Home Názory Lid nemůže rozhodovat o tak důležitých věcech

Lid nemůže rozhodovat o tak důležitých věcech

Jaroslav Kojzar

Platí opravdu, že  Lid je zdrojem veškeré státní moci? Kdysi platilo: Všechna moc pochází z lidu. Platí to ještě? Prezident a několik dalších politických stran se rozhodlo udělat vše pro přijetí eura a zbavit nás občany koruny. Nevadí, že se to zřejmě dotkne našich peněženek už tak vybrakovaných inflací, kterou vláda nedokázala alespoň pozastavit a tváří se jako by se nic nedělo, přesto, že jsme se ocitli v rámci EU na nejvyšší příčce inflačního žebříčku. Jen když stranám kapitálu vyjdeme vstříc a budeme tvrdit, že to děláme pro mladé. A vlastně také, pochopitelně, pro vedení Unie, jež nás tak bude moci připsat do eurozóny, jež se podílí na problémech těch druhých, které jsme my a často ani »ti problémoví« nezavinili. Navíc přijdeme zase o kousek své vlastní suverenity, protože i pokud jde o naší měnovou politiku, a vlastně o rozhodování o našich finančních otázkách, nebudeme už rozhodovat my, ale nějací byrokraté v Bruselu, kteří snad ani nevědí, kde leží Praha.

Jestliže však lid je zdrojem veškeré státní moci, pak ovšem platí, že ten by měl rozhodnout a ne polovzdělaní politici, které nám nabídla koalice. Ten totiž, jak ukázal nedávný průzkum veřejného mínění, je z padesáti osmi procent proti nahrazení koruny eurem a při tom skoro deset procent je váhajících (Median, leden 2024). Ještě větší nedůvěru k měnové změně ukázala odpověď na otázku, zda by k této věci mělo být vypsáno referendum. Šedesát procent odpovídajících se za referendum postavilo (tamtéž). Co však na to naši politici?

Prezident mlčí. Nedivím se. Splnil zadání a jeho téma už samo dostalo nožičky. Chopili se ho ti, kterým nejde o blaho republiky, ale o naplnění jejich osobních zájmů. Malé strany pětikoalice, které buď otevřeně, nebo skrytě hájí zájmy nadnárodních korporací anebo ideu všeevropanského společenství (Piráti), která se zbaví národního balastu. Co je podle této skupiny národní, je brzdou ducha Evropy, proto i minulost se systematicky pošlapává, a nemyslím tím jen tu předlistopadovou. Jsme prý především Evropani. Je to však pravda? Ovšemže není. Jsme především Češi žijící v Evropě, kteří se svým vstupem do Evropské unie podepsali pod heslem společné zájmy, společná cesta kupředu na základě národních rozdílností. Stejně jako Německo mělo své císaře, které uctívá, Bismarcka i Heina, Goetha i Manny, Francie Napoleona a Maupassanta, Flauberta a impresionisty, Saint Exupéryho a de Gaulla, i my měli svého Husa, Komenského, Palackého, Tyla, Masaryka, Haška a Čapka, Purkyněho a Heyerovského. Každý národ měl svou minulost, která ho utvářela. Nezmění to ani europoslanec Peksa, ministr Ivan Bartoš, neustále se předvádějící předsedkyně Pekarová Adamová, ani bývalý gymnaziální učitel Vít Rakušan či lidovci toužící po objetí sudetských Němců a vysoké šlechty. Všichni se zaštiťují slovy demokracie, lidská práva, svoboda, pravda a láska, jenže, co vlastně pro ně jsou? Jen kabátem, který si navlékli a podle potřeby ho pověsí na hřebík. Neboť podle pokynu z protektorského Bruselu či Washingtonu a za přispění poplatných médií jsou u moci. Oni mají právo rozhodovat. Proč? Protože lid, jenž podle Ústavy je rozhodující, nemá přece znalosti, přehled a jejich schopnosti. Jak ten by mohl o něčem rozhodnout?

Ostatně, vždyť přece už jednou bylo vše schváleno. Při vstupu do Unie jsme se zavázali, že jednou, až nastane ta pravá chvíle, přijmeme i euro. Jen oni, ti nejschopnější z nás, přece vědí, kdy ta chvíle nastane. Podle toho se namyšlená předsedkyně Sněmovny také chová. Stejně i další vůdcové Pětikoalice. Lid je totiž hloupý. Jen elita je chytrá a schopná.

Onen závazek k přijetí eura jsme údajně odsouhlasili v době, kdy jsme se uvázali Unii. Tehdy však otázka stála jinak. Jste pro vstup do Evropské unie nebo nejste? Lid tehdy většinově zvolil ano. Kdo tehdy přemýšlel o společné měně či o tom, co všechno je přichystáno v onom balíčku nazvaném jednoduše »ano«? Dnes ovšem slyšíme od eurovyjednavačů: Bylo schváleno, tak co se vlastně ještě chce? Euro jsme tehdy ještě nepřijali. Dnes by měla být doba na jeho přijetí? Jenže od té doby uplynulo mnoho vody ve Vltavě a řece Moravě. Na evropské scéně byla protlačena Lisabonská úmluva, když se nepodařilo schválit Evropskou ústavu a plně podřídit členské země byrokratům v Bruselu. I její přijetí znamenalo množství manipulace. Právě ta je přece vždy součástí politiky vůdců liberálních stran.

A dnes? U našich »pomazaných«? Proč vlastně odmítají referendum? Také je v tom politukum. Ukazuje se totiž, že zastánci vstupu do eurozóny by prohráli. Proto žádné lidové hlasování! Žádné referendum! Jen mocní vědí, co je pro nás dobré… Páni a dámy Pavel, Rakušan, Pekarová Adamová, Bartoš, Jurečka, Kolář, Fischer, Zahradník… Jen oni si uvědomují, co je správné, když ne pro nás, pak pro Big Brothera, jenž se prý na nás hněvá za to, že jsme z tendru na dostavbu Temelína a Dukovan vyřadili jeho Westinghouse. Tak alespoň všem uděláme radost, že vklouzneme do společného chomoutu, který brzy se sorosovským šarmem z Evropy udělá seskupení, jehož hlavním cílem je vychovat generaci kanonenfutr pro války v Evropě a jinde. Žádnou kvalitu. Jen slouhy bilderbergovců a číšníky či uklízeče z klubů dolarových miliardářů.

Proto hurá do euro? Čím dřív, tím líp?

Jaroslav Kojzar

2 KOMENTÁŘE

  1. Nejhorší extrémní krajní pravici se v rozbitém Československu podařilo v roce 2021 uchvátit moc ve státě. Tento politický protinárodní ksindl se teď rozhodl využít své historické příležitosti, na kterou čekal 35 let od chvíle neslýchaného lhaní válečného zločince Havla a jeho kamarily, a dokončuje rozvrat státu hospodářsky a morálně a vrací jej do nejhoršího období 1. republiky a německého protektorátu Böhmen und Mähren a Rakousko-Uherska. A co víc, krajní pravice se nehodlá vzdát své vlády ani v další budoucnosti. Krajní pravice v rozbitém Československu, podle toho co dělá, je odhodlána klidně zavléct tento národ do zničující války za své kapitalistické zájmy a za zájmy cizích nám nepřátelských zemí a zájmů, které ovládají Fialu a Rychetského Pětikoalici a Pavla.
    Tento národ čeká těžký úkol hledat svou spásu a zbavit se nynější vlády, než tento ksindl dokončí zkázu národa a státu, a zabránit jejímu vládnutí dnes i v budoucnu.

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here