S každým novým ministrem školství se vymýšlí nový program, jak vyučovat na školách. Řekl bych, že každý ten program má sice sem a tam nějaký progresivní cíl, ale každý vede k ohlupování příštích generací, neboť snižuje nároky na učení a zcela zanedbává bystření toho, co lidé nejvíc potřebují bystřit, a to je paměť.
Jsem geolog a přírodovědec, a tak nejvíc cítím s přírodními vědami. Výuka geologie, a vůbec přírodovědných oborů, včetně matematiky, na základních a středních školách není na tom vůbec dobře. Politično, které prosakuje do škol více, než tomu bylo ve druhé polovině 20. století, ubírá čas a možnosti jejich výuky. Sám jsem v minulosti několikrát narazil na všemožné a nemožné předpisy a obecná prohlášení, včetně tzv. Bílé knihy a tzv. kompetencí, včetně RVP. Jde nám o to, že se opravdu ta výuka ze škol základních a středních vytrácí, že v rámci škol na sebe nenavazuje, ubývá jejich hodin a že úroveň vyučujících není nejlepší.
A náprava? Trochu jsem naznačil v Prohlášení skupiny, ale mnohé mi leží na srdci. Zatímco přibývající projektové vyučování politična ubírá hodiny, ruší se na školách hodiny pro přírodní vědy. Přestaly být exkurze, přestaly být laboratoře (pod záminkou, že by si snad žáci a studenti mohli při nich ublížit na zdraví), přestalo se vyučovat se skutečnými přírodninami a ne jen jejich náhražkami v počítačích, na kterých není téměř nic zřetelné. Při samotné výuce teorie se zbytečně zachází do zbytečných podrobností, které ubírají atraktivitě výuky. A to nejen při výuce geologie či přírodních věd. Dospěli jsme tak daleko, že student po maturitě na otázku, kdo že byl naším posledním císařpánem, odpoví, že přece Václav Havel. Že přeháním? Nikoliv, sám jsem to zažil jako jeden ze zkoušejících při přijímacích pohovorech na vysokou školu. Otázku jsem ovšem nekladl já. Nad tím by se měl skutečně zamyslet celý tým, který bude, nebo již pracuje na projektu Modernizace a revize RVP, či jak se ten projekt dnes jmenuje, a tvůrci učebnic. Studoval jsem, jak se tvořily učebnice přírodovědy a přírodních věd v minulosti. A měl jsem tu skvělou možnost, že jsem mohl mluvit s lidmi, kteří se podle nich učili. Ale ne s odborníky, ale třeba s dělníky či zemědělci a většina z nich si dobře to učivo pamatovala. A nejen učivo, ale i přírodniny neživé i živé. Nad tím bychom se měli zamyslet jak na to a neříkat jen, že stará škola byla špatná. Já říkám, že byla dobrá a jsem o tom přesvědčen. Neboť Komenského systém, kterým se u nás učilo po dlouhá desetiletí, byl dobrý a nic lepšího zatím vymyšleno nebylo. Řeknete, že dnes je specializace. Ano je, i já jsem specialista na obor, který dělá dnes možná deset lidí na světě. Nepřeháním, jsem specialista paleontolog. Ale specializace vzniká na základě všeobecných širokých znalostí a tu dnešní mladí lidé, možná i naší vinou, nemají. A nelze to svést jen na posledních dvacet let socialismu na našich školách, protože od roku 1989 uběhlo již více než 30 let. Myslím, že spolupráce odborníků může vykonat daleko více, než ústavy, které zakládá ministerstvo školství. A možná i to, jak na to. Lidé – odborníci určitě pomohou. A měli by být mezi nimi jak geologové, kteří vědí co, tak i učitelé přírodních věd, kteří vědí jak.
Co si myslím já, jak prohloubit a zatraktivnit učivo geologie a přírodních věd vůbec:
- na základních školách trvat na dvou povinných hodinách přírodních věd týdně od 6. do 9. třídy; zavést možnost nepovinných praktik pro opravdové zájemce o tyto vědy (za mých dávných časů se tomu říkalo „kroužky“) s možností, že by je vedli, nebo v nich učili i odborníci (neříkejme, že nejsou – jsou, jen je podchytit)
- na středních školách, tj. zejména na gymnasiích opět vedle povinných dvou hodin týdně, rozšířit nepovinnou výuku přírodních věd opět s možností zařazení odborníků
- na obou stupních škol zavést praktika s pokusy na originálních materiálech a zavést exkurze v terénu; podle mne je důležité, když mládí poznává své okolí, exkurze totiž nemusí být vždy vedena daleko od místa školy, důležité je poznávání místních specifik, které se dají potom aplikovat i jinde jenže to musí páni učitelé mít čas se na to připravit, což ovšem znamená zbavit zbytečné administrativy, kterou jsou dnešní školy zcela přecpány
- zatraktivnit učivo tím, že se z něho vypustí zbytečné podrobnosti, vedoucí k předčasné specializaci, že se u něj bude postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, že se bude pracovat s originálními přírodninami, že se využijí praktika a exkurze do blízkého i vzdáleného okolí školy a že se nebudou učitelé muset bát dělat pokusy (znamená to ovšem zavést další vzdělávání učitelů v tomto směru či jejich spolupráci s odborníky
- v tomto smyslu přepracovat učebnice tak, aby vzájemně byly kompatibilní a určit postup učiva v jednotlivých ročnících; úkolem školní inspekce pak bude sledování těchto postupů (inu, škola byla, je a i do budoucna muset být, chceme-li mít národ vzdělaný, zařízení trochu vojenského rázu)
- k zatraktivnění učiva také nutno využívat dalších, i mimoškolních zařízení, jako jsou expozice (v muzeích, v domech dětí, domech přírody, ve sbírkách a jiných přístupných zařízeních), geoparky a chráněné oblasti a jiné velkoplošné lokality, dále pak např. důlní díla, lomy, přehrady, jeskyně, přístupná naleziště přírodnin, geologické útvary a spolupracovat s odborníky ze správ či ředitelství či z vedení těchto organizací
- k dalšímu zatraktivnění výuky by měly přispět také sbírky přírodnin; dnes jsou sbírky poněkud opovrhované, neboť je je třeba mimo jiné obnovovat, doplňovat a hlavně udržovat; ideální školní sbírky by měly být regionálni, tedy takové, aby ukazovaly přírodu v rámci fyzické dosažitelnosti od školy; měli by je vytvářet učitelé místo toho, aby stále vyplňovali různé formuláře a dotazníky, které, v rámci opodstatnění své existence, vytvářejí nejrůznější úřady a také tzv. neziskové organizace; jak by taková sbírka měla vypadat, jsem už napsal pro své studenty koncem devadesátých let minulého století a tyto teze vydala Pedagogická fakulta UK Praha; sbírky jsou vytvářeny z logiky věci, že o tom, o čem se učíme, musíme také poznat a dobře znát
- že to bude stát peníze, s tím musíme počítat; dnes není nic zadarmo, a pokud je, je v lidské přirozenosti si toho mnoho nevážit; zatím se však dost „mrhá“ penězi na jiné projekty, tak proč ne také na výuku přírodních věd
- toto se mi nepíše lehce, ale je třeba zpřísnit školní řád, který je dnes na mnohých školách značně rozvolněný a žáci a studenti bývají leckdy využíváni k akcím, které spíše připomínají výuku žebrání, než výuku vědomostní, či výuku k politikaření, než výchovu mravní
- ještě rozvržení výuky v jednotlivých ročnících základních škol a všeobecných škol střední výchovy: 6. třída – botanika (anatomie a fyziologie rostlin, jejich hlavní zástupci v naší přírodě, včetně jejich praktického poznávání, jejich ekologie a ochrana člověkem); 7. třída – zoologie (anatomie a fyziologie živočichů, jejich hlavní zástupci v naší přírodě, včetně jejich praktického poznávání, jejich ekologie a ochrana člověkem); 8. třída – geologie (základy mineralogie a petrografie, včetně poznávání přírodnin české přírody, všeobecné geologie, vývoj Země a života na ní a geologie České republiky a jejího nejbližšího okolí, včetně poznávání hlavních skupin zkamenělých živočichů a rostlin); 9. třída – biologie člověka (jeho morfologie a anatomie, základy lidské fyziologie, základy lidského rozmnožování, základy tělesné a duševní hygieny a místo člověka v přírodě a jeho vztah k ní – kořistnický a ochranářský); na všeobecných školách středního vzdělávání bych od sebe oddělil výuku o přírodě a výuku o člověku – na každou pak po jedné hodině výuky týdně a probíraly by se zde i specializované věci a rozšířeny by byly i specializovaná nepovinná praktika, buď botanická, zoologická, geologická a lidsky biologická a všechna by směřovala i k výchově o vztazích v přírodě a o vztazích člověka a přírody
Mám toho na srdci mnoho, ale i po malých krůčcích se dá dospět k cíli! Aneb jak praví náš libuňský poeta Marek (první polovina 19. století): »Usiluj, dokud čas zbývá, přítomnost je kolébkou budoucnosti!«
Václav Ziegler
Vážení a milí, dovolte, abych k výše uvedenému příspěvku přidal také pár myšlenek. A to ne proto, že se s panem docentem Zieglerem dobře znám (byli jsme spolu řadu let na jedné katedře), o problémech jsme často diskutovali a velmi často jsme se naprosto shodli, ale důvodem je i to, že jsem za více než 50 let učitelské praxe učil na základních i středních školách, vedl zájmové přírodovědné útvary, napsal celou řadu učebnic přírodopisu a biologie pro všechny stupně a typy škol, podílel se jako lektor na naprosté většině dřívějších učebnic přírodopisu a biologie a v současné době jsem zřejmě nejstarším didaktikem biologie u nás, který osobně prožil její formování od roku 1965.
Jak už jsem řekl, se slovy pana docenta i následujících dvou diskutujících naprosto souhlasím, ale přidal bych ještě jeden problém, který mě znepokojuje. Je to neustále klesající společenská prestiž učitelů u nás, i když materiálně si jistě v posledním období polepšili. Tato prestiž klesá bohužel i u části žáků a jejich rodin, což je z velké míry způsobeno nesmírnými ekonomickými propastmi mezi jednotlivými skupinami lidí. Jinak na mnohé zkušenosti a negativa uvedených diskutujícími jsem upozorňoval již jako proděkan v devadesátých letech, ale marně. Jen tak na příklad uvádím problém RVP a zbytečné množství paralelních učebnicových řad, což vše vedlo a vede k naprosté nejednotnosti přípravy žáků, k výpadku celých kapitol učiva při vzdělávání (stěhování žáků, používání různých učebnic i pořadí vyučované problematiky atd.), nedostatečnost praktik, exkurzí a další pedagogické nešvary. Brojil jsem též proti bezhlavě přijímanému kreditnímu systému přípravy studentů na vysokých školách, který samozřejmě vedl u mnohých k hledání nejsnadnějšího „proplutí“ studiem i za cenu toho, že se student třeba vůbec s některou důležitou poznatkovou oblastí svého oboru neseznámil. Mohl bych samozřejmě psát dále, ale já jsem chtěl jen svým příspěvkem vyjádřit podporu názorům, které zde již tři pedagogové vyslovili přede mnou.
Připisuji pár myšlenek k mínění pánů Zieglera a Suchoradského:
Po absolvování Pedagogické fakulty jsem učil dějepisu a českému jazyku na základních školách a pak více jak 30 let dějepisu na své alma mater – Pedagogické fakultě.
– myšlenky pánů Zieglera, Suchoradského a podobných plně podporuji, protože to jsou myšlenky pánů z praxe a nikoliv jen teoretiků
– učil jsem v době, kdy společnost, ministerstvo školství vytvářely tlaky na to, aby učitelé žáky nejen vzdělávali, ale spolu s rodinami i vychovávali
– vychovával nás především příklad práce: lidé měli nejen právo, ale přímo povinnost pracovat, příživnictví se netrpělo
– na střední a vysoké školy se dostávalo jen přiměřené procento mládeže, takže zbýval i prostor pro přípravu kvalitních učňů – je obrovskou chybou, že ministerstvo školství a společnost podtrhly učňovské školství, preferuje povrchní společenské vzdělání a nedoceňuje technické vzdělání (zrušilo povinné maturity z matematiky)
– (někdo spočítal, že každým rokem opouští české vysoké školy na 300 politologů: máme proto slušnější politiku?)
– na našich pedagogických a filozofických fakultách připravuje budoucí učitele možná polovina odborníků, kteří v životě na základních a středních školách nikdy neučili. Jsou odborníky na detaily, ale ne na to, co budoucí učitelé budou ve své praxi skutečně potřebovat
– ministerstvo školství vymýšlí, jak zdokonalovat rámcové a školní vzdělávací programy, jak komplikovat maturity. (Na RVP a ŠVP jsem se kdysi dokonce zpočátku i trochu podílel – a dnes se za to skoro stydím, protože to byla slepá cesta).
Cestu ke kvalitě vidím:
– v návratu k plánování pracovních sil
– zvýšení nároků na žáky a studenty dílčím návratem k pruskému, rakouskému, prvorepublikovému a nebojme se říci i nárokům socialistického školství
– vyváženosti teorie a praxe. Např. prý na vysoké školy vzdělávající učitele v některých státech přijímají jen zájemce, kteří nejméně rok odsloužili na základních a středních školách jako praktikanti a prokázali tak, že mají o tuto práci (poslání) skutečný zájem. Stát by tak ušetřil nemálo peněz, protože mnozí naši studenti na SŠ a VŠ studují obory, o které mají pramalý zájem.
Toto jsou opakované názory, o kterých praktici dávno vědí, ale odborníci na úřadech je neřeší a hledají jen zástupné problémy.
Přátelsky se vyjádřil Č. Brandejs
Článek autora, povoláním geologa, mne nesmírně potěšil a oslovil, právě proto, že to není učitel, ale člověk z praxe. Nacházím v něm mnoho myšlenek na situaci v současném školství, které se pokouším dlouhodobě veřejně prezentovat, ale bez valného úspěchu. V mnohém se budu opakovat z toho co čem píše autor článku, ale to snad nevadí, když to bude pojato jako potržení jeho, podle mne, zcela správného pohledu na situaci v našem současném školství.
Po roce 1989 bylo ve společnosti, ale i mezi učiteli velké očekávání změn, kterou by nová doba měla i v této oblasti přinést. Místo toho však vše skončilo u nezdravého politikaření, s myšlenkou, že vše, co bylo před tím bylo špatné a že je třeba okamžitě provést nápravu. Možná proto, že to nebylo promyšlené, výsledek který změny přinesly, jsou tristní.
Zavedený systém programů RVP a ŠVP pro všechny školy, vytvořené „experty“ a prosazované ministerstvem a kontrolované inspekcí, byly často vytvořeny z „vody“ a bez reálného pohledu na situaci a potřebný výsledek. A čím víc se toho kolem tvorby takových plánů napsalo, tím to prý bylo lepší. Role přírodovědných předmětů, které mají rozhodující vliv na nové zdroje poznání a přinášejí společnosti největší a trvalé hodnoty, byla redukována do ztracena… Maturity z matematiky na stření škole byly zrušeny a umožněny jen jako dobrovolná volba studentů. Místo toho se do učebních plánu škol přidávaly vyučovací hodiny, které jen nahrávali memorování laciných nic neříkajících frází, zcela se zavrhovalo pamětné učení.
Působil jsem na různých školách jako učitel matematiky a fyziky, později i Informatiky. Ačkoliv se toho tolik namluvilo jak jsou tyto předměty důležité, ve skutečnosti byly v rozvrhu redukovány počtem hodin, ale postupně i obsahem toho, co se žáci učili. Dnes jsem již skoro 10 let důchodcem a dění na školách sleduji jen zprostředkovaně, prostřednictvím vnoučat a těch, kteří za mnou přicházejí, abych je připravil na zkoušky z technických předmětů na střední i vysoké škole. Ale já přitom spíše doučil to, co tito žáci ve škole nejsou schopni pochopit. Jsem zděšený, jak úroveň technických předmětů v posledních letech na našich školách upadla, jak bídné znalosti z těchto předmětů mají maturanti i vysokoškoláci. Jak je možné, že to nedokáže zjistit inspekce a nic proti tomu všeobecnému úpadku vzdělání nedělá?
Myslím si, že to začíná už přípravou budoucích učitelů na pedagogických fakultách. Didaktika, nauka o tom, jak by učitel měl předkládanou látku učit, je tam pouhou popelkou. Je to proto, že většina těch, co na fakultách budoucí učitele učí, nikdy na typu škol, pro které budoucí učitele připravují, sama neučila. Praxe studentů na školách budoucích učitelů je omezovaná a funkce uvádějícího učitele pro ty začínající se ze škol zcela vytratila. Takto pojaté školství, úroveň budoucích odborníků žádné sebelépe napsané vzdělávací programy nevyřeší. Naopak, učí jenom formalismu, bez pochopení podstaty a významu učení pro život.
Autor správě vzpomínám našeho J.A. Komenského. Já k němu přidám ještě G.A. Lindnera, po Komenském našeho druhého největšího pedagoga. On už před více než 150 lety propagoval pracovní výuku na všech typech škol. Nešlo tam o nějaké hluboké dovednosti, ale výchovu a uznávání práce studenty, jako takové. Tak jako jsme to měli f „sametem“ na SVVŠ 1x týdně, kdy jsme pracovali v závodech, zemědělských družstvech, konali užitečnou práci v opravdovém životě. Za rok jsme absolvovali 5 exkurzí po okolních závodech a poznali, v čem tkví smysl přípravy člověka pro život. Jak je možné, že dnes se tvoří všelijaké podivné programy jenom proto, že jsou někým sponzorovány a škole přinášejí peníze? Je to trapná snaha, stejně jako rozdávání medailí, které se udělují kdekomu za kdeco. Jen aby to vypadalo, co vše pro nastupující generaci jako společnost dobrého děláme. Přitom ji přípravou bez praxe a zmateným obsahem a ideologickým nánosem chystáme těžkou budoucnost.
Asi se nějaké očekávané změny už nedočkám. Jsem na to moc starý. Přesto věřím, že v duchu tradic našeho národa se konečně probudíme a zkusíme se v lecčems vrátit k tomu, co už tady kdysi bylo a docela dobře fungovalo.
Autoru článku, Václavu Zieglerovi děkuji za to, že i mně svým článkem probudil z letargického spánku.
Oldřich Suchoradský, Hradec Králové