Expertka KSČM na zdravotnictví Soňa Marková patří k výrazným kritikům zdravotnické politiky pravicových vlád. Stejně je tomu i v případě nynější koaliční vlády a jejích hrátek se slibovanou automatickou valorizací plateb státu za své pojištěnce od roku 2023. V rozhovoru pro iportaL24.cz uvedla, že jde o velkou lež. Ke skutečnému navýšení příjmů do rozpočtu veřejného zdravotního pojištění má totiž dojít až v roce 2025! Je tak podle ní jasné, že se vláda snaží snížit veřejné finanční prostředky do systému zdravotnictví, aby je mohla nahradit penězi z kapes pacientů.
Zdravotnictví představovalo poměrně turbulentní resort v každé vládě. Střídání ministrů, odvracení stávek, nespokojenost pacientů s dostupností péče, ale také lékařů především se mzdami. Takové jevy byly, pokud to přeženeme, na denním pořádku. Nyní je na zdravotnickém poli nezvykle dlouhý klid. Čím si to vysvětlujete?
Současná situace by se dala nazvat spíše klidem před bouří. Lidé se sotva stačili volně nadechnout po restriktivních pandemických opatřeních a již začali pociťovat důsledky rusko-ukrajinského válečného konfliktu. Vlna uprchlíků, obrovská inflace, bezuzdné zdražovací orgie prakticky všeho, trestní kauzy politiků a zároveň doba prázdnin a dovolených trochu upozadily dlouhodobé i aktuální problémy našeho zdravotnictví.
Ze scény tak naštěstí dočasně zmizel i zoufale nekompetentní šéf resortu Vlastimil Válek. Kromě představení priorit českého předsednictví v EU, na což má kompetentního náměstka, nemusíme jeho slovům naslouchat a sledovat faktické kroky. Důležité legislativní návrhy, jako například automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce, za něj »řeší« ministerstvo financí. Odpovědnost za poskytování zdravotní péče byla již dříve prakticky přenesena na zdravotní pojišťovny. Další problémy si musí řešit kraje a obce. Ministr zdravotnictví je pouhou trapnou figurkou, která se »proslavila« svými zmatenými výroky a nechala si vzít miliardy ze svého rozpočtu.
Bohužel, nás ale s největší pravděpodobností čeká už na konci léta v důsledku cestování a masových kulturních akcí další vlna rychlého šíření covidu-19. Podvarianta BA.5 je údajně desetkrát nakažlivější, takže jsou ohroženi i ti, kteří byli vůči dřívějším variantám imunní. Navíc slábne ochrana dřívější vakcinací, nejsou hrazeny testy, chybí informace o očkovací strategii a odpovědné ministerstvo spí.
Ve Sněmovně je projednáván návrh na automatické zvyšování plateb za státní pojištěnce. Je podle vás tato úprava dostatečná?
Sněmovní výbor pro zdravotnictví doporučil schválit zavedení automatické valorizace plateb za státní pojištěnce s tím, že by v roce 2023 měla platba podle pozměňovacího návrhu jednoho z vládních poslanců činit 1900 korun měsíčně. Návrh musí ještě v polovině července projít hlasováním ve Sněmovně. Tam má asociální pravicová pětikoalice jasnou většinu, takže se očekává hladký průběh.
Původně vláda navrhovala pro příští rok ještě nižší částku 1878 korun měsíčně. To by pro zdravotnictví znamenalo ještě o 1,5 miliardy korun za rok méně. Nyní dostávají zdravotní pojišťovny za státního pojištěnce 1967 korun a až bude návrh schválen, budou v průměru letošní platby vycházet na 1767 korun měsíčně. Tyto navýšené prostředky byly schváleny ještě minulou vládou, především kvůli kompenzacím za covidovou péči. Od roku 2024 by měla podle stejné legislativní předlohy, která zavádí automatickou valorizaci, platba státu růst stejně jako důchody podle inflace a poloviny růstu reálných mezd.
Podle řady odborníků ale tento přístup ve skutečnosti neznamená potřebné navyšování veřejných finančních prostředků do zdravotnictví. Svaz zdravotních pojišťoven současně varuje před vyčerpáním rezerv, upozorňuje na problémy v příjmech v důsledku zpomalení ekonomiky, snížené platby za téměř šest milionů státních pojištěnců a inflaci. Proto odmítá zdravotnickým zařízením významněji navyšovat úhrady za výkony. To může mít samozřejmě dopady na pacienty. Vyjádřeno slovy vedoucí tiskového oddělení jedné z fakultních nemocnic: »Kolik peněz dostaneme, takovou péči poskytneme.«
Jedná se také o snížení plateb za státní pojištěnce. Je pravděpodobné, že změna, vzhledem k většině, kterou koalice ve Sněmovně má, projde. Jaké to bude mít dopady?
Fialova asociální vláda svou úpornou snahou snížit platby za státní pojištěnce a tím ušetřit ze státního rozpočtu 14 miliard korun, podle mého názoru, nezodpovědně a cíleně hazarduje s kvalitou a dostupností zdravotní péče. Zvlášť, když se po více než dvou letech obrovských covidových výdajů za péči, testy, očkování a ochranné a hygienické zdravotnické prostředky, konečně pomalu dohání až dva roky odložené operace a vyšetření. K tomu je nezbytné zaplatit vyčerpané zdravotníky, kteří si mnohde sáhli na samé dno. Je také nutné uhradit poskytovatelům zdravotní péče, především nemocnicím, zvýšené náklady na léky, zdravotnický materiál, ochranné a hygienické prostředky, nové přístroje, například vysoko průtokový kyslík a energie v důsledku současné více než 14procentní inflace.
Slibovaná automatická valorizace plateb státu za své pojištěnce od roku 2023 je zřejmě velká lež. Ke skutečnému navýšení příjmů do rozpočtu veřejného zdravotního pojištění má totiž dojít ve skutečnosti až v roce 2025! Podle vyjádření odborníků je navíc valorizační mechanismus nastavený tak, že se podíl platby státu na celkových příjmech systému veřejného zdravotního pojištění bude snižovat a úměrně tomu se budou prohlubovat ekonomické problémy našeho zdravotnictví. Je jasné, že se vláda ODS, TOP 09, STAN, KDU–ČSL a Pirátů snaží snížit veřejné finanční prostředky do systému zdravotnictví, aby je mohla nahradit penězi z kapes pacientů v podobě komerčního připojištění, poplatků, doplatků a přímých plateb.
Česko se nadále potýká s nedostatkem lékařů ale i středního zdravotnického personálu. Nepomáhají ani různé benefity, které nabízejí zdravotní pojišťovny, ale i obce, které by tak chtěly nalákat lékaře. Je tato situace podle vás vůbec řešitelná?
I když je české zdravotnictví podle mezinárodního srovnání na velmi dobré až špičkové úrovni, pacienti opakovaně narážejí na rozpor mezi tím, co garantuje Ústava, a faktickou situací v jednotlivých regionech. Již před pandemií se často nepřiměřeně dlouho čekalo na potřebná vyšetření a plánované operace. Množí se stížnosti na zoufalou nedostupnost především stomatologů, praktických, dětských a ambulantních lékařů i oddalování plánovaných lékařských zákroků. Zároveň přibývá těch, kteří trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, a významně narůstá výskyt chronických onemocnění.
Nedostatek lékařů a sester nemá jednoduché ani rychlé řešení, protože polistopadové vlády pozdě a nedostatečně reagovaly na stárnutí lékařů, nedostupnost některých zdravotnických profesí mimo velká města a také na hrozbu zvětšující se potřeby zdravotní péče v souvislosti se stárnutím obyvatelstva. S tím souvisí i dlouhodobé podfinancování celého systému zdravotnictví. Je proto nezbytné systémově navyšovat příjmy do veřejného zdravotního pojištění v podobě pravidelného automatického navyšování plateb za státní pojištěnce – to ostatně KSČM navrhovala ve Sněmovně už od roku 2016 – a veřejných investic.
Samotný dostatek finančních prostředků ale nepomůže k tomu, aby se pacienti dostali včas k potřebné kvalitní zdravotní péči. Je nezbytné klást důraz na respektování životních potřeb pracovníků ve zdravotnictví i na soulad jejich pracovního a rodinného života. Zvýšit význam primární péče, efektivně využívat elektronické zdravotnictví a zavádět integrovanou péči. Posílit atraktivitu i prestiž zdravotnických povolání. To se díky pandemii covidu-19 malinko zlepšilo a projevilo se větším zájmem o střední zdravotnické školství.
Jedním z nejúčinnějších opatření je odstranění mnohatisícových rozdílů mezi platy a mzdami ve fakultních nemocnicích oproti krajským, zvlášť u zdravotních sester. Musí také konečně dojít ke zlepšení chaotického způsobu a k průchodnosti vzdělávání zdravotnických pracovníků. Větší zájem o práci v regionech by přinesl i sdružený systém stipendií a cílených příspěvků z ministerstva zdravotnictví, od zdravotních pojišťoven, krajů a obcí. Je třeba plně vyslyšet dlouhodobé volání vysoce kvalifikovaných sester po posílení svého postavení v systému a zvýšení kompetencí. Důležité je postupné navýšení počtu míst na lékařských fakultách a ve zdravotnických školách s tím, že je nutné řešit i narůstající nedostatek vyučujících na těchto školách. Také snižování a zjednodušení administrativní zátěže nesmí zůstat jen na papíře.
V případě akutního a zdraví ohrožujícího nedostatku zdravotnických pracovníků by ministerstvu zdravotnictví a krajům mělo být legislativně umožněno dočasné zřízení mobilních ordinací a zavést povinnost lékařů poskytnout zdravotní péči v regionu na nezbytně nutnou dobu.
Jak se díváte na rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, které zrušilo ústavní právo na potrat?
Je třeba jasně a důrazně říct, že svobodné rozhodování žen o vlastním těle, a tedy i o tom, kdy se stanou matkami, je jedním ze základních lidských práv. Bohužel, v tzv. vyspělém světě to všude samozřejmostí není. Například v sousedním Polsku je legislativa jednou z nejpřísnějších a interrupce na žádost ženy je možná pouze do 12. týdne, později jen v případech ohrožení života matky, těžkého poškození plodu, znásilnění, či incestu. V České republice se sice počet uměle přerušených těhotenství stále snižuje, ale svoji aktivitu zvyšují organizace odmítající umělé přerušení těhotenství, například »antipotratová organizace« Hnutí pro život, často za vydatné podpory katolického kléru i samotného Dominika Duky.
Je nesporné, že nelegální interrupce znamenají pro ženy značná rizika, přímo se podílejí na mnoha zdravotních problémech ženské populace a mohou vést i k úmrtím. Pokud jsou interrupce legální, nemusejí byt prováděny v utajení, často za otřesných hygienických podmínek. Podle údajů WHO je každý rok vynakládáno na 300 milionů dolarů na léčbu komplikací při prováděných nelegálních, a tedy i nebezpečných interrupcí. Kromě liberální legislativy je důležitá i dostupnost moderních a účinných antikoncepčních metod, služeb pro plánování rodiny a osvěta.
Je třeba upřesnit, že americký Nejvyšší soud nemá zákonodárnou ani exekutivní pravomoc a nemůže nic zakázat. Rozhoduje z titulu instituce, která je v USA současně nejvyšším odvolacím soudem, a také soudem ústavním, který vykládá Ústavu ve sporných záležitostech. Nerozhodoval proto nyní otázku legálnosti potratů, ale toho, zda podle něj platí rozhodnutí z roku 1973, které zakotvilo právo žen na interrupci na federální úrovni. Otázka regulace potratů se tímto rozhodnutím vrátí do rukou jednotlivých států unie a jejich parlamentů. A v tom právě spočívá ten obrovský problém a obava. V některých státech, kde vládnou republikáni, se totiž může stát, že dostupnost interrupcí bude menší. Bude méně klinik, které je provádějí, bude legální po kratší dobu, například do 15. týdne těhotenství, jako nyní na Floridě, případně se bude zužovat definice případů, na které se bude právo vztahovat.
To bude mít negativní dopady na zejména chudší ženy, které si nebudou moci dovolit odjet do jiného státu. Přitom všechny výzkumy jasně dokazují, že restriktivní zákony nepřinášejí efekt v podobě poklesu potratovosti. Z tohoto pohledu je rozhodnutí Nejvyššího soudu USA mrazivý krok zpátky.
Hodně se v současné době diskutuje o nikotinových sáčcích. Poslanci se snaží jejich prodej omezit tak, aby nebyly dostupné pro děti do 18 let. S takovým zpřísněním zřejmě souhlasíte, když si vzpomeneme, jak jste bojovala za přijetí přísnějšího zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.
Na prodej nikotinových sáčků se v současnosti nevztahují, na rozdíl od prodeje například tabákových výrobků a elektronických cigaret, žádná pravidla. Ministerstvo zdravotnictví, podle svého sdělení, »připravuje« vlastní regulaci a ve vyhlášce, která je prováděcím předpisem zákonu o potravinách, chce stanovit požadavky na označování a vzhled sáčku nebo jeho zakázané prvky. Opoziční poslanci ale zcela správně nechtěli čekat a předložili novelu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Na nikotinový sáček pohlížejí jako na nebezpečnou chemickou směs, protože nikotin je závazně klasifikovaný jako nebezpečná látka a patří k nejrozšířenějším návykovým látkám.
Zákaz prodeje mladším 18 let, jako je tomu například u tabákových výrobků a elektronických cigaret, je naprosto na místě. Omezení by platilo také pro automaty a pro e-shopy, jejich provozovatelé by museli předem hlásit systém ověřování věku ministerstvu zdravotnictví. Navíc by bylo zakázáno používat nikotinové sáčky například ve volně přístupných vnitřních veřejných prostorech, na nástupištích a v prostředcích veřejné dopravy, ve zdravotnických zařízeních a ve školách, na dětských hřištích a v kinech, divadlech ve výstavních a koncertních síních a ve sportovních halách. Obce by dostaly pravomoc zakázat vyhláškou používání těchto sáčků mimo jiné v okolí škol.
Je třeba si uvědomit, že závislosti představují jeden z pěti největších problémů z pohledu předčasných úmrtí. Společenské náklady se pohybují kolem 100 miliard korun a výběry z daní z tabáku, alkoholu, nebo hazardu je neuhradí! Programové prohlášení vlády sice říká, jak je třeba dostatečně financovat prevenci a léčbu, ale to v žádném případě »není realita«. Dotace z Úřadu vlády, měst a krajů financují sítě služeb, které zřizují většinou nevládní organizace, část 14lůžkových zařízení v republice a pár ordinací. Pojmou řádově stovky lidí.
Jenže v České republice je přibližně 300 tisíc lidí, kteří by se měli dostat do pravidelné a dostupné péče. Obrovský problém je kuřáctví a požívání alkoholu dětí a mladistvých. Formální a nedůsledná tzv. abstinenční politika, ať se týká tabáku, alkoholu nebo nelegálních drog, selhává. Vláda se chce nyní zaměřit více na harm reduction, tedy na minimalizaci rizika a škod a méně na restrikce. Já jsem pro propojení obou přístupů, rozhodně ne pro »pirátský« pohled.
Mohla byste se vyjádřit ke kauze Diag Human? Na základě výsledků arbitráže by Česko mělo zaplatit firmě Čechošvýcara Josefa Šťávy 15,5 miliardy korun. Jak se na tuto kauzu díváte, je podle vás chyba na straně ČR?
Ještě jako stínová ministryně zdravotnictví za KSČM jsem se ke kauze již v roce 2008 vyjádřila takto: Je trestuhodné a neodpustitelné, že se částka 200 miliónu Kč uplatňovaná společností Diag Human v době podání žaloby v roce 1996 vyšplhala »díky« diletantství a aroganci vládnoucích politiků až na současných 8,86 miliardy Kč! Ne prostí občané, ale vládní politici již od 90. let nesou plnou politickou, morální i trestní odpovědnost za další díl v nekonečném seriálu přehlížení práva i nezodpovědného nakládání s majetkem státu, zpackanou privatizaci, krachy bank, tunely podniků, za podezřelé zakázky a neprůhledná výběrová řízení.
Dnes dodávám: dobrá zpráva je, že rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně všechny ostatní nároky Diag Human za 36,5 miliardy korun zamítl a zároveň stanovil firmě povinnost vzdát se jakýchkoliv dalších nároků vůči ČR. Částka, kterou by mělo ministerstvo financí zaplatit, tvoří 8,3 miliardy korun přiznané v roce 2008 v předchozí obchodní arbitráži a úroky 7,2 mld. Kč k 19. květnu.
ČR podle tribunálu porušila dohodu o ochraně investic dopisem tehdejšího ministra zdravotnictví z roku 1992, kterým Martin Bojar varoval Dány, že firma podnikatele Josefa Šťávy je nedůvěryhodná. A dále následným jednáním různých státních orgánů v průběhu obchodní arbitráže. Tribunál konstatoval, že rozhodčí nález z roku 2008 nebyl z pohledu mezinárodního práva zrušen a Česká republika je povinna nárok v něm přiznaný uhradit.
Na druhou stranu rozhodci zamítli tvrzení Diag Human, že se ČR dopustila poškození jejich investice tím, že ministerstvo zdravotnictví vyzvalo nemocnice a transfúzní centra ke spolupráci pouze se zpracovateli krevní plazmy vzešlými z výběrových řízení. ČR v tomto ohledu jednala v dobré víře a v zájmu veřejného zdraví. Tribunál uznal, že ministerstvo zdravotnictví mělo důležité a oprávněné obavy ze spolupráce se společností Conneco s ohledem na její obchodní model a její reputaci. A že společnosti Conneco nikdy nebyl Českou republikou zaručen monopol na spolupráci s českými nemocnicemi v oblasti zpracování krevní plazmy. Arbitráž také zamítla tvrzení o údajně protiprávně vedených trestních řízeních proti společnosti Conneco před zahájením komerční arbitráže a o údajné poškozující mediální kampani.
Lze tedy konstatovat, že z vyjádření tribunálu jasně vyplývá: ve skutečnosti Česká republika jednala v zájmu veřejného zdraví svých občanů a obavy, které tehdejší ministr zdravotnictví vyjádřil, byly v podstatě oprávněné. Ale protože žijeme v absurdním kapitalistickém světě, jsme odsouzeni k zaplacení nesmyslné finanční částky, abychom konečně tuto neuvěřitelnou kauzu mohli uzavřít.
Z celého průběhu jednoznačně vyplývá, že nemůžeme vyhrát tam, kde zisk a zájmy jednotlivce stojí na prvním místě a zdravý rozum i morálka pláče. Je nicméně smutným faktem, že ministerstvo zdravotnictví posledních třicet let většinou řídí neschopní nebo všehoschopní politici, kteří sledují své osobní nebo stranické zájmy.
Jana Dubničková