Narozeniny Josefa Zímy. Nikde není tak dokonalá dechovková kultura, jako byla u nás…

V neděli 15. 5. 2022 v Divadle u hasičů se slavily 90. narozeniny krále české dechovky Josefa Zímy, i když fakticky se dožil devadesátky o čtyři dny dříve, 11. května. Oslava to byla parádní.

Kompletní orchestr Karla Vlacha. Je to nejstarší kontinuálně hrající orchestr. Už od roku 1939. I po smrti svého zakladatele a dlouholetého šéfa, Karla Vlacha v roce 1986, skvělí muzikanti hrají dál až do dnešních dnů. Viděli jsme legendu 78letého bubeníka Rudlu Výborného, kterého si za bicími pamatuji už v době, kdy jsem já sám v šedesátých letech začínal.

Orchestr zahrál na úvod znělku orchestru, kterou si určitě pamatují ti dříve narození. Hvězdný prach – Stardust. Mně samotnému srdce poskočilo sentimentální radostí, protože jako malý kluk a budoucí muzikant jsem, myslím v neděli odpoledne, vždy nedočkavě čekal, až se ozvou tyto nádherné tóny, protože jsem věděl, že budou zpívat moji oblíbení Yvetta Simonová, Milan Chladil, Rudolf Cortéz a další a já uslyším nádherná aranžmá tohoto špičkového orchestru.

https://www.youtube.com/watch?v=tVITEgx-Gkk

Nádhera, co? Jako malý kluk jsem si vůbec nedokázal představit, že budu každý týden v rádiu, jako hudební redaktor mít možnost s Mistrem Vlachem mluvit, i když jeho orchestr měl v gesci redaktor Petr Fink, tak Karel Vlach se svým nezaměnitelným onikáním prohodil vždy pár slov s každým v rozhlasové místnosti.

Nuže, nechme nostalgie a pojďme k narozeninovému pořadu.

Moderátor, řekněme to hezky po staru, konferenciér, Miloš Skalka, pozval po znělce orchestru na pódium Josefa Zímu a usadil jej do kolečkového křesla. A už to jelo. Vzpomnělo se na tři velikány našeho rodinného stříbra, české dechovky, Karla Vacka, Karla Vejvody a Josefa Poncara. Synové posledně dvou jmenovaných seděli v sále. Celý sál zpíval s milovaným Pepíčkem »Kdyby to naši věděli, kam já chodím v neděli…« – slavnou Šumařinku a další nesmrtelné perly naší, v současné době neprávem opomíjené muziky, kterou nikdo na světě nezahraje a nezazpívá tak jako my..

Srdce každého Čecha, skutečného vlastence, musí zaplesat při této, tak charakteristické, pravé české dechovce, kterou si považují všude na světě, jenom ne u nás.

Zazpívali též jako dárek oslavenci tři sólisté orchestru.

Součástí večera byla i projekce ze života Josefa Zímy a připomenutí jeho velkých rolí ve filmu i na divadle. Vzpomnělo se, jak říkal konferenciér, i na císaře české muziky Karla Hašlera.

Jestlipak víte, co bylo na první gramofonové desce, kterou Josef Zíma (už v roce 1958) nazpíval? Než to prozradím, tak řeknu, jak se k nazpívání toho hitu (tehdy se říkalo šlágru) dostal. Píseň chtěl původně zpívat její autor, v té době ještě ne příliš známý. Tehdejší odpovědní činitelé však usoudili, že tu, na tehdejší dobu neobvykle moderní píseň, by měl nazpívat v té době už známý herec, aby prošla schvalovacím procesem. Už to prozradím. Bylo to blues pro tebe Jiřího Suchého: https://www.youtube.com/watch?v=SwWM3OvHg14

A pak přišly a zapívaly gratulantky, vloni na podzim osmdesátku oslavující Pavlína Filipovská, a zatímco všichni dosavadní gratulanti a gratulantky byli, jak na večeru prohlásil Josef Zíma, mládež, 93 letá skvěle vypadající Yvetta Simonová naopak oslavence poučila, jak se vyrovnat s léty po devadesátce. Samozřejmě, že také zapívala. Na večeru po narozeninovém koncertu jsem neodolal, a požádal jsem tuto skutečnou dámu o společné foto

No řekněte, paní Yvetta vypadá naprosto skvěle.

Na závěr večera jsme si všichni zazpívali s oslavencem Už kamarádi pomalu stárnem.

Na celém světě nikde není tak dokonalá dechovková kultura, jako byla u nás. Muzikanti si jistě všímají geniálně vedené basové linky. A mně je velice smutno, že neexistuje nikdo v Čechách (protože moravská dechovka je něco jiného), kdo by navázal na velikány české dechovky. Dokázal bych si představit, že by v brzké době takový schopný člověk se šikovným manažerem znovu dobýval svět, jako svět dobyla Škoda lásky, o které si v cizině kdekdo myslí, že to je jejich národní píseň.

Petr Hannig, předseda Rozumných

Související články

4 KOMENTÁŘŮ

  1. S dychtivostí jsem četl komentář pana Hanniga k oslavám narozenin J. Zímy. Naprosto s ním musím souhlasit. I já jsem vždy poslouchával program orchestru Karla Vlacha s komentářem pana Dvořáka a když i dnes slyším Stardust, derou se mi do očí slzy. Pana Hanniga, kterého jsem poznal již jako studenta HAMU, pozdravuji.
    Karel Pasovský

  2. Bohužel je to tak vše včem jsme byli dobří je pryč. Nejen dechovka, ale vše včem jsme byli jedineční. Slovo vlasterncetví dnes pomalu zní jako nadávka. Snahou našich elit je, abychom se rozpustili v jakém si multikulty koktejlu, abychom zapoměli kdo jsme a čím jsme. Národ, který nemá svou hrdost a nezná svou minulost nemá ani budoucnost.

    • Bohužel máte pravdu. Dřív jsme byli hrdí na to, co jsme a co všechno dovedeme, jaké máme umělce , jak kvalitní a vše jsme měli z vlastních zdrojů…a dneska? Ani radši nemluvit..

  3. Tento článek mě potěšil a paní Simonové i panu Zímovi i panu Hannigovi přeji zdraví a štěstí.

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy