Ve věku 88 let zemřel »razítkář« výpravčí Hubička – Josef Somr

AKTUALIZOVÁNO

Dnes zemřel oblíbený divadelní a filmový herec Josef Somr, bylo mu 88 let. Své poslední dny trávil v sanatoriu Na Pleši. ČTK to řekla jeho manželka Alena Somrová. Somr ve filmech ztvárnil více než 170 postav, jeho zřejmě nejznámější rolí je výpravčí Hubička, lišácký svůdník z oscarových Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela.

Somr se narodil 15. dubna 1934 ve Vracově u Kyjova jako prostřední ze tří bratrů ve skromných poměrech. Jako dítě se musel starat i o hospodářství. Ze snu o práci na železnici sešlo, nakonec u něj zvítězilo herectví. V roce 1956 vystudoval brněnskou JAMU a vzápětí nastoupil do divadla v Českém Těšíně.

Postupně prošel také divadelními scénami v Brně a Pardubicích. V roce 1965 se stal členem pražského Činoherního klubu, kde hrál pod režijním vedením Ladislava Smočka (Piknik), Jiřího Menzela (Mandragora) či Jana Kačera (Zločin a trest nebo Revizor).

V roce 1978 využil nabídky, kterou mu z Národního divadla poslal Miroslav Macháček. Na první české scéně ztvárnil například Maršála v Čapkově Bílé nemoci, Kláska v Jiráskově Lucerně nebo Kunze v Krobotově nastudování Roku na vsi bratří Mrštíků.

Za Pana Františka v Hrubínově Romanci pro křídlovku získal v roce 1998 první Thálii, druhou mu o čtyři sezóny později vynesla role ve hře Donalda Coburna Džin, kterou už ale nastudoval ve Viole, kam z Národního divadla přešel. V roce 2014 se stal držitelem ceny Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.

Před kamerou debutoval v roce 1964 ve snímku Obžalovaný režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Jeho první velká chvíle přišla o dva roky později, kdy si ho Jiří Menzel vybral do Ostře sledovaných vlaků. Jeho »razítková« scéna vstoupila do filmových dějin.

I na filmovém plátně a televizní obrazovce zanechal Somr nesmazatelnou stopu. Zpočátku byl zařazován do škatulek různých sukničkářů a podvodníčků, postupně ale začal ztvárňovat psychologicky komplikovanější typy postav s tragikomickým nábojem. Ke všem rolím ve filmu i na divadle vždy přistupoval s mimořádnou pílí i pokorou, za což se stal uznávanou osobností i mezi svými kolegy.

Diváci si ho pamatují jako trafikanta Soumara ze seriálu Byl jednou jeden dům, vysloužilého vojenského kuchaře Serváce z pohádky Tři veteráni nebo profesora Ječmena z Kleinovy pětidílné filmové série o básnících. V roce 2012 dostal Českého lva za přínos kinematografii.

Ocenění získal také za účinkování v rozhlase, jeho příjemný hlas byl ke slyšení například v úspěšném cyklu Pohádky tisíce a jedné noci. Několikrát ho využili tvůrci večerníčkových seriálů, například v Bubácích a Hastrmanech.

Rozdával humor i herecké mistrovství

Své psychologické herectví Somr mistrně převedl v roli zatrpklého Ludvíka Jakla v Jirešově adaptaci románu Milana Kundery Žert (1968). Zároveň se ale stala jednou z mála hlavních rolí, které před kamerou ztvárnil.

Obvykle byl u filmu i v televizi spíš »přihrávačem«, objevoval se hlavně v rolích středního či menšího významu. Na druhou stranu je díky tomu výčet Somrových rolí neobvykle dlouhý, čítá přes 170 postav. Navíc je dokázal podat tak, že si mnohé jeho figury diváci dodnes pamatují. Výborný výkon podal ve filmu režiséra Vladimíra Michálka O rodičích a dětech (2008), natočeném podle románu Emila Hakla.

Proslulá »razítková« scéna v Ostře sledovaných vlacích, ve které Somr krášlil pozadí půvabné Jitky Zelenohorské, vstoupila do filmových dějin. Ale třeba hercovi rodiče příliš pochopení neměli. »My jsme byli katolická rodina, a i když doba druhé poloviny šedesátých let byla už trochu rozvolněnější a ne tak zásadně bigotní, pro ně to bylo pořád poněkud nemravné,« vzpomínal Somr.

»Samozřejmě jsme se při natáčení v Loděnicích dobře seznámili, několikrát jsem se byl na něj podívat při jeho nočním natáčení. Poté jsem sledoval jeho hereckou dráhu v televizi, byl to skvělý herec a bezvadný člověk. Budu na něho vzpomínat jako na jednoho z velkých českých herců,« uvedl Václav Neckář. Populární zpěvák a herec se podle svých slov natáčení scény s razítkováním nezúčastnil. »Tam nikdo nesměl, jenom režisér Jiří Menzel, takže si myslím, že to razítko nedělal pan Somr, ale režisér,« podotkl v nadsázce Neckář

Právě v druhé půli 60. let Somrova herecká hvězda zářila naplno – natáčel s uznávanými režiséry a po letech strávených v oblastních divadlech dostal angažmá v pražském Činoherním klubu. »To období patřilo nepochybně k nejšťastnějším v mém životě,« vzpomínal na léta, kdy ale také neměl kde spát.

Vedle toho byl herec, který dostal ceny za mimořádný přínos kinematografii na karlovarském festivalu a při udílení Českých lvů, stále aktivní na jevišti. Hrál v pražské Viole, kam se uchýlil poté, co kvůli horšícímu se zdraví začátkem tisíciletí odešel z Národního divadla. »Pochopil jsem, že na některé věci už nestačím… Rozhodl jsem se raději, že toho nechám,« řekl o rozhodnutí odejít z ND, kam zamířil za režisérem Miroslavem Macháčkem v roce 1978.

Do svých čtrnácti let Somr v duchu rodinné tradice toužil po práci u dráhy. Od otce železničáře přitom ledacos odkoukal a zkušenosti později využil ve věhlasné roli výpravčího Hubičky. Jako dítě se musel starat i o hospodářství. Ze snu o práci na železnici sešlo, když si mladý Somr připustil, že je »naprostý technický antitalent.« Nakonec u něj zvítězilo herectví, v roce 1956 vystudoval brněnskou JAMU a vzápětí nastoupil do divadla v Českém Těšíně. Po dvou letech odešel do Divadla bratří Mrštíků v Brně, poté hrál v Pardubicích (1961-1965).

Před kamerou strávil Josef Somr 50 let od roku 1966 (Obžalovaný) do roku 2016 v komedii Jak básníci čekají na zázrak. Také daboval zahraniční díla od Supermana po seriál Jistě, pane ministře a načetl řadu audioknih.

Úspěšný herec s poněkud zachmuřenou tváří byl podobně jako řada jeho kolegů v soukromí považován za plachého a uzavřeného člověka, zároveň ale uměl dobře bavit celou společnost. K jeho vášním a radostným chvilkám patřilo posezení ve vinném sklípku, zpěv a hra na cimbál, v rodném kraji si častokrát nenechal ujít třeba Jízdu králů. V roce 2005 byl oceněn tehdejším prezidentem Václavem Klausem medailí Za zásluhy. Somr byl bezdětný a dlouhá léta žil s herečkou Zuzanou Šavrdovou (1945-2011).

(zmk)