O škodě Škody a albánských jedna jedna

Ke dvěma malérům ztratím několik slov. Více méně doslova ztratím, poněvadž budu mlátit prázdnou slámu, jak se lidově říká. V bezmoci, beznaději. Přesto jdu ztrácet… Ani nevím pořádně proč, když budu jen konstatovat, nemoha cokoli změnit.

Nakousnu tu bolestnější ztrátou. Objevil jsem ji na Novinkách: »Škoda Auto pozastaví od 11. září výrobu v závodě v Kvasinách na Rychnovsku, a to nejméně na týden. Částečně zřejmě omezí i výrobu v Mladé Boleslavi. Důvodem je výpadek významného dodavatele ve Slovinsku (dodává komponenty pro spalovací motory modelů značky Škoda a dalších koncernových značek), jehož výrobu zničily záplavy. Výpadek postihl celý koncern Volkswagen. V pátek o tom informovala za automobilku Ivana Povolná.«

Mám o tom pochyby. Ano, Slovinsko čelí záplavám, ale… Něco jako zásoby na delší dobu právě pro takové případy… To ti, vážený Volkswagene, nic neříká? Spíš jsi naši boleslavskou Škodovku za ta léta podojil tolik, že už z ní moc nekape, tak využiješ jakoukoli záminku, abys do téhle české tradice kopl a odkopl ji.

Přesně to pod komentářem na novinky.cz vystihl jeden z diskutujících (Petr Koucký): »Zpřetrhané dodavatelské řetězce, chipy, zaplavený slovinský dodavatel…? To jsou výmluvy jako od školáka, který neudělal domácí úkol, protože nefungoval elektrický proud. Už to jednou provždy přiznejte. Špatná obchodní politika a nedostatečný odbyt.«

K tomu já dodám, že cíleně špatná obchodní politika, tudíž nezájem o zajištění odbytu. Jak vidno z následujících slov, hrozba se nevznáší jen nad Kvasinami… »Z těchto důvodů dojde k pozastavení výroby v kvasinském závodě na týden od 11. září 2023. V tuto chvíli nelze vyloučit změny v produkčních objemech ani v závodě v Mladé Boleslavi, kde výroba zatím probíhá beze změn,« doplnila Povolná. Dovolím si myslet, že dalšího doplnění již netřeba. Možná, snad jen – bude škoda Škody. Nenahraditelná.

Tím druhým malérem, byť významově ani zdaleka ne tak truchlivým, je včerejší domácí remíza 1:1 s Albánií. S Albánií – pořád si to musím opakovat, abych tomu uvěřil. Potíž nehledám ani tak v té děsivé plichtě s trpaslíkem (stávalo se, stává se a stávat bude jinčím mančaftům), ale aspoň pro sebe tu potíž nacházím v dění bezprostředním, čili pozápasovém.

Ten bohorovný klid jak v Šilhavého realizačním týmu, tak mezi plejery samotnými. Ten pohrdavý přístup k ostudě.

Netvrdím, že by za to měl jít Šilhavý ještě včera večer od válu, ale do háje… Kde je nějaká pokora? Kde jsou tučné flastry za tu bídu? Od svazu vůči trenérům a od trenérů vůči hráčům. Kromě tradičních keců, jak jim to všem je líto, panuje ticho po pěšině.

Nebudu to dál omílat, pořád se řídím tou úvodní zmínkou o zbytečné ztrátě slov, nicméně jedno závěrečné »prohlášení« mně jistě odpustíte: Jsou věci, které se stát nesmí: viz ČR – Albánie 1:1. Stát se ovšem mohou, a když už se stanou, očekával bych adekvátní reakci. Čekám na ni doteď, vím ale, že zbytečně. Jen marním čas a ta slova tiež…

Tuhle sebereflexní blamáž dokonale dokonal centrforvard Lukáš Provod, řka: »Skupina je vyrovnaná, musíme se na další sraz dobře připravit a přijet na něj v dobré formě a náladě. Myslím, že všechny zápasy jsou otevřené, pojedeme si pro dobré výsledky. Když se na tabulku teď podívám, vedeme a máme kvalifikaci v polovině rozehranou dobře.«

Buďme »poprovodovsky« rádi, že nemáme ve skupině třeba Burkinu Faso (vím samozřejmě, že toto je kvalifikace na ME, nikoli na svět – to jen pro ilustraci), to by ta skupina pak byla ještě vyrovnanější…, že, Lukáši?

Martin Kalous