Chobotnice mají mezi měkkýši a zvířaty všeobecně výsadní postavení, a to nejen díky své inteligenci. Nicméně samičky většiny chobotnic mají po rozmnožení a péči o potomstvo sebedestruktivní sklony. Přestávají přijímat potravu, ztrácí barvu, svalstvo, slepnou, a někdy si i fyzicky ubližují. Důvodem jejich sebevražedného chování by mohl být nedostatek cholesterolu, zjistil tým amerických vědců. O nové studii vydané v časopise Current Biology napsal deník Le Monde.
Chobotnice mají sice malý centrální mozek, ale umí velmi obratně a chytře využívat svých chapadel, ve kterých jsou další mozky. Dovedou se například s jejich pomocí dostat z uzavřené nádoby. Jsou také velmi učenlivé a mají dobrou paměť. Vědci už ale také přes 40 let zkoumají záhadný úhyn samiček, teď možná v jejich pátrání došlo k posunu.
Když je chobotnicím zhruba rok, spáří se, samička naklade vajíčka a připevní je ke stěně pevného úkrytu. O vajíčka pečuje, okysličuje je, čistí a chrání před okolím, aby se nestala potravou. Během této nepřetržité péče samičky začnou strádat, přestanou přijímat potravu, ztrácí barvu, ochabují jim svaly, přijdou o zrak. Nakonec uhynou dříve (většinou těsně před tím), než se jim narodí mláďata.
Vědci již dříve zjistili, odkud pramení toto chování – ze žlázy, která plní obdobnou funkci jako u lidí hypofýza. Pokud se chobotnicím žláza vyoperovala, »po porodu« normálně dál lovily, a dokonce se opětovně rozmnožovaly.
Tým profesorky biologie Z. Yan Wangové z Washingtonské univerzity v Seattlu za pomoci hmotové spektrografie zkoumal látku vylučovanou zmíněnou žlázou u dvou skupin chobotnic. Samičky, které právě snesly vajíčka, měly dle očekávání zvýšenou hladinu mateřských hormonů pregnenolonu a progesteronu. Našli však také žlučový meziprodukt 7-dehydrocholesterol (7-DHC), steroidní prekurzor cholesterolu.
Látka 7-DHC se vyskytuje u všech obratlovců, u lidí tento hormon umožňuje nezbytnou tvorbu vitaminu D a cholesterolu. Pokud syntéza cholesterolu neprobíhá, jako například u vzácného dědičného Smith-Lemli-Opitzova syndromu, tak dochází k těžké mentální retardaci a sebedestruktivním poruchám chování. Podle vědců ze Seattlu je právě nedostatek 7-DHC také důvodem chování hlavonožců.
»Jak u lidí, tak u chobotnic pozorujeme souvislost mezi vysokou hladinou 7-DHC a smrtelnou toxicitou. Je to fascinující, když si uvědomíme genetickou vzdálenost mezi našimi dvěma druhy,« uvedla Wangová.
Wangová a její tým chce v dalším projektu zkoumat malou pruhovanou chobotnici Octopus chierchia, která jako jedna z mála netrpí tímto syndromem.
Proč to tak příroda u většiny chobotnic zařídila, vědci zatím s jistotou nevědí. Hlavní hypotézou je, že přeživší samice by kanibalizovali vajíčka svých uhynulých kolegyň, a to by ohrožovalo přežití druhu.
Chobotnice dvouskvrnná se stala prvním osekvenovaným hlavonožcem vůbec. Vědci tehdy zjistili, že její genom je nadočekávání velký a obsahuje třicet tři tisíc genů, tedy mnohem více než lidský genom.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/lemonde.fr/Marine Biological Laborator/Tom Kleindinst, the-world-underwater.com/David R. Andrew, wipedia.orgú Totti a dolenlab.org