Legislativa, která přiznává přírodě podobná práva jako lidem, je po celém světě stále populárnější – řada zemí a obcí schválila zákony o právech přírody a několik dalších o podobné legislativě uvažuje, uvedl Fox News Digital.
Podle zprávy CBS News Panama, Ekvádor a Bolívie přistoupily k uznání práv přírody prostřednictvím národní legislativy, přičemž toto hnutí získalo na popularitě po celém světě i ve Spojených státech. 10 států již nějakou formu právní ochrany přírody zavedlo.
Nejnověji se k tomuto hnutí připojila Panama, kde byl na základě nového zákona uzavřen jeden z největších dolů na měď na světě.
Za tímto úsilím v USA stojí Callie Veelenturfová, 31letá americká mořská bioložka z Massachusetts, která se po většinu své kariéry věnuje studiu a obhajobě ochrany mořských želv. Právní bitva na ochranu své osoby před sexuálním obtěžováním v roce 2018 se však pro Veelenturfovou stala zlomovým bodem, protože si uvědomila, že příroda nemá stejné právní prostředky, jaké má ona jako člověk.
»Uvědomila jsem si, že nemůžeme hájit práva přírody tak, jako jsem právě hájila svá práva, protože příroda v našich právních systémech z velké části žádná práva nemá,« řekla Veelenturfová CBS News.
Mořská bioložka uvedla, že kniha »Práva přírody: Právní revoluce, která může zachránit svět«, jí pomohla upevnit tuto myšlenku v hlavě a učinila si »poslání« prosazovat tento koncept po celém světě.
»Přednost dává potřebám ekosystémů, a ne potřebám lidstva,« řekla Veelenturfová.
Mořská bioložka s touto myšlenkou seznámila první dámu Panamy a parlament, kde získala širokou podporu a nakonec se z ní stal zákon. Zákon od té doby využil Nejvyšší soud země k uzavření měděného dolu v hodnotě 10 miliard dolarů, který podle odpůrců ohrožoval tropickou džungli a zásoby vody.
V USA podle zprávy CBS News Seattle nedávno uznal práva lososů na proplouvání skrze městské jezy, zatímco Severní Karolína začala uvažovat o udělení práv ekosystému řeky Haw. Tento trend povzbudil Veelenturfovou, která tvrdila, že lidé potřebují »jiný způsob interakce s přírodou«.
»Pokaždé je to prostě vzrušující. Nikdy se to neomrzí,« řekla Veelenturfová. »To, co děláme teď, zjevně nefunguje, a tak to poskytuje jiný způsob interakce s přírodou. Myslím, že jsme teď v bodě, kdy to stojí za pokus.«
(cik)