Sto deset let uplynulo od narození hudebního skladatele Víta Nejedlého, syna profesora Zdeňka.
Bylo to kousek od československých hranic. Naši vojáci se v té době po boku Rudé armády zakousávali krok za krokem do nacistické obrany, která je nechtěla pustit dál směrem ku Praze. Vít Nejedlý byl v té době ve vojenské nemocnici v Krošcienku, kam ho odvezli od Dukly s těžkým břišním tyfem. Byl důstojníkem československé armády, vedl Hudební četu samostatné brigády, jež zpříjemňovala ve chvílích odpočinku čas našim vojáků. Složil dokonce řadu vojenských pochodů, které si vojáci zpívali do pochodu. Ona Hudební četa se vlastně stala zárodkem Armádního uměleckého souboru, který se později stal známým dokonce doplněný i jeho jménem.
Byl talentovaným hudebním skladatelem. Čekaly by ho nemalé úspěchy. Ač začal studovat matematiku a fyziku na pražské Karlově univerzitě, táhlo ho to víc k Filozofické fakultě, kam také přestoupil a v roce 1936 ukončil disertační práci na téma »Počátky moderní české harmoniky«. Souběžně však u profesora Jeremiáše studoval dva roky skladbu. Tady také hledejme jeho příští odborné působení. Stal se totiž sbormistrem v pěveckém spolku Lukeš a poté sbormistrem v Olomouci, kde převzal i dirigentskou funkci ve zdejším divadle a spolu s režisérem Oldřichem Stiborem vytvořili zdejší významnou uměleckou dvojici. Tady také našel svou ženu zpěvačku Štefu Petrovou.
Byl levicově zaměřen. Proto ho po celé období republiky nalezneme mezi levicovou inteligencí a po německé okupaci, kdy tajně přešel hranice do SSSR, se stal aspirantem dirigenta profesora Ginzburga. Byl dokonce přijat i za člena Svazu sovětských skladatelů. A pak, když se ukázala možnost, se v roce 1943 přihlásil do československé armády.
Co dodat? AUS VN už neexistuje. Nenávist směřující na jeho otce, je zaměřena i na něj. Už to, že byl zakladatelem takového souboru, který dlouho reprezentoval Čs. lidovou armádu, vyvolává u dnešních mocných nenávist. Také proto se jeho symfonie nehrají a jeho pochody jakbysmet. Z domu, kde žil, byla odstraněna deska, která ho připomínala. Jako mnohý jiný levicově smýšlející autor má vymizet z povědomí nové generace. Demokratická republika, alespoň podle představ polistopadových mocných, i tady ukázala své »sametové drápky«.
Jaroslav Kojzar
Drápy jsou bez přívlasků.