Je tomu už více než 11 let, co velký japonský hazard ve Fukušimě skončil velkou jadernou havárií. Totiž, jaderná elektrárna Fukušima, nacházející se u pobřeží Tichého oceánu, měla dvě hrubé projektové vady: proti možné vlně tsunami neměla dostatečně vysokou ochrannou hráz (méně než deset metrů proti potřebným dvaceti metrům) a pro případ totálního výpadku elektrické energie měla nouzové agregáty umístěné zcela nelogicky na dně elektrárny, ač měly být umístěny v jejích vyšších patrech. Originální, byť podivné bylo umístění meziskladu vyhořelého jaderného paliva na dně elektrárny.
Tak ji vyprojektovali, povolili, postavili, zprovoznili a 41 let úspěšně provozovali. Pak přišel osudný 11. březen 2011: obrovské zemětřesení (snad druhé nejhorší v Japonsku), obrovská vlna tsunami (přes 16 000 mrtvých), přelití nízké ochranné hráze jaderné elektrárny Fukušima, zatopení elektrárny a její následné vyřazení z provozu včetně agregátů pro nouzovou výrobu a zásobování elektřinou. Automatické zabezpečovací zařízení sice zastavilo štěpnou reakci, ale reaktory se silně přehřívaly, řádné ani nouzové chlazení nefungovalo, stříkání reaktorů mořskou vodou jako poslední možnost chlazení reaktorů mělo jen omezený účinek, takže došlo k velké nadprojektové havárii, roztavení aktivní zóny reaktoru a k úniku radioaktivity do okolí. Množství vody v elektrárně silně kontaminoval radioaktivitou mezisklad vyhořelého jaderného paliva.
Byla nutná evakuace desetitisíců obyvatel z okolí elektrárny. Škody byly obrovské, zřejmě v řádu stovek miliard amerických dolarů: záchranné akce všeho druhu, škody ze zamoření okolí elektrárny, odpis poškozené elektrárny, obrovský výpadek výroby a dodávek elektřiny… Hloubková kontrola bezpečnosti provozu a odstraňování zjištěných závad si vynutily na řadu let zastavit provoz ve všech japonských jaderných elektrárnách. Víceletá náhradní výroba elektřiny z plynných a ropných paliv se Japonsku pořádně prodražila, ale nebylo jiné pomoci.
Padaly návrhy přestat využívat jaderné elektrárny k výrobě elektřiny. V Japonsku neprošly. V Německu ale bylo v rámci hysterické reakce na Fukušimu rozhodnuto odstavit německé jaderné elektrárny do 31. 12. 2022 s těžkým negativním dopadem na německou energetiku, životní prostředí a ekonomiku.
Havárie ve Fukušimě se vyšetřovala s šokujícím závěrem: při japonské kultuře by se to stalo komukoliv, takže za ten hazard nebude nikdo stíhán. Pravda, většina hlavních viníků se provinila v době vzniku jaderné elektrárny a v době havárie už nebyla na tomto světě. Ne tak úplně. Rok před havárií vedení elektrárny zamítlo projekt na přesun agregátů pro nouzovou výrobu elektřiny pro případ krajní nouze do horní části Fukušimy. Taková kravina prý nesníží soukromým majitelům elektrárny zisk asi o 30 miliónů dolarů!
Nepřekvapuje, že provoz v havarované elektrárně nebylo možné obnovit. Šokuje, že problém množství značně radioaktivní vody v havarované elektrárně (vody, kterou se snažili těsně po havárii chladit reaktory, přičemž se ono chlazení ukázalo jako nedostatečné) se (ne)odpovědní likvidátoři havarované elektrárny se souhlasem japonských úřadů rozhodly řešit »řízeným vypouštěním do moře«. Nepřekvapuje, že se kolem toho strhla, nejen ve východní Asii, velká vlna nevole.
Japonské úřady se prý nenechají odradit. Nevadí, že sousedé znovu přetřásají obludné zločiny císařského Japonska, spáchané v letech druhé světové války Japonci na obyvatelstvu okupovaných zemí, a časté uctívání tehdejších japonských válečných zločinců mnohými japonskými politiky. Nevadí, že se přetřásá bombardování japonské Hirošimy a Nagasaky atomovými bombami Spojených států v srpnu 1945 a jaderná katastrofa na Bikinách z 1. března 1954. Krátce poté, co při zkoušce americké vodíkové pumy »praskl« atol Bikiny a radioaktivita se dostala do moře, se chcíplé ryby začaly objevovat i v mořích na druhé straně zeměkoule. Nevadí, že se začala znovu přetřásat velká aféra japonského chemického průmyslu, vypouštějícího odpady s množstvím rtuti do moře v zátoce Minamata Bay v letech 1952-60 s následky 40 mrtvých a dva tisíce těžce zmrzačených. A tak dále. Prý to nevadí. Oceán prý menší přísun radioaktivního tritia snese. Ostatní prý zadrží a zneškodní. Opravdu?
Nezní to vůbec věrohodně. Na Bikinách uniklo kromě jistého množství tritia řada jiných, silně radioaktivních izotopů. Slučování atomů vodíku deuteria a tritia, ke kterému dochází při výbuchu vodíkové bomby, není samozřejmě stoprocentní. Hlavní problém ale je, že vodíkovou bombu »zapaluje« bomba atomová, tj. reakce podobné té v jaderných reaktorech.
Japonsko jde opět na hazard. Možná se domnívá, že ve stínu ukrajinské války mu to snáze projde. Chápu, že východoasijské státy proti tomu ostře protestují. Mají proč.
Jan Zeman