premiérem třikrát – Robert Fico skutečně vedl tři kabinety (2006 až 2010, 2012 až 2016 a 2016 až 2018).

V ČR byli vícekrát, konkrétně však pouze dvakrát, předsedou vlády Václav Klaus (červenec 1992 až leden 1998), Mirek Topolánek (srpen 2006 až květen 2009) a Andrej Babiš (prosinec 2017 až prosinec 2021). Dvojí jmenování do funkce si na Slovensku užili Vladimír Mečiar (1992 až 1994 a 1994 až 1998) a Mikuláš Dzurinda (dvě funkční období 1998 až 2006). Pozor však – i Mečiar by mohl říci, že byl premiérem třikrát – poprvé také za dob Československa od června 1990 do dubna 1991.

Většina vlád samostatné Slovenské republiky byla koaličních. Jednobarevná byla pouze druhá Ficova vláda (2012 až 2016). V Česku jsme zažili jednobarevný kabinet třikrát: byla to vláda Miloše Zemana (1998 až 2002), jejíž členy nominovala ČSSD, první Topolánkův kabinet (září 2006 až leden 2007), utvořený ODS, a první vláda Andreje Babiše (ANO).

Třikrát měla ČR vládu označovanou za úřednickou – poprvé od ledna do července 1998 pod vedením Josefa Tošovského, podruhé od května 2009 do července 2010 pod vedením Jana Fischera a potřetí od července 2013 do ledna 2014 pod vedením Jiřího Rusnoka. Slovensko naopak nemá žádnou zkušenost s úřednickým kabinetem. Ale pozor – víme, co se stalo před 14 dny se slovenskou vládou…

Volby

Poslance, kterých je 200, volili občané samostatné ČR zatím osmkrát, první politická reprezentace vycházela ještě z voleb do České národní rady v červnu 1992. Dvakrát – v červnu 1998 a v říjnu 2013 – se přitom jednalo o volby předčasné; Ústavní soud pak ještě v létě 2009 zrušil předčasné volby, plánované na říjen téhož roku. Vítěznou stranou byli většinou občanští, nebo sociální demokraté. ODS získala nejvíce hlasů ve volbách 1996 a 2006, ČSSD v letech 1998, 2002, 2010 a 2013. Hegemonii těchto stran narušilo v říjnu 2017 svým vítězstvím hnutí ANO. Loni pak získala nejvíce hlasů účelově splácaná koalice SPOLU, tvořená ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. V ČR se, na rozdíl od Slovenska, volí také do horní komory parlamentu. Senátory občané poprvé vybírali v roce 1996, kdy se volilo ve všech 81 obvodech, od té doby se volí každé dva roky ve třetině senátních obvodů.

Do Slovenské národní rady, která má 150 poslanců, se po rozpadu federace poprvé volilo v předčasných volbách v září 1994. Od té doby šli slovenští voliči k urnám ještě sedmkrát, předčasné byly také volby v roce 2006, které se konaly jen o tři měsíce dříve, a v roce 2012. Na Slovensku vyhrály dosud jen tři strany – HZDS (1994, 1998 a 2002), Směr (2006, 2010, 2012 a 2016) a OLaNO (2020).

V České republice a na Slovensku se volí také do obecních a krajských zastupitelstev a Evropského parlamentu. Liší se ovšem způsob, jak se v obou zemích vybírají starostové – zatímco v ČR o této funkci rozhodují teprve zastupitelé, vzešlí z voleb, na Slovensku volí občané starosty přímo, zároveň se zastupiteli. Podobný rozdíl je také při volbách do zastupitelstev krajů, kdy se na Slovensku župani (hejtmani) volí přímo v jednokolové volbě, zatímco v ČR je vybírají krajští zastupitelé ze svých řad.

Ekonomika

Obě ekonomiky zažily za uplynulých 30 let vedle růstu také období stagnace, několikrát se dostaly i do recese. Česká republika se přitom s poklesem hrubého domácího produktu musela potýkat vícekrát a jeho propad na české straně byl také výraznější než na Slovensku. Slovensko navíc – v roce 2007 – zažilo dvouciferný růst HDP (o 10,8 procenta), česká ekonomika rostla nejrychleji v roce 2006 (o 6,8 procenta).

Míra inflace se v obou zemích po rozdělení výrazně lišila, někdy až o téměř deset procentních bodů. Většinou byla inflace nižší v ČR. V letech 2014 až 2016 se však Slovensko, na rozdíl od ČR, potýkalo dokonce s mírnou deflací. V letošním roce v obou zemích inflace výrazně zrychlila, a jestli někdo hraje prim, pak hlavně netečná Fialova vláda…

Zbývá ještě dodat, že obě nástupnické země byly po rozdělení Československa poměrně málo zadlužené, podíl státního dluhu k hrubému domácímu produktu činil v roce 1993 13 procent (ČR), respektive 28 procent (SR). Během let tento index většinou rostl, přičemž Slovensko bylo vždy jasně zadluženější než Česká republika. Státní dluhy vzrostly i v absolutních číslech, z jednotek miliard eur v polovině 90. let až na více než 61 miliard (SR) a 96 miliard (ČR) eur v loňském roce.

Sport

Mnohem více mezinárodních úspěchů v nejpopulárnějších sportovních odvětvích (fotbal, hokej, lyžování, atletika, tenis) si po rozpadu federace připsala Česká republika. Ačkoli i zde platí, že si kolikrát fanoušci povzdechnou, kolik bychom toho asi dosáhli, kdybychom hráli ve společných týmech a táhli za jeden provaz…

Mezi největší úspěchy českých sportovců patří hokejové zlato na Turnaji století v Naganu 1998, zlatý hattrick z let 1999-2011, dále fotbalové stříbro z roku 1996 v londýnském Wembley, šest triumfů v tenisovém Fed Cupu či tři v Davis Cupu. A to mluvíme jen o kolektivních sportech (nebo kolektivních verzích individuálních odvětví). V těch individuálních rovněž jména jako Jan Železný, Roman Šebrle, Martina Sáblíková, Barbora Špotáková, Kateřina Neumannová, Ester Ledecká nebo Lukáš Krpálek strčí počtem cenných kovů většinu skvělých slovenských sportovců do kapsy.

V biatlonu se stala výjimkou naturalizovaná Ruska a trojnásobná olympijská vítězka Anastasia Kuzminová, v plavání je Slovensko úspěšnější díky dvojnásobné olympijské medailistce Martině Moravcové a v cyklistice pak zásluhou trojnásobného mistra světa v závodě s hromadným startem Petera Sagana. Srovnatelně úspěšní jsou rychlostní kanoisté i vodní slalomáři.

A jen tak mimochodem, víte, kdo získal poslední olympijskou hokejovou medaili? Češi, nebo Slováci? Kvízová otázka. Platí za B. Letos na ZOH v Pekingu slovenský výběr šokoval v duelu o bronz Švédsko jasným skóre 4:0.

(pk)

Související články

2 KOMENTÁŘŮ

  1. Pasáž věnovaná ekonomice po rozpadu (logickém) Československa je značně povrchní.. Po 1.1.1993 se zásadním způsobem otevřely pomyslné nůžky ve všech oblastech životní úrovně v náš prospěch, přičemž například v míře nezaměstnanosti (minimální) je Česko premiantem v rámci Evropské unie. Slovensko v rámci sedmadvacítky je v poslední třetině. To samé se týká i vývoje v HDP na obyvatele ve vztahu k EU kde se průběžně blížíme průměru EU, o čemž se může Slovensku jen zdát. Kdo si nelže do kapsy ví , že k problematickým národnostním vztahům docházelo již od vzniku (uměle vytvořeného) společenského státu, jejich historicky tragickým výstupem byl i vznik Slovenského státu.. Odstředivé tendence po roce 1945 a zejména 1948 utlumilo nová politická realita, ale rozpory se na povrch dostaly Pražským jarem, eliminované okupací v srpnu 1968.. Rozpad Československa po roce 1998 byl zcela zákonitý. P.S.: Kontrolní otázka : Z jakých zemí pocházeli ministři zahraničí, kteří se v první polovině třicátých let minulého století shodli na tom, že Československo, Polsko a Jugoslávie byly “zmrdy smlouvy ve Versailles”.?

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy