Amphicyon je vyhynulý rod velkých masožravců patřících do čeledi Amphicyonidae (známé hovorově jako »medvědí psi«), podčeledi Amphicyoninae z miocénní epochy. Členové této rodiny dostali své lidové jméno podle toho, že měli rysy podobné medvědům a psům. Pohybovali se v Severní Americe, Evropě, Asii a Africe.
Náčrtky fosilních kostí, které Henri Marie Ducrotay de Blainville ve své ikonografii koster žijících savců a zkamenělin vymřelých savců z roku 1841, určil jako rod Amphicyon a druh Amphicyon major.
Ve své poznámce z 16. května 1836 francouzský geolog Alexandre Leymerie napsal dopis, kterým si vyžádal od francouzského paleontologa Édouarda Larteta, popis jeho výzkumů na paleontologických nalezištích ve francouzském departementu Gers, zejména v obci Sansan. Lartet zde popsal své nálezy fosilních rodů a druhů různých svaců, které nalezl na těchto lokalitách, a poznamenal, že »mírumilovní přežvýkavci« koexistovali s »impozantním dravcem, jehož zuby a hlavně stlačené špičáky se podobají zubům mývalů, ale také s masožravým molárem a jeho prvními dvěma tuberkulami, které odpovídají psům«. Lartet pak uvedl, že nejvýraznějším rysem rodu byla existence třetího tuberkula v horní čelisti, který nebyl znám u žádného jiného masožravce. V roce 1851 Lartet zhodnotil fosilní rody masožravců ze Sansanu. Mezi nimi byl Amphicyon , ve kterém byl znovu potvrzen jako masožravý savec velikosti existujících medvědů, který byl objeven v Sansanu v roce 1835. Připomněl, že jeho řezáky s jedním lalokem a špičáky s pilovitými hřebeny jsou podobné mývalovi, zatímco stoličky byly podobné jako u psa. Potvrdil, že fosilní exempláře spolu s třetím tuberkulem v horní čelisti patří k druhu Amphicyon major. Paleontolog popsal, že má také anatomii plantigrádní lokomoce (ploché nohy) podobnou existujícím medvědům s malými rozdíly ve formě. A musel mít dlouhý a velmi silný ocas. Špičáky, které si zachovaly jemně zoubkované okraje, naznačují, že jejich nositelé byli z nejlepších koexistujících predátorů miocénu v dnešní Francii. A nejen ve Francii, ale po celé severní polokouli. Také u nás žil druh amphicyona Amphicyon carnutense, což byl jeden z nejmohutnějších amphicyonních druhů. Jeho pozůstatky se našly nejen v Ahníkově, ale i na dalších nalezištích.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora