»Je sechs hodin«, tak oficiálně začalo Pražské povstání. Zdeněk Mančal, český hlasatel rozhlasu, vlastně vyhlásil povstání. Je sice pravdou, že ono neplánované hlášení 5. května 1945 se stalo signálem.
Jenže ono to všechno nebylo tak neplánované. Koncem dubna 1945 vznikla Česká národní rada složená z různých odbojových skupin. 30. dubna zvolila do čela profesora Alberta Pražáka. Souběžně vznikl Pražský revoluční národní výbor, do jehož čela byl zvolen dr. Václav Vacek, předválečný zastupitel. Tady, v obou orgánech, se zrodil záměr Pražského povstání. Je pravdou, že se diskutovalo o tom, kdy vlastně povstáním začít. Hovořilo se především o 7. květnu, jenže situace se vyvíjela rychleji, než se počítalo. Takže i 5. květen se v návrzích objevil. Mančal, aniž chtěl, vlastně vyvolal občanskou – tedy protiněmeckou – neposlušnost. Jenže nacisté byli ještě velmi mocní, a tak se začalo o rozhlas, slyšitelného organizátora, bojovat. ČNR byla zaskočena. Odpolední jednání se pokusilo dát všemu nějaký řád. Dvě vojenská vedení povstalců – Bartoš a ALEX – se nechtěla podřídit, aby nakonec přece jen se podřídila. Nacisté ovšem nastoupili. Boj byl přijat. Pražané se začali ozbrojovat a stavět barikády. Město se stalo pevností…
Mimochodem, víte, že prvním padlým byl strážmistr policie jménem Svoboda. Svým jménem dal povstání dokonce vstřícný cíl.
Jaroslav Kojzar