Noční cesta vlakem z Polska na Ukrajinu je připomínkou toho, proč se o tuto zemi v minulém století vedly tak ostré spory: Ukrajinská půda patří k nejúrodnějším na světě. Míjeli jsme rozlehlá pole s pšenicí a dalšími plodinami posetá malými statky; na některých místech zemědělci stále používali koně k orbě polí. Jak jsme se blížili ke Kyjevu, krajina se rychle měnila na městskou, napsal ve svém sloupku pro The Washington Post zahraniční komentátor Fareed Zakaria.
»Navzdory válce jsou ukrajinské železnice stále čisté, pohodlné a výkonné. Můj vlak vjel do Kyjeva přesně na čas. To o Ukrajině hodně vypovídá. Navzdory válce působí Kyjev téměř normálně,« napsal Zakaria a připomněl pouze, z Kyjeva sice utekla zhruba polovina obyvatel, ale mnoho lidí se od té doby vrátilo. V roce 2021, před začátkem bojů, mělo město asi 3,9 milionu obyvatel a dnes je to podle ukrajinských zdrojů opět asi 3,6 milionu.
»V obchodech a kavárnách ve městě je živo. Sirény protileteckého poplachu se rozezněly, když jsem večeřel u kamaráda, a nikdo ani nepřestal jíst. Konflikt se tu však neustále připomíná. Billboardy rozeseté po městě oplakávají ztracené ukrajinské ‚hrdiny‘, jak se často říká padlým vojákům. Pytle s pískem a zátarasy na silnicích jsou běžné,« pokračuje Zakaria s tím, že všichni jsou vyčerpaní a střízliví. »Ztráty Ukrajiny jsou strašné, měří se jak zničenými městy, tak zabitými vojáky a civilisty. Jak mi řekl jeden německý přítel, který v Kyjevě žije už léta: ‚Roste pochopení pro ztráty jako součást normality. Lidé si zvykají na realitu, že znají stále více lidí, kteří byli zabiti nebo zraněni. Je to těžký, smutný stav‘,« popsal.
Vyčerpání se však podle něj nerovná kapitulaci. »Nikdo, s kým jsem mluvil, nevěřil, že by Ukrajina měla přestat bojovat, aby získala zpět svá území. Byli zklamaní, že protiofenzíva neprobíhá lépe, ale její potíže jim jen připomínají, že to bude dlouhý boj,« uvedl komentátor.
Mantra »žádné kapitulace«
»Když s lidmi mluvíte déle, jejich názory jsou diferencovanější. ‚Žádná kapitulace‘ je mantrou, ale někteří říkali, že je možné si představit příměří – s tím, že Ukrajina nikdy právně neuzná legitimitu ruské vlády nad částmi Donbasu a Krymu – výměnou za skutečné bezpečnostní záruky. Jak mi řekl jeden ukrajinský politik (který si přál zůstat nejmenován): ‚Pro nás všechny, kteří jsme nebyli v bojích, je snadné odmítnout kompromis. Skutečnou otázkou je, jaké jsou postoje vojáků v poli a těch, kteří se vrátili. Ti by mohli mít diferencovanější postoje. Budou je však muset nejprve jasně formulovat‘.«
Dominantní obavy v Kyjevě se přitom podle Zakarii netýkají Ruska, ale Západu. »Ukrajinci mají důvod k obavám. Podpora jejich boje v některých evropských zemích slábne. Podpora Ukrajiny klesá také ve Spojených státech. Mnozí pozorovatelé se domnívají, že Rusové jsou odhodláni držet kurz až do voleb v roce 2024 v naději, že bude zvolen Donald Trump, který by Ukrajince rychle odstavil a hledal dohodu s Vladimirem Putinem,« tvrdí komentátor.
»Ukrajinci chápou, že je čeká dlouhá opotřebovací válka. Chápou, že stojí proti hrozivému nepříteli – počet obyvatel Ruska je téměř čtyřikrát větší než počet obyvatel Ukrajiny a jeho ekonomika je asi patnáctkrát větší. Ukrajinci jsou odhodláni vytrvat, ale obávají se, že jejich spojenci ne,« uzavírá Zakaria.
(cik)