Buď blbí, nebo navedení? Platí obojí, řekl o vládě Vlastimil Tlustý

Bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý patří mezi nejhlasitější kritiky kroků současné vlády. Momentálně je ekonomickým poradcem hnutí Přísaha, ale spolupracuje také s dalšími subjekty. Podle Tlustého je potřeba opustit lipskou burzu, navíc musí stát radikálně snížit individuální subvence vybraným podnikatelským subjektům. Doslova a do písmene o vládě v rozhovoru pro iportaL24.cz prohlásil, že je jak blbá, tak navedená…

Před rokem jste v rozhovoru pro iportaL24.cz uvedl následující: »Vláda se vydala pro mě naprosto nepochopitelnou cestou, a to cestou sociálních dávek, jinými slovy kompenzací ze státního rozpočtu neboli z daní občanů.« Platí to i dnes?

Z toho, jak teď vypadá ten takzvaný balíček, je zřejmé, že ty stamiliardy, které vláda nasměřovala do kompenzací cen energií, jsou něčím, v čem nehodlá pokračovat. Vždyť to ze současných opatření jasně vyplývá. Oni to nějak zdůvodňují a trvají na tom, ale vlastně mi zcela dali za pravdu. Po roce dospěli k závěru, že to tak nejde dál. Ona je to totiž úplně chybná strategie, když máte možnost zamířit na podstatu problému. A podstata problému je v tom, že v Čechách vyrobená elektrická energie je obchodována na lipské burze, kdy českým odběratelům konkurují němečtí odběratelé, kteří mají samozřejmě zásadně jinou ekonomickou situaci, a proto tu cenu ženou tak vysoko. Navíc Německo si zničilo svou energetickou soustavu a má nedostatek vlastní elektrické energie, takže oni při své poptávce uměle ženou cenu elektrické energie nesmírně vysoko. A už tehdy bylo zřejmé, že česká vláda má zareagovat tím nejjednodušším způsobem – obchodovat v Lipsku pouze přebytky, které nevyužije český trh.

Českou energii obchodovat na české burze, za české ceny, přijatelné pro české domácnosti a české podniky. A teprve přebytky posílat do Lipska, to je úplně jednoduché a naprosto jasné řešení. Oni to neudělali, místo toho sáhli ke kompenzacím v podobě subvencí. Teď už zjistili, že subvence jsou nesmysl. Ještě nezjistili, že německé ceny v Čechách jsou nesmysl.

Opustit lipskou burzu je naprosto elementární krok, který podle mě udělá každá příští vláda, protože předvede českým občanům, že cena elektrické energie se díky tomu vrátí ke snesitelné a ne likvidační úrovni.

Omlouvám se, ale musím si klást zásadní otázku »proč?«. Proč tato vláda vámi uvedené kroky nedělá?

Víte, my jsme jako kluci říkali, že »jsou buď blbí, nebo navedení«. V tomhle případě si ale myslím, že je to kombinace těchto dvou faktorů. To jsem jednou poslouchal jejich ekonomického experta, který řekl, že když nebudeme obchodovat na lipské burze, tak poškodíme německou ekonomiku.

K tomu mám dva komentáře. Za prvé mi nic není do německé ekonomiky nebo energetiky, to je jejich problém. Oni tam udělali chybná rozhodnutí, oni si za ně musí zaplatit. Nevím, proč bychom je měli platit my, to za prvé. Ale za druhé – ona to není ani pravda! Protože my když si tady zobchodujeme na našem trhu naši elektrickou energii za slušné ceny, tak stejně máme přebytky, které tam pošleme. To znamená, že my tomu Německu stejně pomůžeme. Možná, že trošku méně, než když se to obchoduje tam – to si umím představit, ale tenhle argument vůbec není pravdivý! A krásně ukazuje, že naši představitelé jsou jak blbí, tak navedení. Blbí tím, že argumentují, že nepomůžeme Německu. A navedení proto, že asi slouží německým zájmům. Kdo říká něco takového, co jsem zmínil, musí být navedený.

Schválně jsme to takhle uvedl, aby to bylo zřejmé. Je to nepochopitelné! Jde o poškozování vlastní země vládou. Málokde někde něco takového najdete.

Na tiskové konferenci hnutí Přísaha jste uváděl jako konkrétní příklad, že česká cena plynu vůči Polsku a Slovensku je dvojnásobná, vůči Maďarsku dokonce trojnásobná. A podle předsedy Přísahy Roberta Šlachty dokonce hrozí, že v březnu a dubnu přestaneme topit. Není to příliš nadsazené? Nestrašíte? Vždyť argumenty, že nebude čím topit, zaznívaly z úst vládních kritiků i přesně před rokem, a dopadlo to dobře…

Není to strašení, ono to dobře nedopadlo. Ano, pro některé to dopadlo dobře, někdo se s tím dokázal vypořádat, ale mnozí se s tím vypořádat nedokážou. To má vždycky takovouto vnitřní strukturu. Třeba vám řeknu ilustraci. Všiml jste si toho, kolik na venkově jezdí vozíčků naložených dřevem? To je jedno z řešení na vesnici. Ti, co mají klasická kamna, začali sbírat klestí a občas kácet stromy, někdy ve vlastních, někdy v cizích lesích.

Takže ano, máte pravdu, lidi si vždycky nakonec nějaké řešení najdou, ale musíte se ptát, za jakou cenu, a pak také, kolik z nich ho nenajde. Jsou opravdu lidé, co to řešení nenajdou.

Teď když vám to říkám, se mi vybavuje konkrétní příklad. Co mají dělat sklárny, stojící na spotřebě buď elektrické energie, nebo plynu, když při českých násobných cenách energií nemůžou konkurovat zbytku světa, kde se to vyrábí za nízké ceny. A ta cena energie v jejich výrobcích je tak dominantní, že oni nemají žádné rezervy. Mohou udělat jedinou věc a taky ji podle mě udělají – oni výrobu přemístí mimo Českou republiku do zemí, kde tu energii koupí za polovinu nebo za třetinu. A to je ale strašidelné! Reakce těch lidí je úplně rozumná, ovšem znamená ztrátu. Ztrátu nejenom práce pro spoustu lidí, ale taky ztrátu jejich daní, které stát nevybere.

O tom se zatím vůbec nemluví. Já považuji za naprosto jisté, že stát nevybere prostředky, které jsou uvedeny ve státním rozpočtu v příštím roce. To je fata morgána. To se nestane. Všechny faktory říkají, že příjmy státního rozpočtu budou nižší, než jaké byly letos, a vláda přitom počítá s jejich zvýšením.

I když – slovo »fata morgana« je možná trošku optimistické, taky by se tomu mohlo říkat podvod. Ministr financí nemůže uvádět jako reálné příjmy něco, o čem ví, že to nenastane.

Jedna věc je kritizovat, druhá přinášet konkrétní řešení. Už jste mluvil o opuštění lipské burzy – a dál?

V téhle souvislosti je potřeba zdůraznit, že česká ekonomika se pohybuje po špatné vývojové trajektorii a údaje poslední doby jsou alarmující. Českou ekonomiku lze vrátit k normálnímu vývoji zásadní redukcí dluhu, s nímž hospodaří stát. A to proto, že státní dluh je jedním z rozhodujících faktorů velmi vysoké inflace, která ničí naše domácnosti a podniky. Ten se musí stáhnout pod sto miliard korun, což považuji za rozumný limit.

Docílit toho lze tak, že stát musí okamžitě radikálně snížit individuální subvence poskytované vybraným soukromým podnikatelským subjektům. Zdůrazňuji slovo »individuální« a »podnikatelským subjektům«, nemluvím o subvencích pro obce, ani o těch založených na plošných pravidlech, která jsou nároková. Jde mi o takové, kdy někdo rozhoduje »tomu dáme, tomu ne«. Vadí mi nejen fakt, že to stát zatěžuje stomiliardovými výdaji, ale z principu jde o nekalou soutěž, kdy rozhoduje stát, kdo uspěje a kdo ne, protože jednomu subjektu peníze dáte a druhému ne.

Dalším řešením je okamžitý návrat ke koncepci českého letectva. To znamená pokračovat v provozování gripenů, což ušetří 100 miliard korun. Nabídku na jejich pokračování máme, takže toto opatření je bezdiskusní.

A ještě něco. Rozhodně nelze při hledání úspor sáhnout ke zvyšování daňové zátěže jak občanů, tak českých podniků, zvláště v současné krizi, která je naprosto evidentní. Ovšem musí být v českém daňovém systému zaveden nástroj, díky němuž bude možné vyhodnocovat spekulativní mimořádné zisky firem, k nimž zneužívají situace, jako je covid nebo válečný konflikt. Tyto extrémní zisky by měly být přezkoumány a zdaněny, aby nebyly vytvářeny situace považované za škodlivé pro podnikatelské prostředí v České republice.

To koresponduje s programem Přísahy. Dříve jste spolupracoval například s Trikolorou nebo hnutí Chcípl PES. Jak jste se dal dohromady s hnutím Roberta Šlachty?

To má strašně jednoduchou historii. Zrovna nedávno jsme si o tom povídali s panem Šlachtou. Já jsem byl v jednom pořadu v přímém přenosu dotázán, jestli umím odpovědět na otázku, jak právně je podloženo bezúplatné převádění vojenské techniky, ale i peněz, v souvislosti s válkou na Ukrajině. Já jsem v tom pořadu přiznal, že nevím.

Omlouvám se za to, že vám skáču do řeči, ale to nebývá, že by politik přiznal, že něco neví…

Mně nic jiného opravdu nezbývalo. Tak si můžete ten pořad pustit. Já jsem říkal: »Heleďte, já jsem slyšel věty jako bezúplatně převedeno, darováno… Těch formulací bylo mnoho, ale nikdy tam nebylo napsáno ‚s odkazem na zákon číslo XY, paragraf číslo XY se činí toto‘.« Pan Šlachta byl jediný, kdo na toto moje přiznání, že fakt nevím, zareagoval. Říkal: »To je zajímavá otázka, jak to vlastně je. A když vy to nevíte, tak kdo to vlastně ví?«

Takže jsme se domluvili na společném postupu a oslovili ministerstvo obrany. Že chceme vysvětlení. Zatím jsme se akorát dozvěděli, že tyto dary jsou údajně kompenzovány jinými dary, které obdrží pro změnu zase Česká republika.

Jenomže tam jsou hned dvě další otázky, po kterých teď půjdeme. Jedna zní, jestli je v těch smlouvách konkrétně uvedeno, že jedno darování vyrovnává jiné darování. To tam totiž musí být uvedeno! Ale ono už je to druhé vysvětlení, které jsme se dozvěděli. A to je taky zajímavé. Původní totiž znělo, že bezúplatné převody jsou odůvodněné veřejným zájmem, což je mimochodem taky diskutabilní, jestli veřejný zájem může rušit nějakou cenu nebo hodnotu majetku.

No ale teď jsme na jiné koleji a ta kolej říká: »My jsme darovali, nám darují jiný.« Tak se tomu dál budeme věnovat. Nicméně tohle byl začátek naší komunikace. Takhle jsme se dali dohromady, protože jsem říkal panu Šlachtovi – jestliže se tomu vy chcete věnovat, já vám v tom rád budu pomáhat, protože musí být jasné, jak to ve skutečnosti je.

Začali jsme naším rok starým rozhovorem a dovolíte-li, pak jím i skončíme. Tehdy jste před prezidentskými volbami doslova prohlásil: »Situace ve zklamanosti občanů bude ještě horší, než byla po zvolení Miloše Zemana. Tehdy se půlka národa radovala a druhá smutnila. Teď se bude radovat možná čtvrtina a tři čtvrtiny budou smutnit.« Co myslíte, vyšla vám prognóza po zvolení Petra Pavla?

Jsem přesvědčen, že to tak bude. Já jsem se odvážil také veřejně komentovat, že pan prezident Pavel je podle mého pozorování ve velice těžké, takřka neřešitelné situaci. On byl zvolen hlasy dvou zcela protichůdných, dokonce bych řekl nepřátelských táborů. Pro něj přeci hlasovali jednak lidé, kteří s láskou vzpomínají na poměry před rokem 1998, takové voliče on má, ale pak pro něj hlasovali i ti, co naopak s láskou vzpomínají na prezidenta Havla a mají odpor ke stavu věcí před rokem 1998. No a teď vidíte, že když pan prezident Pavel něco rozhodne, tak buď udělá radost jedné skupině a naštve druhou, nebo naopak potěší ty druhé a naštve ty první. Takže z toho usuzuji, že jedna z těch formací ho opustí, a to ještě jenom v tom případě, když to bude dělat dobře. Protože jemu vážně hrozí, že postupně naštve obě tyto skupiny voličů. Tudíž jsem přesvědčen jen o tom, že se velice rychle propracuje k nepříliš radostné bilanci veřejného mínění, neboli k tomu, že zklamána bude většina voličů.

Petr Kojzar

FOTO – autor a Přísaha