Komunita se společnou budoucností lidstva

V současné době existují dva diskutované základní koncepty komunity se společnou budoucností lidstva.

1) Deklarace pro budoucnost internetu (DFI – Declaration on the Future of The Internet). Deklarace byla před několika měsíci podepsána představiteli Evropské unie, Spojených států a několika dalšími partnery a je založena na budoucnosti internetu, se kterým je spojována budoucnost demokracie a lidstva.

Deklarace se mj. diskutovala ve středu 2. listopadu 2022 v Praze na stejnojmenné konferenci, kterou pořádala Evropská komise v koordinaci s Evropskou službou pro vnější činnost a českým předsednictvím v Radě Evropské unie.

Členské země se v ní zavázaly, že budou do budoucna podporovat internet, který je »zdarma, otevřený, globální, spolehlivý a bezpečný«, a potvrdily oddanost »ochraně a respektování lidských práv online a napříč digitálním světem«. Kdyby neplatilo, že sliby jsou chyby, což se potvrzuje denně, patřily by k signatářům mj. také Indie, Rusko, Brazílie a Čína.

2) Čínský koncept komunity se společnou budoucností lidstva představuje s určitou zvláštní konotací, významem a abstrakcí kulturní symboly. Ty mají nadčasovou hodnotu a patří k nim mj. čínština, Huangdi, Konfucius, Taoismus, Sun Tzu, kaligrafie, Velká čínská zeď, Mao Ce-tung a další.

Tím se čínský koncept komunity se společnou budoucností lidstva zásadně odlišuje od západního euroatlantického materialisticky orientovaného konceptu.

Když prezident Si Ťin-pching hovořil o upevnění humanistického základu komunity se společnou budoucností lidstva, poprvé na 18. sjezdu Komunistické strany Číny v listopadu 2012, poté 11. září 2015 na Valném shromáždění a dalších zasedáních, včetně v sídle OSN v Ženevě, vždy zdůraznil, že musíme podporovat vzájemný respekt a chovat se k sobě jako sobě rovným, musíme podporovat krásu krás a sdílet krásu navzájem.

Tímto požadavkem prezident Si sdělil všem obyvatelům planety, že žádná země nemůže sama čelit mnohým výzvám, kterým lidstvo čelí; žádná země si nemůže dovolit stáhnout se do sebeizolace a že my – občané Planety – jsme v podstatě jedna rodina. Jinými slovy a krátce: Svět jako jedna rodina.

Na tomto místě připomínám krátkou pasáž z Prohlášení o velké harmonii ve vlastním neautorizovaném překladu: »Každý z nás je členem lidské rodiny na zemi a součástí společenství lidského osudu na zemi. Všichni lidé musí otevřít oči a mít na paměti vše lidstvo!« A také Alberto Acostu, ekvádorského ekonoma a soudce Mezinárodního tribunálu pro práva přírody: »Ještě je čas, aby naše zákony uznaly právo řek plynout, aby zakázaly činy, které destabilizují zemské klima a aby zavedly respekt pro přirozenou hodnotu každé živé bytosti. Je čas zastavit bezuzdnou komodifikaci přírody, stejně jako kdysi bylo zakázáno kupovat a prodávat lidské bytosti.«

Není proto divu, že čínský koncept komunity se společnou budoucností lidstva není jen společenstvím společných zájmů a rizik, ale společenstvím sdílených odpovědností a hodnot. Proto ve výsledku čínský koncept komunity se společnou budoucností lidstva představuje nosný pilíř iniciativy Pásmo a stezka, vylučuje vytváření takzvané »dluhové pasti«, jednostranně připojované politické podmínky k ekonomickým aktivitám nebo zahraniční pomoci a v neposlední řadě se stal dokonce magnetem pro zájem mnoha států, které požádaly o členství v nových společenstvích, která představují ŠOS a BRICS.

Zájemce o členství v těchto organizacích, jejímiž členy nejsou USA, EU a jejich spojenci, zajímá totiž mj. již praktikovaný princip sdílených odpovědností a hodnot bez politizace a podmínek, které v historii vždy definovaly impéria. Jak víme z historie a současného dění ve světě, epocha mořských a kontinentálních impérií nenávratně skončila.

Komunita se společnou budoucností lidstva, nebo také komunita sdílené budoucnosti lidstva, jak název napovídá, spočívá v tom, že budoucnost a osud každého člověka, národa a každé země jsou úzce propojeny, a proto je naší povinností hledat společné hodnoty, které spojují nebo mohou v dialogu civilizací spojit všechny národy planety. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell