Jak informovala média, rektor Vysoké školy ekonomické Praha Petr Dvořák dostal od velkého akademického senátu VŠE souhlas k odvolání děkana národohospodářské fakulty docenta Miroslava Ševčíka. »Docent Ševčík umí, nedrží hubu a krok a to se v naší svobodné demokratické společnosti netrpí,« vysvětloval mi pán, vydávající se za Josefa Švejka Jaroslava Haška. Fialova vláda přece požaduje: »Držet hubu, držet krok!«
Na úvod musím přiznat, že nejsem ve věci zcela nestranný, že s oběma pány mám určité problémy. S dnešním rektorem VŠE Petrem Dvořákem jsem se jako zastupitel Prahy 13 před lety střetl v aféře Key Investments. To byla podivná investiční společnost, která slibovala vysoce zhodnotit volné peněžní prostředky měst včetně Prahy 13. Neměla nejlepší pověst, říkalo se o ní, že je navázána na modré kmotry. Na zastupitelstvu Prahy 13 na jaře 2010 jsem se ostře postavil proti návrhu smlouvy o zhodnocování peněz s Key Investments (městská část jako veřejný subjekt nemá hazardovat se svými volnými peněžními prostředky u pochybných investičních společností). Nikdo z opozice návrh oné smlouvy tehdy nepodpořil, všichni jsme se zdrželi. Petr Dvořák byl člen dozorčí rady Key Investments. Jak dozíral, netuším. Jisté je, že Key Investments se již počátkem roku 2011 dostala do zásadních finančních problémů a Praha 13 málem přišla o svých dvě stě miliónů korun. Je pravda, že nakonec Praha 13 díky chytře napsané smlouvě a energickému postupu starosty Vodrážky své peníze od krachující společnosti Key Investments získala zpátky i s úroky. Je též pravda, že hlavní aktér této smlouvy na Praze 13 modrý starosta na to nerad vzpomíná, že Praha 6 přišla o svých 250 miliónů, Praha 10 o svých 200 miliónů a tím výčet poškozených měst nekončí. Po krachu Key Investments následoval soud, který poslal předsedu představenstva Key Investments pana Brzkovského a dalšího člena vedení za mříže. Člen dozorčí rady Petr Dvořák odsouzen nebyl. V dubnu 2022 byl zvolen rektorem Vysoké školy ekonomické Praha.
I když docent Miroslav Ševčík je známý liberální ekonom a zcela jistě ideově patří k Václavu Klausovi, jehož transformování přivedlo naši republiku do pozice ekonomické polokolonie západního finančního velkokapitálu, já jsem ho donedávna neznal. Jistě chápete, že mezi levicovým environmentálním ekonomem a pravicovým liberálním ekonomem musí být dost zásadní neshody, a to nejen v ochraně životního prostředí. Nekompetentní Fialova vláda pětidemolice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, piráti ale způsobila, že situace je podstatně složitější, než by se navenek mohlo zdát.
Energetickou politiku kritizuji dlouhodobě
Počátkem nového tisíciletí vedení Komunistické strany Čech a Moravy vyzvalo k diskusi kladů a záporů vstupu ČR do Evropské unie za vyjednávaných podmínek, jež se do značné míry úspěšně tajily. Dostalo se jí za to pořádné skandalizace od vlády i pravicové opozice, co si to dovoluje zpochybňovat jedině možnou cestu ČR do EU, leč čas ukázal, že diskuse byla zcela na místě. Této diskuse jsem se též aktivně účastnil. V mém hledáčku uvízly hrubě diskriminační podmínky ČR pro vstup do EU v zemědělství (zde jsem se dostal do dílčí polemiky i se svým učitelem, nezapomenutelným profesorem Dmitrijem Chomou – on soudil, že postupně vyrovnáme dotace do zemědělství s EU15, já, že budeme muset zůstat na snížené úrovni zemědělství v potravinové nesoběstačnosti v mase, ovoci a zelenině). Vadilo mi, že máme přijmout některé škůdcovské směrnice o energetice – o trhu s elektřinou, který rozvrací efektivní rozvoj energetiky, o podpoře obnovitelných zdrojů energie (zásadu, že co je ekologické, musí být i ekonomické, nesdílím), o podpoře biopaliv, neboť pálení potravin v polohladovém světě považuji za zločin proti lidskosti, a o obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého CO2, který zakládá spekulace a velkou fosilní energetiku rozvrací. Dále mi neseděla směrnice o liberalizaci železniční dopravy (při nedostatečné železniční dopravní infrastruktuře brzdí její rozvoj) a také závazky stavět další dálnice i zcela šílený a neúnosný kanál Dunaj – Odra – Labe.
Do energetické krize ČR spadla
Stalo se, že jsme do EU údajně úspěšně vstoupili (při jednostranné propagandě a skandalizaci nesouhlasících hlavními masmédii neměl řadový občan šanci se kvalifikovaně rozhodnout), své zemědělství dál ničili, na vyvolání stávající energetické krize jsme pilně pracovali a za pomoci tzv. Zelené dohody pro Evropu energetickou krizi »úspěšně« vyvolali. Útěchou má být, že jde o krizi celé EU. Zajímavé je, že ČR je podle všeho energetickou krizí postižena nejvíc.
Že křičeli politici opozičních stran, nepřekvapuje. Na to člověk nemusí být odborník. Jejich teze ale byly značně zjednodušené. Faktem zůstává, že otevřeně do kritiky zhoubné vládní energetické politiky šlo jen pět expertů: expředsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, její někdejší zástupce Vladimír Štěpán, plynárenský expert Ivan Noveský, děkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík a já. První tři patří do jednoho hnízda, Šefčík a já patříme do hnízd jiných. Štěpán, Noveský a Ševčík vystoupili na některých velkých protivládních demonstracích. S argumenty jeho i dalších se mohu ztotožnit. Současná energetická krize nespadla z nebe, v řadě směrů má sice dlouhodobé kořeny, ale v zásadě ji nevyvolal ani někdejší premiér Andrej Babiš, ani ruský prezident Vladimir Putin (embargo na dovoz ruských fosilních paliv dala EU včetně jejího českého snaživého žáčka), ale nekompetentní Fialova vláda pětidemolice. Logické byly i základní požadavky demonstrace 3. září 2022 – demisi Fialovy vlády, zastavit cenzuru, odejít z lipské burzy a elektřinu v ČR prodávat v zásadě za výrobní ceny, sjednat s Ruskem smlouvu o dlouhodobých dodávkách zemního plynu za nízké ceny po vzoru Slovenska, Maďarska, Rakouska či Německa a skoncovat se Zelenou dohodou pro Evropu, nechvalným Green Dealem.
Požadavky jsou to vcelku srozumitelné. Drtivé ceny fosilních paliv a energie se staly hlavním motorem inflace, která je u nás jedna z nejvyšších v EU, pádu životní úrovně (Česko rekordmanem v EU) a rozvratu ekonomiky včetně prudkého růstu zadlužení ČR, jež rostlo v EU nejvíc. Do dluhů ČR musíme započítat i státem garantovaný podíl na dluzích EU, které před rokem 2019 neexistovaly. Zelená dohoda pro Evropu samozřejmě nemůže řešit problém klimatických změn v situaci, kdy EU emituje kolem 9 % skleníkových plynů (2020) a kdy neexistují mechanismy celosvětové regulace těchto emisí. Samozřejmě, ve světě, kde se vedou neodůvodněné války, kde zbrojení požírá dva biliony dolarů ročně (2020), kde Západ nemilosrdně vysává zejména rozvojové státy, předstíraje úsilí o prosperitu, kde Západ rozvrací druhé státy organizováním barevných revolucí, vnucováním zrůdných teorií multi kulti či gender atp., je úsilí o zastavení zhoubných klimatických změn předem odsouzeno k neúspěchu. Nejlépe o tom vypovídá současná zástupná válka Západ versus Rusko na Ukrajině, vedená až do zabití posledního Ukrajince. I tato válka nese nemalé emise skleníkových plynů, původců zhoubného oteplování.
Slyšel jsem Ševčíka i na jedné z diskusí k léčení naší těžce nemocné ekonomiky. Mluvil o neodpovědné politice měnového uvolňování (rozuměj tištění nekrytých peněz ve velkém západními elitami), kterou »řešili« velkou ekonomickou krizi 2008-09, o neodpovědném hospodaření za pandemie covid-19 v letech 2020-21, o zhoubném Green Dealu, o obřím rozhazování peněz Fialovou vládou, a to zdaleka nejen na válku na Ukrajině, která zcela jistě není v českém zájmu. Je to divné, ale jako levicový ekonom – environmentalista, jsem mu neměl mnoho co vytknout, s výjimkou teze, že »klimatické změny byly, jsou a budou a musíme se naučit s nimi žít«. Jistě, klimatické změny byly, jsou a budou, leč jejich tempo je enormní, významně se na nich podílí neodpovědnou činností člověk a při své rostoucí zhýčkanosti je lidstvo nemusí přežít.
Jinou otázkou je, jak jim když ne zabránit, tak jak je alespoň zbrzdit, abychom je byli s to přežít. Svatá válka zelených proti jaderným elektrárnám situaci zcela jistě dále zhoršuje, orgie kolem tzv. obnovitelných zdrojů paliv a energie přináší často víc škody než užitku, o jejich enormní nákladnosti nemluvě, a přiznejme si, řadu věcí zde ani pořádně neznáme. Autoři Zelené dohody se ani neobtěžovali spočítat komplexní energetickou a emisní náročnost získávání paliv a energií z jednotlivých zdrojů, podobně základních výrobků. Že tu a tam v rámci boje s klimatickou změnou ji dál zhoršujeme, je prý jen malá vada na kráse. S takovým přístupem greendealistů nemohu souhlasit.
A že si nabubřelé vedení EU myslí, že tak spasí svět? Takových už bylo. Nemohu si pomoci, ale také já na konci vidím dražební kladívko…
Závěr? Současné křižácké tažení proti děkanovi Šefčíkovi nesouvisí se snahou řešit prohlubující se problémy české ekonomiky, a že jich je, ale s rozpoutáváním dalších honů na čarodějnice. Hanba rektorovi Dvořákovi a spol.!
Jan Zeman