Vláda nezvládla inflaci a bude draho, říká Josef Středula (II. část)

Včera iportaL24.cz zveřejnil první část rozhovoru s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefem Středulou, ve kterém jsme reagovali na postoj odborů k tzv. konsolidačnímu balíčku. Dnešní pokračování poukáže na některé další negativní aspekty »konsolidačního balíčku« pro ekonomiku naší země. Dále se vrátíme k otázce postoje odborů k návrhu státního rozpočtu na příští rok a ke zvýšení minimální mzdy. Dotkneme se i některých ekonomicko-politických souvislostí v činnosti vlády.

Opravdu nevidíte v »konsolidačním balíčku« nic pozitivního?

Z hlediska dalšího vývoje české ekonomiky »konsolidační balíček« nepřináší nic pozitivního. Navíc, díky vysoké inflaci, kterou vláda neřeší, i nadále porostou ceny vstupů do výroby a základních životních potřeb. Podle našich odhadů, za tři roky, to je ve srovnání s rokem 2022, bude inflace ve výši 30 %.

Znovu připomenu devět společných bodů zaměstnavatelů a odborů vůči vládní koalici, které zformulovali s cílem upravit některé nesmysly v rámci tohoto »konsolidačního balíčku«. Z nich jmenuji alespoň jeden, a to výzvu, aby se nezvyšovala daňová zátěž pro energeticky náročné firmy. Protože firmy si zvýšení daní logicky musí propsat do konečné ceny pro náš průmysl či jiné části národního hospodářství. Výsledkem bude pochopitelně zdražení těchto vstupů do výroby, a tím i růst cen finálních produktů. Takovýchto výhrad vůči politice vlády a vládní koalice by se v těchto devíti bodech našlo povícero.

Odbory také zdůrazňují, že by se neměly uskutečnit navrhované změny u DPH. Úprava DPH by se měla zastavit! Ukáži to na konkrétním příkladu. Jestliže má rodina příjem 20 000 Kč měsíčně, tak je jasné, že jí to nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Rodina se snaží ušetřit, aby vyšla se svým rozpočtem. Ale vláda činí pravý opak! Těmito změnami vyhodí z okna další peníze. Mám na mysli oněch minus 4,1 mld. Kč na straně veřejných rozpočtů.

Když si k tomu připočtete ještě zdražení, k němuž dojde, ať již kvůli DPH či inflaci, tak to je pro odbory naprosto nepochopitelná úprava, kdy místo šetření nastane ještě větší propad veřejných rozpočtů.

Odbory se rovněž velmi ostře postavily vůči změnám u zaměstnaneckých benefitů…

Samozřejmě, že zaměstnanecké benefity jsou velmi žhavou otázkou pro mnoho firem a jejich zaměstnanců. Vždyť formou benefitů přispívají firmy svým zaměstnancům na financování jejich kulturního a sportovního vyžití či jiných aktivit, jako jsou například masáže nebo dětské tábory apod. To vše přispívá k jejich spokojenosti. Proto říkáme vládě: Nedělejte to! Značně se tím zvýší i administrativní náročnost pro firmy, budou-li sledovat, zda zaměstnanec nepřekročil polovinu průměrné mzdy, která není zdaněná. Zkrátka, bude to mít značný dopad na malé a střední firmy, protože právě tyto subjekty nejvíce poskytují svým zaměstnancům zaměstnanecké benefity. Hrozí, že řada firem je zruší či výrazně omezí, a to především kvůli této vysoké administrativní náročnosti.

Když zhodnotím kroky vlády v rámci tohoto »konsolidačního balíčku«, připadá mně to, že postupuje stejným metrem, jako tomu bylo v letech 2009 až 2012, kdy se tehdejší vlády chtěly proškrtat k prosperitě. Varuji, takovéto pokusy zde již byly a nedopadly dobře!

V pondělí 25. září jedná tripartita. S čím tam jdou odbory?

O státním rozpočtu na příští rok by měla vláda rozhodnout 28. září. Proto se o tři dny dříve uskuteční jednání tripartity, jehož hlavním bodem bude právě návrh státního rozpočtu pro rok 2024. Druhým hlavním bodem bude i otázka zvýšení minimální mzdy, kdy ji ČMKOS navrhuje na 19 500 Kč, a to od 1. ledna 2024.

Myslíme si, že to odpovídá naprosto přesně situaci, v jaké se Česká republika nyní nalézá. Strašení vším možným, to je od propouštění až po bůhvíco, je nesmyslné. Vždy se to v minulosti nakonec ukázalo, když jsme žádali o zvýšení minimální mzdy. Když se podíváme k našim sousedům, tak například v Polsku mají vyšší minimální mzdu než je u nás. Přitom jejich ekonomika je na tom celkově hůře než česká. Naše vláda je postavena před volbu, že pokud chce ukázat, že věří české ekonomice, potom je zde jediná cesta, a to, že dojde k razantnímu navýšení minimální mzdy.

Zaměstnavatelé v této souvislosti poukazují na to, že minimální mzda je provázána se zaručenými mzdami v ostatních mzdových tarifech. Proto jsou proti…

Uvedený argument používají zaměstnavatelé každý rok při jednáních o zvýšení minimální mzdy. Podle nás je provázanost minimální mzdy a zaručených mezd v ostatních mzdových tarifech důležitá z hlediska správně nastaveného chodu ekonomiky. Uvidíme tedy, jak se vláda k našemu návrhu na zvýšení minimální mzdy postaví.

Jenom připomenu, že je zde směrnice EU o evropských minimálních mzdách, kterou by Česká republika měla implementovat. Upozorňuji, že v žádném případě by při její implementaci nemělo dojít ke snížení nároků zaměstnance. Připomínám vládě, že toto není možné. Požadujeme, aby minimální mzda činila v budoucnu 50 % mzdy průměrné. Jako je tomu v řadě západoevropských zemí. Podle nás ten, který poctivě pracuje po celý fond pracovní doby, by neměl být v situaci, že je vlastně chudobný, protože si chodí pro sociální dávky, jelikož má na ně nárok. Vždyť takto vlastně dotuje svého zaměstnavatele. Přitom také pomáhá tvořit hospodářský výsledek příslušné firmy. To je přece nemyslitelné. Do budoucna to nelze takto dělat.

Přejděme k mezinárodním vazbám, které vyplývají z našeho členství v EU. Jak to vidíte z hlediska uplatňování programu Green Deal a navazujících strategických koncepcí, jako je například Fit for 55?

Nejprve musím říci, že je nutné si uvědomit, že Česká republika se ekonomicky oddaluje od zemí západní Evropy. Konkrétně myslím otázku výše příjmů. To, co se dnes odehrává s reálnými mzdami, při srovnání se mzdami v původních západoevropských zemích, to naši zemi od západní Evropy skutečně oddaluje. Přitom k tomuto ekonomickému vývoji není žádný důvod. Řekl bych, že jde zejména o chyby, které se staly v průběhu posledních let. Značně k tomu přispěla i neschopnost současné vlády jakýmkoliv způsobem ovlivnit výši inflace.

Pokud jde o Green Deal a jeho následné strategie, musím k tomu poznamenat, že Evropská unie ho přijala v roce 2019, za vlády premiéra Andreje Babiše. Problém spočívá v tom, že Evropská komise nenechala ke Green Dealu zpracovat dopadové studie, jak se tento program omezování CO₂ v atmosféře dotkne nejen hospodářství jednotlivých členských zemí EU, ale i života jejich občanů. Přirozeně, že jsme požadovali, abychom obdrželi studii dopadů na Českou republiku.

Podle určitých odhadů celý program Green Dealu, to je snižování CO₂ v atmosféře, přijde Českou republiku na 10 bilionů korun. Ale 10 bilionů korun je pět státních rozpočtů. Jestliže jen důchody tvoří třetinu rozpočtu, je zřejmé, že se v tomto případě nedá s jednou třetinou rozpočtu počítat. Takže, když to shrnu, není to jen částka ve výši pěti státních rozpočtů, ale bude navýšena o jednu třetinu. Tím se však dostanete k tomu, zda je to, z časového hlediska vůbec zvládnutelné. To je podle nás opravdu vážná situace, a to po všech stránkách.

Když to zhodnotíme, vzniká tím obrovská náročnost na českou ekonomiku. Jak to bude vypadat s českým průmyslem, se zaměstnaností?

Logicky si k tomu musíme položit otázky, zda děláme dostatečné kroky? Jak využíváme modernizační fond? Jak vláda uvažuje o strategických investicích? Budou nějaké? V tomto případě nemohu nepodotknout, jak rozdílná situace je mezi Českou republikou a Polskem před 15 lety a v současnosti. Před 15 lety mělo Polsko obrovské problémy v dopravních spojeních ve své zemi. Nyní jdou napříč Polskem dálnice, které mají mnohem vyšší kvalitu a umožňují vyšší přepravní rychlost, než je tomu v České republice.

My se potýkáme s tím, že nejsme schopni opravit kvalitně dálnici D1, natož dobudovat dálnici D35 mezi Hradcem Králové a Olomoucí. Prostě nejsme schopní propojit dálniční síť ze západu na východ či ze severu na jih. To už jsou do nebe volající problémy, které zde máme. A to se bavíme jen o dálnicích. Je zde také otázka vybudování železniční rychlodráhy, to je několika koridorů napříč naší zemí. Vlak, který by měl jet z Berlína přes Prahu do Vídně, objíždí Českou republiku přes německý Norimberk.

V poslední době, zejména po negativních dopadech covidové pandemie ve školství, naši politici rádi hovoří o tom, jak se má podporovat vzdělání, jak rozvíjet školství. Jenže je tu najednou otázka státního rozpočtu na příští rok, kdy se má v kapitole školství uspořit 11 mld. Kč. Takže na pořadu dne je de facto snižování úrovně školství. Jak má vláda dodržet slíbenou výši platů učitelů na úrovni 130 procent průměrné mzdy?

Myslím si, že to v žádném případě nevypadá jako cesta k pozitivnímu vývoji v České republice, ale spíše jako cesta do temna, která nemá konce. Řekl bych, že politici si hrají s důvěrou lidí, a to neuvěřitelným způsobem, kdy zcela dobrovolně nabízejí, nejen opozici, ale i různým radikálním skupinám, argumentaci, která těmto lidem umožňuje jejich radikalismus skutečně živit. Hrozí nebezpečí, že přejdeme z jednoho extrému do druhého extrému. Podle mého názoru to přece není požadavek našich občanů na takovou neutěšenou budoucnost České republiky.

Vraťme se k ekonomice. Jak to vidí zaměstnavatelé a podnikatelé, pokud jde o další možný vývoj?

Pokud jde o českou ekonomiku, ukazuje se, že kvůli těmto změnám, jak je vláda prosazuje, a díky vysoké inflaci, budou malé a střední firmy vyloženě strádat, a řada z nich bude na tom tak, že by mohly bojovat i o své přežití. Ale to ve své podstatě zasáhne i velké firmy, neboť mnohé z těchto malých a středních firem jsou subdodavatelé právě pro velké firmy.

Konkrétní příklad je odstávka na týden ve Škodě Auto kvůli výpadku dodávek ze Slovinska. To může být i u našich firem…

Máte pravdu. Jenže, nesmíme zapomenout, že zde nežijí jen podnikatelé, ale žijí zde i obyčejní občané, rodiny s dětmi, důchodci, a také lidé, kterým příroda nedala úplně vše. K těm se přece musíme chovat slušně. Není možné, aby příspěvek na péči byl na úrovni roku 2017. Mezi tím nastala obrovská inflace. Přitom se tváříme, že je vše v pořádku. Není! Je to úplně postavené na hlavu. Již v roce 2022 jsme upozornili vládu, že je potřeba zvýšit všechny sociální dávky a zohlednit inflaci, protože nedostatek peněz u našich občanů bude mít negativní dopad na celou naši ekonomiku. Tím, že lidé peníze nemají, tak samozřejmě neutrácejí.

Už se poukazuje na snížení kupní síly lidí v tom smyslu, že dnes nejsou již plné ani prodejny obchodní řetězců…

Jestli jsou či nejsou naplněná parkoviště před prodejnami obchodních řetězců, to není správný způsob vyjádření skutečného stavu věci. Ale když se podíváme na statistická čísla, je to zcela zřejmé. Řada lidí u nás chodí nakupovat podle toho, je-li v prodejně těchto řetězců nějaká slevová akce, aby ušetřili nějaké finanční prostředky. Ale na tom nepoznáte, jestli jde o normální šetření rodiny anebo zda je to výraz zoufalství, že rodina nemá finanční prostředky.

Máme zde poradce premiéra, který sdělil národu, že má jezdit nakupovat do Polska. To je do nebe volající. Neměl by tento poradce a všichni poradci raději vládě radit, jak srazit tuto vysokou inflaci?

Někteří lidé u nás se domnívají, že se budou snižovat ceny potravin a jiných produktů…

Zcela mylně, protože se v médiích uvádí, že se inflace snižuje. Ale to není pravda. Pokud jde o výklad ekonomů v médiích, pouze tempo růstu inflace se snižuje, ale stejně dochází k růstu inflace, a tím i k růstu cen. Konkrétně si to ukážeme na tom, že loni jsme měli inflaci 15,1 procent, letos jí budeme mít výrazně přes 11 procent. Takže inflace se, ve srovnání s rokem 2022, zvýší o 28 či 29 procent.

Z toho vyplývá, že ceny porostou, ale v jiném, nižším tempu, než tomu bylo dosud. Proto se lidé mylně domnívají, že klesne cena zboží. To se bohužel nestane. Pokud ano, tak jen ve výjimečných případech. Jenom k tomu poznamenám, že když klesá inflace, tak se tomu říká, že nastala deflace. A tu já u nás nevidím.

Zpět k růstu inflace. Výsledkem nakonec bude, že pro mnoho našich občanů, rodin, nastane situace, kdy to budou mít velice složité, aby zvládli růst životních nákladů.

Jak na tuto situaci budou reagovat odbory?

Co se týče odborů, my budeme požadovat jednoznačně růst mezd při vyjednáváních se zaměstnavateli v soukromém sektoru, ale i platů při jednáních se státní a veřejnou správou. Jenom připomenu, že vláda a parlament se zabezpečily na počátku letošního roku zvýšením svých platů o 12 procent, přičemž to bylo z daleko vyšších základů, než má běžný občan. Konkrétně ze základů ve výši 100 000 korun.

Pokud jde o zvýšení platů, nyní se nestane asi nic, protože v létě šel z vlády na ústřední orgány státní správy požadavek, aby snížily objemy platových prostředků o šest procent. A zároveň, aby snížili objemy prostředků na rozpočet o 20 procent. Můžeme si položit otázku, zda je veřejná správa, při tomto snižování finančních prostředků vůbec schopna splnit úkoly, které jsou na ni kladeny? Tedy úkoly, které pro ni vyplývají ze zákona. To už není žádná legrace.

Z toho, co jste řekl, vyplývá, že odbory nemají důvod rušit stávkovou pohotovost…

Není důvod rušit stávkovou pohotovost. Ale co bude dále, to záleží na odborářích, na předsedech jednotlivých odborových svazů. My rozhodně budeme při kolektivním vyjednávání požadovat, aby se ve firmách, kde jsou určité zisky, promítly i do zvýšení mezd.

Čeká nás horký podzim?

Myslím si, že nás všechny čeká velmi nepříjemné období, které bude oscilovat v květnu příštího roku volbami do Evropského parlamentu a na podzim volbami krajskými a doplňujícími do Senátu. Přál bych si, aby lidé na tuto zkušenost, kterou mají, ve volbách nezapomněli.

Hovoříte-li o volbách do Evropského parlamentu, paní Danuše Nerudová bude jednou ze dvou lídrů hnutí STAN. Vy jste jí v prezidentských volbách počátkem letošního roku oficiálně podpořil. Bude se to opakovat?

Moje vyjádření k paní Nerudové bylo pouze a jen jako k jedné ze tří hlavních kandidátů na funkci prezidenta republiky. Pro mne bylo neakceptovatelné, že lidé, kteří spolu s ní ve finále kandidovali, měli historii, jakou mají. Pro mne byli prostě nepřijatelní. Já jsem totiž stál na náměstích v roce 1989! Stál jsem proti tehdejšímu režimu. Proto pro mne byli tito lidé nepodpořitelní! Když si vybíráte ze třech špatných variant a vidíte mezi nimi jednu jen o něco málo lepší, tak jsem prostě učinil to, co jsem učinil.

K ničemu jinému se to nevztahuje. Není to žádná vazba na kohokoliv. V této chvíli jsem považoval za správné říci své důvody, proč jsem ji z těchto tří hlavních kandidátů doporučil volit. Takto na to pohlížím. Toť vše. Více v tom není.

Takže z našeho časově dlouhého rozhovoru vyplývá, že vaším prvotním úkolem, který plníte prakticky od počátku 90. let, je pracovat v odborech a snažit se obhajovat zájmy našich občanů v pracovním procesu i v jejich běžném životě…

Ano, o to se snažím!

(svo, zmk)