Taková symbióza odborů nebyla, semkli jsme se, říká před 27. listopadem Roman Ďurčo

Český průmysl přestává být konkurenceschopný, noří se do problémů a vláda si s tím neví rady. Takové je ve stručnosti resumé aktuálního rozhovoru webového deníku iportaL24.cz s Romanem Ďurčem, šéfem OS KOVO, jenž je jednou z hlavních tváří rozsáhlých protestních akcí odborů, které jsou naplánovány na 27. listopad. Níže se nejen dočtete více o tom, co nás příští pondělí čeká, ale také o tom, proč k tomu vlastně dochází…

Odbory chystají na 27. listopad výstražnou hodinovou stávku, jejíž součástí bude i demonstrace v Praze. Pane předsedo, zeptám se vás, proč vlastně? Vždyť všude kolem nás vidím billboardy s předsedou vlády Fialou na téma »Restart Česka« s heslem »Děláme, co je třeba«. Když tedy pětikoaliční kabinet dělá, co je třeba, proč se odborové organizace bouří?

Děkuji za tuhle otázku. To je velmi dobrý dotaz. Každý si ten restart představuje jinak. My ho rozhodně nesdílíme. Nesdílíme názor vlády, která se dívá pouze na číslo. Nicméně i v tom čísle, které dnes prezentuje – a mám tím na mysli rozpočet na příští rok se schodkem 250 miliard – je schovaná spousta pro a proti. A především je tam tak velké zatížení občanů a firem, že se s tím opravdu nemůžeme smířit.

U některých firem, jejichž provoz je vysoce náročný na spotřebu elektrických energií a samozřejmě i plynu, jako je třeba ocelářství, vnímáme problém jako opravdu existenční. A zvýšení regulovaných částí silové elektřiny, ale i plynu, se pohybuje řádově ve stovkách procent. To může být pro náš průmysl skutečně likvidační!

Náš Odborový svaz KOVO působí zejména v průmyslu, a když konkrétní čísla vidíme a mluvíme s jednotlivými manažery, musíme jednoznačně říci, že je to velmi nebezpečná hra s českým průmyslem. A velmi nebezpečná hra v rámci Evropy, protože když se podíváme kolem sebe, tak Němci, Slováci a Poláci mají energii o půlku i více levnější než my.

Pomalu se začneme stávat nekonkurenceschopní a vnímáme i to, že můžeme přijít o tisíce pracovních míst. My se k tomu musíme opravdu razantně postavit. Myslím si, že dneska není doba, aby to číslo bylo 250 nebo 260 miliard. Tady je potřeba nejdříve do ekonomiky nasypat nějaké prostředky, abychom se i v rámci Evropy zvedli, protože jako jediná země jsme se nedostali ani na předcovidovou úroveň. A to je opravdu velmi smutná vizitka.

Když jste poskytl rozhovor našemu webu před rokem, řekl jste doslova, že »některé firmy a podniky se nacházejí přímo ve svízelné situaci, protože jim kvůli rostoucím cenám energií a prakticky všech potřebných vstupů do výroby hrozí krach a následné propouštění zaměstnanců«. Nakonec ale předešlá zima dopadla docela dobře. Vaše předpovědi tedy nevyšly? Třeba i díky vládnímu zastropování cen…?

Vláda sice zasáhla určitým způsobem do cen energií, ale zastropovala je poměrně vysoko. Tady je nutno říct, že spousta lidí měla ještě zafixované ceny, o to větší teď nastane problém, jelikož jim končí fixace z minulého období. Vezměte si to, že všichni, kteří měli energie nasmlouvané u Bohemia Energy, ještě dokázali nějak zasmlouvat ceny, které byly před válkou na Ukrajině.

Ale teď dojde k nárůstům o desítky procent ohledně zdražení energií. Takže my čekáme velký zásah do peněženek občanů a do firem. Vývoj ekonomiky se odráží například i v rámci ocelářství. Když se dneska podíváte na severní Moravu, kterou považujeme všichni za ocelové srdce republiky, tak zjistíte, že tam zoufale chybějí zakázky. Nejsme schopni konkurovat levným dovozům ze třetích zemí. A ty ocelářské firmy na tom dneska opravdu vůbec nejsou dobře. Podívejte se na Liberty, kde mají odstavenu vysokou pec. To je velmi vážná situace. Tam hrozí, že by až dvacet tisíc lidí mohlo přijít o práci, protože zdejší firmy jsou navázány na ocelářskou společnost, čili dopady budou daleko větší, než že by se dotkly jenom těch šesti tisíců zaměstnanců. Tady vidíme velké riziko a řešila to i krajská tripartita v Moravskoslezském kraji, když se sešla s manažery těch nejdůležitějších a největších hráčů v rámci průmyslu na Moravě. Padlo tam jasné stanovisko, že je třeba průmysl podržet, a právě tady vnímám, jak je vláda bezradná. Vůbec si neví rady.

Na tiskové konferenci odborů zaznělo oblíbené anglické sousloví dnešní doby »Green Deal«. Samozřejmě kriticky. Pro OS KOVO může být problémem, ať se podívám kamkoli – od hutnictví až třeba po automobilový průmysl. Vnímáte to skutečně jako zelenou ideologii, kterou je potřeba opustit? Nebo se jedná o nutnost s ohledem na životní prostředí?

Já bych Green Deal nebral jako úplně sprosté slovo, přestože jsem ocelář a měl bych být zásadně proti. Skutečně je totiž potřeba něco s globálním oteplováním dělat. Tam je spíš problém v konkrétním nastavení a v tom, že by změny měly přijít enormně rychle. Není pořádně dořešeno, jakým způsobem budou firmy, které produkují nejvíce CO₂, měnit svůj pracovní režim anebo celou výrobu. To stojí obrovské prostředky.

Naše vláda z Modernizačního fondu poskytuje daným firmám o hodně menší podporu, než jak se tomu děje v jiných zemích Evropské unie. Podívejte se na Německo. To teď dokázalo nasypat tolik peněz do průmyslu, že tam transformace proběhne úspěšně, bez zásadních dopadů na zaměstnanost. A to vláda opravdu příslušné firmy podpořila!

Zato u nás nic takového nevidíme. Tlačíme na to, aby se nějakým způsobem zastropovaly ceny emisních povolenek. Ale naše vláda bohužel neslyší. Chceme, aby z Modernizačního fondu šlo více peněz na modernizaci průmyslu směrem k té zelené. Nicméně tam taky vidíme velmi žalostnou podporu – daleko menší, než je běžné ve státech napříč Evropou. To je další selhání vlády, a přestože ji na to celou dobu upozorňujeme, nic se neděje. I poplatky za tu regulovanou část by se daly určitým způsobem hradit z výnosů z emisních povolenek.

Bohužel vláda není v tomto směru tak aktivní, jak by měla být. Stačí zajet do Bruselu a dojednat si nějakou výjimku. Ať se inspirují v Polsku, v Německu nebo na Slovensku. Pokud by to udělali, spousta problémů by vůbec nemusela nastat. Ale jak říkám, vláda tady jedná takovým způsobem, že něco oznámí. Tečka. V květnu oznámili, že se zruší dotace. Nikomu neřekli, jaké dotace. Teď už to tedy víme, že to jsou poplatky za obnovitelné zdroje a za část elektřiny, která je regulovaná. A s tím se opravdu nemůžeme smířit, protože to nejsou žádné dotace. To je zkrátka nějaké nařízení, které se musí plnit a musíme to všichni zaplatit. Takže se domnívám, že tady cesta existuje. A peníze za obnovitelné zdroje vzít z emisních výnosů. A neutratit to všechno na ministerstvu životního prostředí.

Říkáte: Upozorňujeme vládu, ale ona nereaguje. Můžete to prosím rozvést? Stávající kabinet skutečně nekomunikuje s odborářskými předáky?

Když se podívám na sociální dialog, tak je vždy něco oznámeno. Potom si sedneme ke stolu, ale naše požadavky jsou ve většině případů nevyslyšeny. Já musím říct, že upozorňujeme na tyto problémy už dlouhou dobu. Byl dostatek času se několikrát sejít, ale nestalo se tomu tak. Anebo když už se schůzky uskuteční, tak nemají žádnou přidanou hodnotu. V tomhle směru by se vláda měla naučit lépe naslouchat sociálním partnerům a zvažovat, jestli konkrétní věci náhodou opravdu nemají takové dopady, jak jí říkáme. A třeba u cen energií se můžeme přesvědčit, že dopady budou daleko větší, než jsme si původně mysleli. A pak vidíte, jak vystupují zástupci vládních stran, že energie se zdraží o jednotky procent, přestože v celé Evropě bude klesat cena elektřiny. Tady se oslavuje to, že se cena buď nezvedne, nebo se znova zvedne o jednotky procent. Navíc je tady potřeba vycházet z cen, o kterých se bavíme, a ty jsou daleko vyšší než před válkou na Ukrajině.

Jak tedy bude protest 27. listopadu vypadat? A budou odbory skutečně jednotné? Vy sám jste na společné tiskové konferenci s Asociací samostatných odborů poděkoval premiéru Fialovi, jak vás dokázal sjednotit…

Ano, a chtěl bych znova poděkovat premiéru Fialovi za totéž, protože si nemyslím, že taková symbióza byla vždy. Teď jsem za ni velmi rád. Dokázali jsme se – všechny odbory v České republice – semknout a půjdeme jednotně na protest proti vládě. Odborový svaz KOVO se vyjádří nejenom demonstrací 27. listopadu na Malostranském náměstí, ale i hodinovou výstražnou stávkou v podnicích, zejména v těch, kterých se nejvíc dotýkají změny v cenách elektrických energií nebo energií obecně pro rok 2024. Hodinová stávka nemá za cíl potrestat jednotlivé firmy. Chceme dát signál, že takto se nemůže chovat vláda, která stojí v čele jedné z nejvíce průmyslových zemí v Evropě.

Hodláme ji tudíž vyzvat, aby si sedla ke stolu, začala jednat a abychom našli řešení pro konkurenceschopnost našich firem. Aby si ty firmy mohly dokonce dovolit nárůst mezd, protože se dva roky potýkáme s nejvyšším poklesem reálné mzdy v novodobé historii České republiky a ta situace je skutečně velmi, velmi špatná. Nežije se tady dobře. Lidé jsou z toho smutní. Dokonce i na průzkumech veřejného mínění je jasně vidět, kolik lidí důvěřuje této vládě. A je potřeba, aby si pětikoaliční kabinet uvědomil, že je vládou všech občanů, a ne jenom nějakého vybraného počtu lidí.

Když jsme nedávno na iportaL24.cz zjišťovali názory opoziční scény, včetně té neparlamentní, často zazníval názor, že k něčemu takovému, jako je 27. listopad, mělo dojít mnohem dříve. Co myslíte, není to pozdě?

Ono to záleží na úhlu pohledu. My jsme do poslední chvíle nevěděli, kde jsou schované ty dotace, což nám bylo oznámeno poměrně nedávno, včetně výše jejich částky. Tohle všechno mohla vláda řešit dříve. My jsme ji opakovaně vyzývali k jednání, bohužel jsme nebyli vyslyšeni. Pro někoho je to pozdě, pro jiného zase brzo, ale já si myslím, že naše kroky přicházejí ve správný čas. Důležitou roli hraje i datum, které poukazuje na stávku z roku 1989, jež se uskutečnila 27. listopadu, takže je v tom symbolika a vláda má spoustu času na to, aby mnohé věci napravila.

Ale vidíme, že i ta jednání nejsou namířena k tomu, že bychom se měli dohodnout. Takže pokud se vláda bude chovat takto i nadále, tak je evidentní, že protest 27. listopadu nebude tím posledním.

Jak důležité pro vás je, kolik lidí se shromáždí na Malostranském náměstí? Protože například loni na podzim odborářská demonstrace na Václavském náměstí přilákala minimum lidí, ve srovnání se statisícovými akcemi pánů Vrábela a Rajchla.

Jsme přesvědčeni, že Malostranské náměstí bude plné. Je určitá symbolika shromáždit se před Sněmovnou, kde se přijímají důležité zákony. Nemám z toho vůbec obavy. Tu podporu vnímám už teď jako obrovskou. Chodí mi zprávy, že nás přijedou podpořit lidé z regionů. Nechci poměřovat síly ve smyslu, jestli tam bude 20 tisíc nebo 60 tisíc lidí. Vnímám jako důležité, aby přijeli všichni, co nejsou spokojeni. A pevně věřím, že si z toho vláda něco vezme, protože my nejsme žádná politická strana. My jsme apolitičtí, my tady bojujeme za práva našich občanů a našich firem. Za ně a naše zaměstnance.

Každopádně lidé budou z akcí 27. listopadu očekávat nějaký výstup. Máte nějaký připraven, nebo se to ukáže až v dalších dnech?

Po demonstraci nebo přímo na ní budeme určitě vyzývat vládu, aby urychleně zasedla ke stolu a aby začala řešit problémy, které nás dneska trápí nejvíc. Občané uvidí, zdali se naše požadavky naplní. Minimálně k tomu, abychom si sedli a reálně, opravdu reálně jsme probrali ty věci, které škodí českému průmyslu, škodí českým občanům a českým zaměstnancům. A budeme občany pochopitelně informovat o tom, jestli jsme úspěšní a jestli vláda skutečně bere v potaz názory sociálních partnerů.

A pokud ne, tak pojedeme dál v našich protestech. Myslím, že je velmi důležité, aby občané věděli, jestli vláda vůbec něco dělat chce. Pro naše zaměstnance, které hájíme. Protože my máme daleko více členů než politické strany. A to by měla vláda vzít v potaz – že se baví s masou lidí – a podle toho začít i jednat.

Je to pár dní, co šéf ASO Bohumír Dufek v rozhovoru pro iportaL24.cz prohlásil, že nazrává čas ke generální stávce i k předčasným volbám. Souhlasíte?

V tomhle směru by měla jednat hlavně vláda, pokud opravdu chce naši společnost uklidnit. Domnívám se, že je důležité, aby se ve společnosti udržel sociální smír. A toto jsou velmi silná slova. Nicméně pokud se bude současná vláda stále chovat tak, jak se chová, může na slova kolegy Dufka klidně dojít. Ale já chci být optimistou. Chci si pořád myslet, že vláda začne jednat a že uzná některé své chyby, aby je mohla napravit. Ono na tom není nic špatného, když někdo řekne »dobře, já jsem pochybil, pojďme to opravit spolu«.

Petr Kojzar