Většina západních politiků ani neví, kde se Slovensko nachází, jaké tam panují podmínky a přinejlepším si ho pletou se Slovinskem. Přesto se nyní tato naše bratrská země dostala do popředí zájmu. Konají se tam totiž volby, které mohou hnout bruselským politikům žlučí.
V sobotu 30. 9. se u našich sousedů konají předčasné parlamentní volby, které přitahují možná až překvapivě nemalou pozornost ze strany zahraničních médií, dokonce se jim věnují i ta přední zpoza oceánu.
Na Slovensku od 15. května vládne tzv. úřednická vláda jmenovaná prezidentkou Zuzanou Čaputovou, kterou řídí viceguvernér Národní banky Slovenska Ľudovít Ódor. Ta nastoupila po rezignaci dvou ministrů ve vládě Eduarda Hegera, jehož vláda se udržela u moci necelé dva roky. No a tato vláda vznikla rekonstrukcí předchozího kabinetu Igora Matoviče, jenž podal demisi v důsledku několikatýdenní vládní krize z března 2021.
Vládu tvořilo celkem 16 členů (8 z hnutí OĽaNO, 3 ze strany Sme rodina, 3 ze strany SaS, kteří vládu v září 2022 opustili a byli nahrazeni nestraníky, a 2 ze strany ZA ĽUDÍ). Tento slepenec nahradil praktickou hegemonii strany SMER Roberta Fica, který vládl na Slovensku s přestávkami od roku 2006. A nyní je znovu v kurzu…
Podle drtivé většiny průzkumů SMER jednoznačně vede a to zhruba s 20procentní podporou, bývalé vládní strany a uskupení pak balancují na hraně volitelnosti. SMERu sekundují fakticky pouze dvě strany – Hlas-SD, která je uskupením vzniklým odtržením právě od SMERu, s předpokládaným ziskem kolem deseti procent, a hnutí Progresivní Slovensko, což je projekt, z něhož vychází i současná slovenská prezidentka. Progresivistům dokonce poslední průzkumy přisuzují totožný zisk jako SMERu, což ovšem při skutečnosti, kdy se jedná vlastně o partu mladých lidí vystudovaných v zahraničí, hlásících se k LGBT, otevřenosti k migraci, inkluzivitě a prakticky vlastně všem současným »progresivním« trendům, nezní příliš věrohodně. Spolu s křesťany a dalšími zbytky minulé vládní koalice by ovšem většinu přeci jenom slepit mohli.
Proč je ale kolem voleb na Slovensku tolik hysterie a o tuto zemi s 5,5 milionu obyvatel se najednou zajímá »celý svět«?
Hysterie
Nám to možná tolik nepřijde, protože Slováci jsou naši sousedé a donedávna jsme měli společnou zemi, proto se pochopitelně slovenskými volbami zaobíráme víc než ostatní, ale skutečně není obvyklé, že o tamních volbách píší s palcovými titulky CNN, POLITICO, Le Monde, BBC či Guardian. A to ne jednorázově, ale pravidelně už posledních několik měsíců. Stejně tak nebývalo zvykem, že novináři z věhlasných médií chodí na Ficovy politické mítinky kdesi v »Horní dolní« na Slovensku, aby mu vmetali do tváře obvinění z korupce a další nepodložená tvrzení. Titulky stylu »Volby na Slovensku jako hrozba Západním hodnotám« pak vystihují celkový postoj, jaký západní média zaujímají.
Agitace přitom probíhá i na sociálních sítích, které jsou již dnes také plnohodnotným masmédiem. Například nevládní organizace narychlo založená v Londýně zaplavuje slovenský YouTube agitačními reklamami ve slovenštině a straší Putinem a ruskou okupací. V čele nevládní organizace dokonce stojí bývalý šéf volební kampaně nazvané Better Together a bývalý ministr ve vládě Tonyho Blaira – tedy až takový význam má nyní Slovensko.
Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová pak označila slovenské volby za »testovací případ« toho, jak jsou evropské volby zranitelné vůči »zbrani masové manipulace za miliony eur«. Brusel je dokonce natolik znepokojen, že pohrozil pokutou gigantům sociálních médií Alphabet, TikTok a Meta, pokud proti tomuto »problému« neučiní více.
Bezprecedentní je pak i rétorika vrcholných českých představitelů, včetně prezidenta Petra Pavla. Ten totiž rovnou fakticky hrozí diplomatickou roztržkou, pokud na Slovensku sestaví vládu Fico. »Pane prezidente České republiky, všiml jsem si, že jste během své cesty v USA hovořil o narušení vztahů mezi Českou republikou a Slovenskem, pokud bych po volbách sestavil vládu. Vaše vyjádření je velmi bizarní ve světle toho, že jsem nositelem nejvyššího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva, právě za budování vynikajících vztahů mezi našimi bratrskými zeměmi,« reagoval Robert Fico s tím, že je velmi mrazivé, pokud hlava České republiky hovoří o zhoršení tradičně nadstandardních česko-slovenských vztahů jen proto, že by na východ od řeky Moravy mohli vládnout politici se suverénními názory.
Vrcholní západní představitelé, a to rozhodně nejen čeští, pak jako mantru, proč nesmí vyhrát Fico, omílají především jednu věc – posílání peněz na Ukrajinu.
Zbraně a Ukrajina
Jako náhodou nyní těsně před volbami vyšla studie Globsecu. Ta varuje středoevropské země, že je ekonomicky výhodné nadále podporovat Ukrajinu. Studie upozorňuje na závažné sociální a ekonomické důsledky, které by mohly středoevropské země postihnout v případě vítězství Ruska. Podle studie čtyři středoevropské státy (Slovensko, Polsko, Maďarsko a Rumunsko) dosud poskytly Ukrajině finanční, humanitární a vojenskou podporu v hodnotě přibližně 5,2 miliardy eur. »Tato částka je devětkrát nižší ve srovnání s ročními finančními náklady (44,2 mld. eur), které by tyto čtyři země musely vynaložit v případě ruského vítězství,« uvedla Henrieta Kunová ze společnosti Globsec a dodala, že Slovensko by v takovém případě muselo čelit ročním nákladům ve výši téměř 3,5 mld. eur.
Studie pak přímo varuje, že někteří lidé se domnívají, že středoevropské státy by na tom byly lépe, kdyby Ukrajinu nepodporovaly vůbec. Podle studie by v případě, že by tyto státy nadále Ukrajinu nepodporovaly, na ně tvrdě dopadla krize, byť není upřesněno proč, tedy krom tvrzení, že by tyto státy musely více investovat do své vlastní armády.
A co že to má společného se Slovenskými volbami? Fico totiž mnohokrát zopakoval, že nehodlá dále posílat zbraně na Ukrajinu, ani ji nijak významněji finančně na úkor slovenských občanů podporovat. Faktem přitom je, že Slovensko stejně jako Polsko už Ukrajině skutečně beztak nebude zbraně dodávat, a to prostě proto, že už všechny své zásoby předalo. Stejně jako i my teď čeká na ty okolnostmi vynucené západní, které možná dorazí, možná ne, ale na Ukrajinu je stejně jejich výrobci poslat nechtějí.
Krásně (a rozhodně určitě nechtěně) postoj politiků vystihla ministryně obrany Jana Černochová, když uvedla, že »pokud Slováci opustí prozápadní směr, budeme první na ráně«. Ano, ono se to hezky válčí, když nejste na ráně.
O krok před námi
Je pravda, že slovenská nevolená prozatímní vláda pokračuje v »pomoci« Ukrajině a hospodářských sankcích navzdory domácím problémům a relativní nepopularitě těchto opatření mezi voliči. Je však Ukrajina opravdu tím tahounem voleb? Podle studie think-tanku, zveřejněné na začátku tohoto roku serverem POLITICO, se sice více než polovina obyvatel Slovenska domnívá, že za válku na Ukrajině je zodpovědný Západ a podpora členství v NATO klesla na pouhých 58 procent, živná půda Ficova možného úspěchu je ale jinde. Slováci jsou totiž v mnoha ohledech nyní před námi a to dokonce o celé dva roky.
To, co nyní totiž tvoří pětikoalice u nás, na Slovensku jede v této míře již od roku 2020. Deficit rozpočtu v poměru k HDP je celoevropsky rekordní, sociální politika katastrofální, podpora podnikatelů naprosto mizivá a migrační politika přitom více než vstřícná. I vládní restrikční politika za dob covidu bez přehánění násobně překonala tu naší. Když se pak připočte neuvěřitelné ohýbání justičního systému, tak ne, opravdu to není Ukrajinou, lidé vidí toho »červa v jablku« doma. Na Ukrajinu lze sice svést mnohé, jak to činí třeba naše vláda, ale na Slovensku to není tak jednoduché, protože destrukční politika se projevila ještě dávno před tím, než krize na Ukrajině propukla. A Fico svým voličům slibuje hospodářský obrat a návrat k sebevědomému vystupování vůči Bruselu. S tímto přístupem přitom nyní v regionu není sám…
Rebelie v pohraničí
Ona se totiž tato »blbá nálada« šíří po celém regionu, tedy konkrétně mezi zeměmi, které sousedí s Ukrajinou. Stále více si totiž uvědomují, že slouží pouze jako jakési nárazníkové pásmo proti Rusku, přičemž za to naprosto nic nedostávají. Právě naopak, přicházejí o levné zdroje energie, což přináší tlak na jejich ekonomiku, navíc jsou nuceny přijímat na své náklady migranty, odevzdávat své stávající zbraňové systémy na bojiště a nakupovat místo nich ty západní. Třešničkou na dortu pak je zahlcení trhů ukrajinským obilím, které nejenže obsahuje v EU zakázané látky, ale také svou cenou likviduje místní zemědělce. Kromě České republiky však také tyto země obilí odmítají a dostávají se tak do střetu se západními zeměmi Evropské unie, které z toho naopak profitují.
A to je právě jádro pudla. Onen blok nespokojený s vedením Evropské unie sílí. K nejčastěji zmiňovanému Maďarsku pod vedením Viktora Orbána se přidává stále hlasitěji i Polsko, byť úplně z jiných důvodů. I tam je za tři týdny čekají volby, radikální rétorika proti Bruselu je tedy na místě a Poláci navíc zjistili, že je pro ně výhodnější být »letadlovou lodí« Spojených států na evropském území, než poslouchat úředníky z Bruselu. Slepou poslušnost pak odmítá i Rakousko, které navíc není členem NATO a může si dovolit mnohá extempore. A případný silný blok V4, v němž by pouze Česká republika zůstala prozatím čistě proevropská, je něco, co musí budit úředníky v Bruselu ze snu.
Změna politiky
Ale zpět ke Slovensku. Změní se jeho zahraniční politika? Fakticky ne. Stejně jako Česká republika je Slovensko naprosto hospodářsky závislé na Evropské unii, dokonce ještě víc, protože nemá ani vlastní měnu a nemůže tak řídit svojí fiskální politiku. Navíc na rozdíl od Orbána, jehož strana Fidesz vládne s absolutní většinou, bude Ficův SMER rád, když překoná dvacetiprocentní hranici. Aby mohl sestavit koalici, bude k sobě muset někoho přibrat, pravděpodobně Petera Pellegriniho, který v roce 2018 převzal od Fica funkci premiéra. A to už samo o sobě přináší mnohá omezení, co se manévrovacího prostoru týče. Přesto by se dalo očekávat mnohem sebevědomější vystupování slovenské vlády vůči vnějším zásahům a především pak přívětivější politika pro občany uvnitř, jak jen to možnosti dovolí – dá se totiž očekávat, že pokud by se Fico ujal vlády, půjdou po něm bruselští úředníci a jim poplatná média jak slepice po flusu, a to i kdyby jim vycházel sebevíc vstříc. Jejich kandidát to prostě není.
Slovenské volby jako lakmusový papírek evropské propagandistické mašinérie
Pro Brusel jsou slovenské volby důležité, i když k žádné výrazné změně nedojde – tedy navenek. Pro Slováky je pak změna existenčně důležitá. Bruselští úředníci a jejich šéfové ve Washingtonu si ale především na těchto volbách ověří, zda jejich informační mašinérie funguje dostatečně efektivně.
Přitom by asi nebyl takový problém, vzhledem k brutální mediální masáži, aby za normálních okolností vyhrály prounijní a proválečně síly. Jenže to by ony síly nesměly předvádět politiku, která jde v ožebračování lidí až za hranu, přičemž okatě poslušně plní zadání z Bruselu, i ta nejnesmyslnější – a to jako obvykle papežštěji než papež – na své občany nehledě.
A právě proto je v kurzu Fico, za jehož vlády země vcelku prosperovala a který se nebojí pojmenovat problémy. I tak nemá vyhráno. Mediální masáž je obrovská a k volbám půjdou už i další generace, které jsou rétorikou Bruselu odkojené.
Slovenské volby tak jsou lakmusovým papírkem, zda je populace v EU už dostatečně svolná, aby slepě následovala jakýkoliv pokyn z Bruselu, i kdyby to pro ni mělo znamenat ekonomické nevýhody či dokonce ohrožení života. A Brusel se bojí, že doba ještě nenazrála a jeho případným neúspěchem na Slovensku by se mohli inspirovat i lidé v dalších zemích, a tento trend zvrátit. Nedej bože, aby se pak třeba stalo z V4 něco, co by dokázalo úředníkům jednotně odporovat. Proto tolik hysterie.
Tomáš Cinka
Pekne a trefne napsane. Fico vyhraje!
Skvělá analýza. Držíme Slovákům, a Ficovi, palce.