Rudolfa Hainová válku přežila, provdala se za Františka Bílého a přivedla na svět tři dcery. Všechny tři sestry se dnes v Rešicích, rodišti Adolfa Opálky, zúčastnily pietního shromáždění k výročí atentátu.
To, že se Hainová před válkou přátelila s parašutistou Adolfem Opálkou, věděl v Rešicích na Znojemsku nejspíš kdekdo. Nikdo ji ale jako jeho snoubenku neudal ani poté, co nacisté v odvetě za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha rozpoutali teror a likvidovali blízké všech výsadkářů.
Hainová se sblížila s Opálkou už před válkou a jeho odchodem do exilu. Sporadicky s ním byla v kontaktu i poté, co se jako výsadkář vrátil do protektorátu a žil v ilegalitě. Do Prahy mu vezla kufr s oblečením. Kontakty ale vyžadovaly opatrnost a konspiraci. Musela si dávat pozor, komu věřit.
Po atentátu, a zejména poté, co Opálka spolu s dalšími parašutisty zemřel v kostele svatých Cyrila a Metoděje v Praze, nastalo období strachu a hrůzy. Nacisté pozatýkali a poté i vyvraždili nejbližší Opálkovy příbuzné. Gestapo mohlo zabušit na dveře kdykoliv. Nakonec ale pro Hainovou nepřišlo.
»Dokud jsme byly děti, vůbec jsme to nevnímaly. Teprve až jsme byly starší, vyprávěla nám maminka své zážitky. Ale moc se o tom nešířila,« řekla jedna ze sester Eva Urbancová. Byly to prý pohnuté vzpomínky, které i dcerám dodnes vhánějí slzy do očí.
»Naštěstí nikdo nepromluvil, nikdo ji neudal. Ale víme o tom, že dlouho měla u sebe tabletku. Kdyby došlo k nejhoršímu, tak že ji polkne. Protože určitě by nevydržela ta zvěrstva, která na nich zkoušeli,« uvedla Urbancová.
Po Opálkovi zůstaly Rudolfě Hainové, přezdívané Miluška, v podstatě jen vzpomínky. Osud jejich vztahu nepřál. Rodinné štěstí však přesto po válce našla. Pracovala celý život jako učitelka. Zemřela v roce 1999.
Na Opálku se v obci vzpomíná jako na skromného mladíka, který rodnou vesnici a její okolí, třeba řeku Rokytnou, miloval, vždy se chtěl vrátit zpět a začít normální život, pracovat, založit rodinu. »Sám neměl snadné dětství, narodil se jako nemanželský syn a vychovávala jej neprovdaná teta. Pocházel z velice skromných poměrů, ale všeho si vážil,« uvádí s odkazem na vzpomínky pamětníků další ze tří sester, Milena Peníšková.
Při úvahách o atentátu na Heydricha a následném nacistickém běsnění se často objevují úvahy – a někdy i pochybnosti – o smyslu odvážného útoku na nejmocnějšího muže protektorátu. »V té době to byl podle mě správný čin,« nepochybuje však Libuše Mlynářová, další z dcer někdejší Opálkovy snoubenky.
Poselství hrdosti, úcty, sebeobětování, lásky k vlasti a k druhému člověku
Minutou ticha i čestnou salvou si dnes lidé v Rešicích na Znojemsku připomněli rodáky Adolfa Opálku a Františka Pospíšila, parašutisty, kteří položili život v boji proti nacismu. Byli bratranci a kamarádi, společně odešli z protektorátu a zapojili se do zahraničního odboje. V Rešicích mají trvale pamětní desku, stejně jako další padlí a popravení obyvatelé obce. Dnešní akce zároveň připomněla 80 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
»Oběti těchto statečných lidí jsou především poselstvím pro nás, poselstvím hrdosti, úcty, sebeobětování, lásky k vlasti a k druhému člověku,« řekla starostka Rešic Petra Jílková (Nezávislí SNK). Rešice, malá obec na rozhraní Znojemska a Třebíčska, jsou podle ní jedinou vesnicí v České republice, ze které pocházeli dva velitelé paravýsadků na území protektorátu.
Opálka se narodil v Rešicích v roce 1915, jeho bratranec Pospíšil byl o čtyři roky mladší. Z protektorátu odešli společně přes Polsko. Vstoupili do francouzské cizinecké legie, poté do československé armády ve Francii. Ve Velké Británii prodělali výcvik a připravovali se na plnění speciálních úkolů.
Opálka se stal velitelem výsadku Out Distance. Zemřel v kostele svatých Cyrila a Metoděje spolu s dalšími parašutisty, kteří se podíleli na přípravě a provedení atentátu na Heydricha.
Pospíšil do okupovaného Československa seskočil jako velitel výsadku Bivouac. Skrýval se na několika místech, nakonec jej v roce 1943 nacisté zatkli. Ve vazbě odmítl nabídku ke spolupráci, v roce 1944 byl bez soudu zastřelen v Terezíně.
Atentát na Heydricha provedli 27. května 1942 s pomocí domácího odboje a dalších výsadkářů Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Smrt nejmocnějšího muže protektorátu, prominentního nacisty a jednoho ze spolutvůrců holokaustu, patřila k největším úspěchům odboje v okupovaných zemích.
(zmk)