Analýza: Ve středu zájmu opět Čína, vítězem Indie a Ukrajina na vedlejší koleji

Vyčerpaným indickým diplomatům to trvalo 200 hodin nepřetržitých jednání, 300 dvoustranných schůzek a 15 návrhů, ale nakonec země G20 dospěly ke konsensuálnímu prohlášení. Nikoliv překvapivě při něm nedošlo k výraznějšímu odsouzení Ruska, spíše naopak, přičemž jednání velmi zřetelně poukázala na rodící se multipolární svět a boj o vliv v něm.

Indie výstup ze summitu který se zrodil nejméně 24 hodin před koncem summitu, označuje za diplomatický triumf. Na začátku summitu stáli vedoucí představitelé před třemi možnostmi: dohoda o nejmenším společném jmenovateli (konečný výsledek), prohlášení s poznámkami pod čarou, které by některým zemím umožnilo odmítnout části dohody, nebo žádné prohlášení, připomněl The Guardian.

Indičtí diplomaté ale nakonec navzdory mnohým předpokladům komplexního konsenzu dosáhli. Svým způsobem jim ale nahrála také současný geopolitická situace.

Největší spory se pochopitelně očekávaly ohledně formulace ujednání vzhledem k situaci na Ukrajině. Výsledek je ale ten, že ujednání o válce na Ukrajině se vlastně omezilo pouze na obecné fráze, nikoli na konkrétní odsouzení Ruska, na němž se stejná skupina lídrů shodla před rokem na Bali. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský navíc nebyl na setkání pozván, takže jediným přímým účastníkem oficiálně přímo zainteresovaných stran bylo Rusko zastoupené ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem.

Dohoda bez obalu připouští, že existují různá hodnocení situace, ale zastává zásady národní suverenity, Chartu OSN, předchozí rezoluce OSN o Ukrajině a označuje použití jaderných zbraní za nepřípustné. O tom, že by mělo Rusko jednotky stáhnout nebo že jeho kroky většina čelnů odsuzuje (jak tomu bylo na Bali), ani slovo. »Bali bylo Bali. Nové Dillí je Dillí. Bali bylo před rokem, situace byla jiná. Od té doby se stalo mnoho věcí,« konstatoval Indický ministr zahraničních věcí Subrahmanjam Džajšankar. Jediným »úspěchem« Ukrajiny na summitu tak bylo to, že německý kancléř Olaf Shölz se nechtěl bavit s Lavrovem…

Neúspěch se prodává těžko

Rozčarování Západu přitom navenek nebylo nijak výrazné. Neúspěchy se přeci jen nechlubí snadno a tak je celou situaci nejlepší přejít mlčením nebo frázemi. Jeden z britských představitelů například uvedl, že společné prohlášení, které bylo všeobecně považováno za slabé, bylo ve skutečnosti účinné při vyvíjení tlaku na Moskvu. »Dosažením konsensu v Dillí donutila skupina G20 Putina, aby se zavázal k zastavení útoků na infrastrukturu, ke stažení vojsk a k navrácení území,« tvrdí. Není ale s podivem, že Lavrov tuto interpretaci nesdílel. »Podařilo se nám zabránit pokusům Západu ‚ukrajinizovat‘ agendu summitu,« řekl diplomat a označil dvoudenní setkání za úspěšné. Podotkl přitom, že: »V textu není Rusko vůbec zmíněno.«

»Tento kompromis musí Ukrajina těžko snášet a jen zvýší její nervozitu z toho, že další diplomatická štace – prosincové rozhodnutí EU o přistoupení Ukrajiny – bude stejně prázdná. Ukrajinské ministerstvo zahraničí uvedlo, že G20 se ‚nemá čím chlubit‘,« napsal Guardian.

Na jedné straně by přitom mohl být výsledek pro válku naprosto irelevantní. Ve skutečnosti se nic nezměnilo. Ukrajinští ministři obrany stále volají po dalších a těžších zbraních a Zelenský začíná připravovat své lidi na to, že už to bude jen horší.

Na druhou stranu je však zmírnění jazyka dalším signálem, že v době, kdy Joe Biden stojí před volebním rokem, Ukrajina citelně klesá na seznam jeho zahraničněpolitických priorit, protože roste potřeba pěstovat spojenectví k omezování Číny.

S tím souvisí i to, že USA z úcty k potřebě Naréndry Módího dosáhnout jasného diplomatického vítězství netlačily na otázku Ukrajiny. Demokratická administrativa totiž pokládá Indii za mocného soupeře Číny. Kurt Campbell, často označovaný za Bidenova indo-pacifického cara, ji podle Guardianu označuje za »nejdůležitější vztah na planetě« a dodává: »Není žádným tajemstvím, že Indie je jedním z nejžádanějších hráčů na globální scéně.« I Lavrov přitom prohlásil, že Biden věděl, že si nemůže dovolit Módího, samozvaného vůdce globálního Jihu, znepřátelit a že jeho postoj je rozhodující.

»Nenápadně« rozdělit BRICS

Pokud chce tedy Washington izolovat Peking, musí být trpělivý. Během celého summitu se američtí představitelé, jako například zástupce poradce pro národní bezpečnost Jon Finer, snažili vrazit klín do hry tím, že Jihoafrickou republiku, Indii a Brazílii označovali za »tři demokratické členy BRICS« a tvrdili, že se společně s USA zasazují o úspěch G20. »A pokud Čína ne, je to neštěstí pro všechny. Ale mnohem více nešťastné je to podle nás pro Čínu,« řekl Finer.

Guardian připomíná, že pravděpodobně nejzajímavějším, i když jen rámcovým návrhem bylo navrhované energetické a dopravní spojení mezi Indií a Evropou procházející přes klíčová mocenská centra Blízkého východu – koncepční konkurent čínské Nové hedvábné stezky, stále více diskreditované iniciativy pásma a stezky. Biden využil po sobě jdoucích summitů k tomu, aby se pokusil znovu vytvořit těžkopádnou západní alternativu k této iniciativě, a tato se zdá být zatím nejpřesvědčivější.

Představitelé zúčastněných zemí, včetně Izraele a Saúdské Arábie, by podle této iniciativy měli do 60 dnů předložit harmonogram projektů – propojení energetických sítí, položení podmořských a pozemních kabelů a zajištění dalších digitálních spojení. Některé z úkolů zahrnují instalaci vodíkových potrubí z Izraele do Evropy, od čehož si představitelé administrativy slibují, že přispěje k dosažení cílů v oblasti čisté energie.

»Iniciativa Pásmo a stezka byla čínskou geopolitickou vizitkou,« uvedl profesor mezinárodní politiky na Jawaharlal Nehru University Rajesh Rajagopalan s tím, že rozsah koridoru Indie, Blízký východ, Evropa by mohl »změnit diskurz kolem pomoci v oblasti rozvoje a infrastruktury a přenést boj s Pekingem na mezinárodní scénu«.

Rozděl a panuj

Jestli je nějaký naprosto zřejmý výstup ze summitu, »na kterém se nic nestalo«, je to to, že většina zemí již začíná přijímat realitu současného měnícího se světa. Je to vidět především na faktickém přiznání Spojených států, že vyvolání situace na Ukrajině bylo prostě snahou zvrátit ještě stav věcí k udržení si své hegemonie. Jenže Rusko se ekonomicky nezhroutilo a navíc dokázalo, že nemá problémy účinně bojovat i proti vybavení NATO.

Účel byl přesto i tak splněn v dalším bodu, a tedy odstřižení Evropské unie, která by se klidně díky levné energii právě z onoho zlého Ruska mohla stát přední světovou ekonomickou a možná i diplomatickou velmocí, od jejích zdrojů. A ač se sice spojené státy snaží zuby nehty držet své hegemonie, situaci na rozdíl od Evropské unie vnímají a připravují se na ni. A i když totiž USA budou ve výsledku muset přeci jen z pozice lídra odstoupit, chtějí si alespoň vybudovat co nejlepší pozici v rodícím se multipolárním světě, v němž se nyní jako nejvýraznější konkurent jeví Čína. Ideální by proto bylo mít proti ní páku v podobě druhé nejlidnatější a výrazně se nyní rozvíjející (především kvůli levným energiím z Ruska) země světa, tedy Indie… No a jelikož ani Indové nejsou hloupí, snaží se pochopitelně vytěžit ze současné situace co nejvíce, stejně jako například Brazilci, Argentinci, Venezuelané, Turci, Jihoafričené, Nigerijci či třeba země Perského zálivu.

Tak nějak se zdá, že jediný, kdo setrvale strká hlavu do písku, je Evropská unie a její byrokratický moloch zkostnatělejší snad víc, než byl ten Rakousko-Uherský. Nadále čistě slepě kráčí tam, kam Spojené státy ukážou. A to v době, kdy se tvoří budoucí geopolitické uspořádání planety…

Tomáš Cinka