Víkendová anketa – OSVOBOZENÍ v Klatovech, resp. OSVOBOZENÍ Ukrajinci

Dva naši trpící přátelé z Ukrajiny, Dmytro Kornijev (34 let) a Anatolij Palchej (30 let), kteří bůh ví proč nebojují za svou rodnou vlast proti ruSSkém agresoru, byli OSVOBOZENI. Klatovským soudem za to, že loni jedné březnové noci zkopali zákazníka místního taxíku do bezvědomí. Doslova ho ohrozili na životě. Brutálně na něho zaútočili jen proto, že jim nechtěl uvolnit místo v taxíku. Následky šíleného zásahu oněch trpících ukrajinských spoluobčanů? Prasklá lebka, krvácení do hlavy a otřes mozku a několikadenního hospitalizace v nemocnici. Vše jasně prokázáno, důkazy proti těmto dvěma zmíněným teroristům soud dokonce ani nezpochybnil.

Přesto oba dobytky osvobodil. Kydy naší Idy, jak s oblibou říkával můj učitel češtiny na základce, že se oba doznali, postiženému zaplatili atd., neberu. Kdybych já někomu ze stejné příčiny »praskl« lebku a »otřesl« mozek, dávno už sedím.

Připomíná mi to historku, kterou kdysi u Miroslava Donutila vyprávěl Radovan Lukavský, a sice jak Václav Vydra st. na divadelních prknech v roli císaře Zikmunda v sázce na provokativní popud Voskovce a Wericha osvobodil Jana Husa. Jestli nevíte, oč běží – prosím, seznamte se, stojí to za to.

Mistr Vydra dostal za tuhle troufalost od vedení Národního divadla hodně mastnou pokutu, neb pochybil vůči historickému faktu. Opokutuje někdo i klatovský soud, jenž taktéž rozhodl opačně, resp. navzdory nezpochybnitelným důkazům rovněž osvobozoval?

Ale to už sklouzávám do přílišné exaktnosti, jež se vymyká dramaturgii naší víkendové ankety. Čili opačně, takříkajíc naruby… Nyní vám uvedu 10 důvodů, verdikt soudu v Klatovech obhajujících, objasňujících, uvádějících do těch jediných správných kontextů. Mám totiž soucit s trpícími, notabene trpí-li vinou hnusného, prašivého, odpudivého RuSSa, jenž měl již dávno býti vyhlazen, zhynout…

1. Vžijte se do role Dmytra a Anatolije. Jsou v cizí zemi, trpí a chtějí se nutně svézt taxíkem, jenž je k jejich smůle již obsazen. Trpět a ještě mít takovou smůlu, no řekněte, nepraskli byste tomu překážejícímu pasažérovi lebku taky?

2. Zřejmě jen z vrozené slušnosti se oba neuchýlili k tvrzení, že v pasažérovi poznali RuSSa – v tom případě by výrazně pochybil klatovský soud, že tuto rádoby kazu vůbec začal projednávat a těm dvěma spoluobčanů tak působil nová traumata.

3. Jestli měl někdo stanout před soudem, byv žalován ze zřejmé předpojatosti vůči občanům jiné národnosti, měl to být řidič taxíku, který nebyl schopen rozpoznat, že ti dva jsou Ukrajinci a že ti mají přednost před kýmkoli.

4. Ono k tomu soudu totiž nemuselo dojít vůbec – kdyby v návaznosti na bod 3 taxíkář, vida potřebu Dmytra a Anatolije přemístit se z bodu A do bodu B, neprodleně vyhodil z auta domácího pasažéra.

5. Výrazně pochybila i ministerstva spravedlnosti, vnitra, obrany a zahraničí, a také Pekarová-Adamová, Vystrčil, Hašek a Drábová a Holubová a jistě mnozí další, kteří kvůli obyčejné prasklé lebce českého občana (sic!) připustili vláčet dva trpící muže v produktivním věku po soudech a takto znehodnocovat a diskreditovat všechno to dobré, co pro ně české společnost vykonává a po mnoho a mnoho a mnoho let dalších vykonávat bude. Přesněji – MUSET bude.

6. Pochybila a chybují i česká oficiální média, jež jaksi opomenula těm dvěma zápasníkům vzdát hold, jak skvěle jsou fyzicky připraveni na obranu Ukrajiny, když ve dvou takhle krásně do bezvědomí zkopali jednoho. Kupodivu, neholduje jim ani forum24.cz – snad neřeklo poslední slovo. Vzmužte se…

7. Tato událost, v kontextu s bodem předcházejícím, je rovněž nad jiné zářným důkazem, jak kvalitně jsou ukrajinští spoluobčané připraveni bránit se proti Moskvě – událost v taxíku pojali jako jeden z bezpočtu dalších efektivních tréninků na území České republiky.

8. Mám pocit, že by to chtělo trochu víc respektu – jak říkal v Lajně Robin Guha trenéru Hrouzkovi: »Respekt, Luboši, respekt!« Protože česká společnost ho má pořád pomálu, došlo k něčemu, k čemu podle mě absolutně dojít nemělo – k tomu samotnému soudu. Ten neměl nikdy ani začít… Ještě mnoho se musíme učit, abychom správně chápali ukrajinskou duši zdatných chlapíků, kteří si s prominutím válejí své prdele namísto v zákopech v taxíku. Sorry jako…

9. Jestli oba ukrajinské přátele za něco soudit, bylo by to v reakci na fakt, že ten napadený nakonec přežil, čili za jejich šlendriánsky odvedenou ataku (takhle RuSSa neporazíte a my vás budeme platit do konce světa…). Sice měl namále, ale vydržel… – strážník klatovské městské policie Jaroslav Lobodáš, který s kolegou dorazil na místo jako první, totiž o zbitém pasažérovi vypověděl následující: »Nejevil žádné známky života. Nereagoval ani na žádné bolestivé podněty. Oči měl otočené v bělmo a nekomunikoval. Do příjezdu záchranky jsme se u něj snažili zajistit životní funkce.« Takhle tedy ne, přátelé…

10. Byť jsem v některých z předešlých devíti bodů české soudnictví a některá ministerstva pranýřoval za necitlivý, anžto neprofesionální přístup vůči těm dvěma ukrajinským chudákům, anketu zavřu pozitivně. Když už nezavřeli je, že jo? Ať toho pozitiva máme aspoň trošku… Pročež velebím české soudy za verdikt vůči občanskému aktivistovi Patriku Tušlovi, jenž schytal 15 měsíců natvrdo za pouhou slovní výhružku násilím, aniž by se kohokoli dotknul. Oproti těm dvěma frajerům z Ukrajiny, kteří se žádnými planými výhružkami nezatěžovali a rovnou šli na věc, rovnou se šli dotýkat, vší silou – bum, bum, bum a… soud je osvobodil. Jak by řekl nadporučík Mazurek z Černých baronů – tak ma byť, tak je spravne, prokopla lebka je to hlavni…

Dějí se to ale věci, viďte? A národ, žije-li ještě vůbec nějaký? Žije-li, mlčí. Já mám spíš pocit, že už nežije. Tak se nad tím přes víkend zamyslete. Tedy nenutím vás přemýšlet, ale co už potom s námi, když tohle všechno nám je šuma fuk. Je to můj názor, nikomu ho nevnucuji, nicméně za ty nezamýšlející se je mi stydno.

Hezký premiérový víkend nového roku, který zřejmě bude stát za ještě větší prd než ten minulý, vám přeje vždy pesimisticky, avšak bojovně naladěný

Pavel Votruba