Step je označení pro travnaté oblasti mírného pásu. Na zeměkouli se rozkládají na celkové rozloze přes 9 mil km². Stepní klima se vyznačuje horkými léty a chladnými zimami. Celoročně je zde nedostatek srážek pro růst dřevin. Vegetační období netrvá déle než čtyři měsíce. Stepní půdy bývají velmi úrodné a v dnešní době jsou stepi proměněny ve světové obilnice. Název step vznikl v ruštině pro travnaté formace mírného pásu. Pro travnaté formace tropů a subtropů se používá název savana.
Říká se, že naše stepi byly člověkem proměněny v úrodná pole a louky. Pravda je ovšem trochu jiná. Po zatím poslední době ledové, po ústupu pevninského ledovce směrem k severu, byla původní studená step proměněna v les. Většinu naší vlasti pokryly smíšené lesy, a to velmi rychle. Zhruba v průběhu jednoho tisíce let. Do této krajiny postupně přicházel člověk – lovec a sběrač, i z původních lovců mamutů, sobů a koní se stali lovci lesních zvířat – zubrů, jelenů, divokých prasat i zvířat podstatně menších, aby se malé skupinky lidí uživily. V tom lesním porostu byly stepi vzácné. Zůstaly na vápencových stráních, na strmých stráních vltavského a labského kaňonu a na horninách některých kyselých vyvřelin a na hadcích. Vůbec naší největší stepí byla i zůstává mohelenská hadcová step, i když i její okraje spolkl neduživý les. Naše pole a louky vyrval z klínu lesů až člověk zemědělec, a protože to byly půdy lesní, které vznikaly na úrodném podloží spraší, žul a jim podobných horninách či na nivních půdách, byla to pole a louky úrodné, k pěstování vhodné.
Vraťme se však k našim stepím. Pravda je, že je nemůžeme srovnávat s východoevropskými stepními porosty, ani s maďarskou puzstou. A přece, ty nevelké naše stepi si dokázaly vtisknout neopakovatelnou tvář, kterou nemají jiné světové stepi, savany či pampy. Již jsme si řekli, že po mnohá tisíciletí je naší největší stepí hadcová step u Mohelna. Jak tedy vypadá? Několik desítek metrů jižně od Mohelna, na levém svahu hlubokého údolí řeky Jihlavy, a naproti jaderné elektrárny v Dukovanech, se otevírá k jihu obrácený amfiteátr, jak skutečné starořecké divadlo, skal a skalek, kterému na břehu pravém odpovídá skalnatý ostroh zaklesnutého meandru řeky, kterému se říká Čertův ocas. Ty skály a skalky jsou tvořeny, stejně jako celé podloží Mohelenské stepi, hadcem. Prastarou horninou, která vznikla před mnoha miliony let přeměnou olivínových hornin ze zemských hloubek. Jejich hlavní součástí je serpentin, šedozelený nerost, tvořící dlouhá a kroutící se vlákna, podle nichž, že vypadají jako hadi, je jejich latinský i český název. Serpentin neboli hadec. Minerál i hornina chudá na živiny a přesto bohatá množstvím i rozmanitostí druhů, které ji osídlují.
Teplý a suchý podklad
Hadcový podklad je teplý a suchý. Proto se na něm vytvářejí soubory teplomilných společenstev rostlin i živočichů. Zdejší soubor teplomilných trávníků a hadcových borů představuje skutečně jedinečné území z řady hledisek. A nejen z toho, že se zde vyskytují skutečné skvosty živé přírody, ale také, že zde roste řada běžných rostlin, které na neúživném podkladu nevyrostou do normálních velikostí, ale zakrňují. Vytvářejí tzv. nanismy, drobné formy běžných rostlin.
Na stepi dominuje tráva kostřava sivá, provázená kavylem chlupatým, kručinkou chlupatou i tařinkou horskou, a tam, kde je více půdy jsou bohaté porosty ostřice nízké. To je tráva nevysoká, 2–15 cm, vytvářející kruhovité trsy. Je to tráva tuhá, trávovité listy vyrůstají z červenohnědých pochev, síťově vláknitých. Kvete od března do počátku června, květenství je však řídké. Naproti tomu kostřava sivá, také vytrvalá tráva, má trsy husté, trstnaté, s přímými stébly zakončené dlouhými latami trávových obilek.
Ve skalních štěrbinách roste vzácný sleziník hadcový. Vytrvalá kapradina s listy v trsech, dlouhými asi 40 cm, které většinou nepřezimují, ale na počátku zimy odumírají. Tu a tam se na stepi vyskytuje i na jaře žlutě kvetoucí křivatec český, trávnička hadcová i tmavě kvetoucí divizna brunátná.
Bohatá motýlí fauna
Většinou zde lidé obdivují step. Ale i zdejší řídké a světlé hadcové bory si zaslouží naši pozornost. Jsou domovem slepýše křehkého, v okolí řeky, pod stepí, užovky podplamaté, hnízdí zde výr velký, krutihlav obecný i dudek chocholatý. Hnízdí tu pěnice vlašská nebo konopka obecná. Ovšem nejvzácnějším živočišným druhem a perlou zdejší divočiny je krasec osmiskvrnný. Tělo má kovově modré nebo zelené se žlutými skvrnami. Osm je jich v párech na krovkách, ale další pár má na čele, další na bocích štítu a jeden pár v ramenní oblasti na bocích krovek. Krásný brouk. Klade svá vajíčka právě na zdejší borovice a po vylíhnutí larvy se tyto živí lýkovou vrstvou větví borovic. Ke kuklení se zavrtávají hlouběji do dřeva. Vylíhlí dospělci se živí mladým jehličím borovic, poletují, nebo je najdeme posedávat na borovicových kmenech. Jiným takovým vzácným druhem je kobylka révová. Její výskyt sem zasahuje z jižní Moravy. Na zdejší stepi také žije přes 60 % všech našich druhů mravenců. Poblíž borových porostů žije třeba mravenec žlutý. K vzácným teplomilným druhům zdejších mravenců patří Plagiolepis vindobonensis. Z dalších blanokřídlých stojí určitě za zmínku výskyt žahalky drsné, vose podobnému hmyzu. Žahalky jsou však mohutní, hustě ochlupení blanokřídlí s kouřovými křídly a tmavým zadečkem se žlutými skvrnami. Bohatá je tu i motýlí fauna. Z mnoha set dosud zde zjištěných druhů lze jen obtížně vybrat ty nejcharakterističtější či nejvzácnější. Určitě k nim patří vřetenušky. K nim patří i rod zelenáčků. Žije zde i vřetenuška obecná či vzácná vřetenuška pozdní. Výslunné suché svahy jsou domovem ještěrky obecné, ještěrky zelené, sysla obecného a užovky hladké. Ta se často se zatoulá až do Mohelna, zvláště do těch zahrad, kde mají skalky či suché zídky. Je to vzácný host, neboť v Čechách i na Moravě či Slezsku je jen nepravidelně rozšířena.
Zdejší step je vzácná a krásná divočina, opravdu u nás i ve světě jedinečná. Přestože leží v blízkosti obce a dříve byla využívána jako obecní pastvina, neztratila téměř nic ze svého přírodního bohatství. Možná i to soužití s člověkem přispělo k rozšíření vzácných druhů.
Věřme, že bohatost vytrvá…
Přenesme se na chvíli na jižní Moravu. Na Pálavě, na Dunajovických kopcích a samozřejmě na Pouzdřanské stepi jsou stepní porosty, kde kvetou kozince bezlodyžné a ještě před nimi koniklece otevřené a žije mnoho a mnoho dalších teplomilných vzácností. Panonské stepi jsou nedaleko. A v Čechách? Už je malé kavylové stepi v Českém středohoří, či v údolí říčky Výrovky ve středních Čechách a nesmíme zapomenout na ty malé v Českém krasu.
Výčet našich stepí je malý. Krajina byla původně pokryta lesem, a to je na ni vidět dodnes. Třeba však někdy potkáme květné louky, trávníky či stráně a zasníme se. V okolí nás obklopí moderní pole, lány jednotvárných plodin a trav, zemědělská půda vyrvaná lesu a nyní až příliš štědře rozhazovaná na všelijaké špatné stavby. Prostě kulturní step.
Věřme však, že i tak bohatost našich, byť malých, stepí vytrvá a zůstane i po další časy.
Václav Ziegler