Analýza: Mnichovské setkání »přátel« aneb Vstupuje už EU do války oficiálně?

V Mnichově dnes skončila třídenní bezpečnostní konference. Až na výjimky se pozvaní účastníci shodli na bezmezné podpoře Ukrajiny a ochotě dohnat situaci až do krajnosti. Konference, často označovaná jako »mnichovský bezpečnostní Davos«, měla však tentokrát téměř monotematický průběh a minimálně vzbudila pochybnosti o tom, zda je EU ve válečném stavu či ne.

Na konferenci obvykle hlavy států a vlád, šéfové významných mezinárodních organizací, vojenští důstojníci, diplomaté, politici, ekonomové, podnikatelé, osobnosti veřejného života a akademici, jednají nad rámec diplomatických a protokolárních požadavků.

První konference v Mnichově (hlavní město Bavorska, Německo) se konala v roce 1963 z iniciativy Ewalda von Kleista, známého německého vojenského historika a publicisty, účastníka odboje proti nacistickému režimu v Německu. Zpočátku se na těchto konferencích diskutovalo především o vztazích mezi západní Evropou a USA a o vzájemných vztazích zemí NATO.

V uplynulých deseti letech se na mnichovských setkáních diskutovalo o evropské dluhové krizi, transatlantických vztazích, energetické bezpečnosti, kyberterorismu, situaci na Blízkém východě, íránském jaderném programu, migrační krizi a boji proti terorismu. Po znovusjednocení Krymu s Ruskem a ozbrojeném konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny, který začal v roce 2014, se téměř všechny mnichovské konference konaly pod heslem ukrajinské krize a kritiky Ruské federace. Následně byla spolu s Ruskem kritizována také Čína. Joe Biden, který se v USA dostal k moci v roce 2021, vyzval Evropany, aby se připravili na dlouhou konfrontaci s »autoritářskými systémy«, čímž myslel Rusko a Čínu.

Ještě v roce 2022 byly ale hlavními tématy diskuse pandemie covidu-19, klima, regionální krizový management a situace kolem Ukrajiny. A letos? Šlo o »bezpečnost« nebo o »eskalaci«? Nejlepší hodnocení nejspíš poskytují vyjádření samotných účastníků.

EU jako armáda Ukrajiny: Zbraně, zbraně, zbraně… a možná i vojáci

Hlavním tématem konference bylo tentokrát především posílání zbraní na Ukrajinu. Možná proto, že hned zpočátku konference německý kancléř Olaf Scholz prohlásil, že »zbraně pro Ukrajinu válku zkracují«. Podle něj by se pak další státy měly připojit do »tankové aliance«, byť ta se zatím ukazuje jako problematická. To Francie hned ústy ministryně zahraničí Catherine Colonnaová přislíbila Ukrajině urychlení dodávek samohybných děl Caesar. »Brzy obdržíte další Caesary, protože je nyní vyrábíme rychleji,« uvedla a dodala, že »všechny evropské země musí přizpůsobit své ekonomiky tak, aby se výroba zbraní urychlila«.

Britský ministr obrany Ben Wallace připustil, že při vytváření »tankové aliance« existují problémy a Ukrajina navíc bude moci získat moderní stíhačky typu Eurofighter až po skončení současných bojů. Nicméně premiér Rishi Sunak ihned doplnil, že Británie dodá Ukrajině munici dlouhého doletu a systémy protivzdušné obrany. »Nyní je čas zdvojnásobit naši vojenskou podporu,« vyzval Sunak.

»Na pořadu dne jsou již stíhačky, brzy uslyšíme o takzvaných mírových jednotkách,« prohlásil na konferenci v Mnichově Maďarský premiér Viktor Orbán a dodal, že »konflikt na Ukrajině může skončit pouze jednáním mezi Ruskem a Spojenými státy, k tomu nevyhnutelně dojde, ale čím později, tím vyšší cena«.

Čínský ministr zahraničí Wang I na konferenci uvedl, že chápe obavy evropských zemí z ukrajinské krize. I podle něj ale čím déle se krize bude protahovat, tím větší škody Evropa utrpí a »čas od času může dojít k incidentům, jako byly výbuchy na Nord Streamu«. »Čína bude spolupracovat s ostatními zeměmi na řešení ukrajinské krize politickými metodami a považuje za nepřijatelné, aby konflikt přerostl v jadernou válku, kterou ‚nelze vyhrát‘,« uvedl Wang Yi.

Jednání v nedohlednu

Francouzský prezident Emmanuel Macron pak rovnou prohlásil, že čas na jednání s Ruskem o situaci na Ukrajině ještě nenastal. »Není čas na dialog s Ruskem,« řekl na konferenci. Podle francouzského prezidenta se ale nakonec s Ruskem bude muset jednat, protože pro EU zůstává blízkým sousedem. »Geografii Ruska nelze změnit, takže bude vždy součástí Evropy,« řekl.

Eskalace ale nadále probíhá. Jak bylo v průběhu konference oznámeno, Ukrajina již zřizuje polskou jednotku speciálních sil pro válku proti Rusku. Podle polského deníku Onet bude složena z polských občanů a bude podřízena ukrajinskému ministerstvu obrany. Její formování má být dokončeno během jednoho až dvou týdnů. V Polsku se plánuje zřízení náborového střediska, ale tato iniciativa zatím nebyla s polskými úřady dohodnuta.

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková se pak vyslovila proti jakýmkoli územním ústupkům ze strany Ukrajiny. »Všechny požadavky na vzdání se okupovaných regionů, na kapitulaci Ukrajiny, by znamenaly podporu této války,« řekla ve svém projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci. »To neuděláme,« dodala ministryně.

»Mnozí se ptají, zda vojenská pomoc Ukrajině s sebou nese riziko eskalace konfliktu. Mohu říci: neexistují žádné bezrizikové možnosti. Ale riziko vítězství (ruského prezidenta Vladimira) Putina je mnohem vyšší,« shrnul generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, podle nějž není riziko eskalace ukrajinského konfliktu pro Severoatlantickou alianci srovnatelné s rizikem ruského vítězství.

Čí je Ukrajina?

Sankce EU a USA proti Rusku na Ukrajině se začaly připravovat dva měsíce před eskalací konfliktu, v prosinci 2021, potvrdila na konferenci šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, čímž připomněla dlouhodobé plány s touto zemí. Nyní je ovšem otázka, co vlastně dál a jak legitimně obhájit další vměšování ze strany EU do konfliktu.Polský premiér Mateusz Morawiecki se například domnívá, že by Ukrajina měla dostat zvláštní podmínky pro vstup do EU, protože není běžným kandidátem. »Pokud bych mohl zrušit běžnou přístupovou cestu, moje odpověď by byla ano. Nemůžeme připustit, aby tato země vyjednávala jako o běžném kandidátovi na členství v EU,« řekl Morawiecki v Mnichově.

»Ukrajina se již stala členem evropské rodiny, zbývá jen toto rozhodnutí institucionalizovat,« uvedl na konferenci šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell a označil ukrajinský konflikt za existenční pro Evropskou unii a celý evropský bezpečnostní systém. »Jsme armáda Ukrajiny,« konstatoval Borrel a v této souvislosti nastínil hlavní priority EU:

• V krátkodobém horizontu poskytnout Ukrajině všechny zbraně a munici, které má. »Musíme rychle zvýšit a urychlit vojenské dodávky na Ukrajinu. Ukrajina je v kritické situaci, pokud jde o munici, tento problém musí být vyřešen během několika týdnů,« uvedl. »Musíme využít to, co máme, co mají členské státy, které pak tyto zásoby doplní prostřednictvím společných dodávek,« uvedl Borrell. »Ve dnech 6. a 7. března se bude konat mimořádné zasedání a my navrhneme urychlení procesu, který již probíhá,« dodal.

• Ve střednědobém horizontu technoblitzkrieg – postavit úroveň průmyslu EU na válečnou úroveň. »Potřebujeme technologický blitzkrieg v našem průmyslu, abychom ve střednědobém horizontu uspokojili naše potřeby v oblasti zbraní a munice,« řekl. »V příštích dvou letech hodlají země EU vynaložit na obranu dalších 70 miliard eur, samotná Francie zvýší výdaje na obranu o 40 %, Polsko je zdvojnásobí,« konstatoval Borell.

• V dlouhodobém horizontu se angažovat v obnovení kontroly nad Afrikou jako tradiční surovinovou základnou Evropy. Z dlouhodobého hlediska Borrell vyzval země EU k intenzivní spolupráci s Afrikou a Latinskou Amerikou, přičemž připustil, že tyto země dnes chovají k Západu hlubokou nedůvěru. Borrell na konferenci neopomněl zmínit, že africké země jsou klíčovým zdrojem surovin pro evropský průmysl, což je o to důležitější v době, kdy EU přerušila vztahy s Ruskem, o čemž evropští funkcionáři neustále hovoří v interních diskusích v Bruselu. »Musíme zůstat globálním hráčem a nesoustředit své politické, ekonomické a vojenské schopnosti pouze na své bezprostřední sousedství. Musíme reagovat na hlubokou nedůvěru vůči Západu v Africe, vyvolanou postkoloniálními náladami,« uvedl Borell.

Pohled ze zámoří

Účastníci Mnichovské bezpečnostní konference se zřejmě shodli na tom, že nastává éra mocenského soupeření velmocí. K tomuto závěru dospěl Roger Cohen, sloupkař deníku New York Times, jehož komentář dnes tento deník zveřejnil.

Podle něj Západ spojuje válka na Ukrajině, ale čelí »bojovnému Rusku«, »konfrontační Číně« a »globálnímu Jihu«, který často pohrdá pokrytectvím západních zemí a ne vždy sdílí jejich »rozhořčení« nad konfliktem na Ukrajině.

Cohen poznamenává, že rozhovory na fóru i v kuloárech se týkaly především Ukrajiny. Uvažovalo se o možném trvání konfliktu, udržitelnosti jednoty Západu, rychlosti dodávek zbraní a munice na Ukrajinu a způsobu uvažování ruského prezidenta Vladimira Putina, aniž by se vytvořil jasný obraz pro nadcházející rok. »Myslím, že za rok budeme zhruba tam, kde jsme teď,« konstatoval Stephen Walt, profesor mezinárodních vztahů na Harvardově univerzitě. Evropská válka, do níž byl zapojen stát s jadernými zbraněmi, zahájila novou éru, která zatím nemá jméno, píše autor. Mnichovská konference se podle Cohena stala spíše setkáním přátel, a to i za čínské účasti, než příležitostí k dialogu mezi rivaly.

Nyní zde chybí ruští ministři a úředníci, »jejichž plamenná prohlášení z pódia by oživovala diskusi«, uzavírá Cohen. Nejsou tu ani íránští představitelé, jako byl bývalý ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf, jehož »argumenty o věrolomnosti Západu« vyvolávaly nekonečné debaty.

Bezpečnost především, ale pro koho?

Není téměř co k hodnocení Rodgera Cohena dodat, stejně tak je naprosto vypovídající vyjádření Josepa Borrella, co se budoucnosti evropského militarismu týče. Takže stačí pouze konstatovat, že jestliže původně konference vznikla jako platforma pro jednání NATO se státy evropskými, nyní se již potvrdilo, že prakticky oboje jedno jsou. Jen akorát EU slouží Severoatlantické alianci jako jakési beranidlo a NATO se jako celek konfliktu vyhýbá, byť jeho generální tajemník Stoltenberg bez skrupulí tvrdí, že neexistuje hranice, kam by nemohlo zajít, pokud by měl náhodou Putin vyhrát.

Každopádně shrnuto a podtrženo, Evropská unie má přejít na válečné hospodářství ve prospěch mocnosti, která odpálila zdroj jejích příjmů. Zní to trošku jako sebevražedné gesto, ale s ohledem na další eskalaci konfliktu už nelze pochybovat, že o mír zde opravdu nejde. Navíc je tu vyjádření nejen Borella, ale i třeba podle slov italského vicepremiéra a ministra zahraničí Antonia Tajaniho »chceme-li jít cestou k silné Evropě, musíme se dívat také na Afriku, je důležitá pro naši budoucnost«. Takže Afriko, třes se. Někdo to válečné dobrodružství totiž platit musí, a EU hledá nové příjmy…

Tomáš Cinka