Naivita nebo zlý záměr?

Na neuvěřitelné věci si nelze zvyknout. Zejména ne od těch, kteří o nás a o tom v jakých poměrech budeme žít, v politických funkcích rozhodují. Paní Jana Černochová, přišla s další šílenou myšlenkou, vystoupit z OSN. Nevím, proč to řekla, protože její odůvodnění svědčí spíše o neznalosti reálií nebo historických faktů, či jde ještě o něco horšího, útok na samotnou suverenitu státu. Prostě důvodům, které uvedla ve svém projevu nelze uvěřit.

Pokud nezná historická fakta, tak jen připomenu, že zpochybňováním předchůdce OSN, Společnosti národů, která vznikla po Pařížské mírové konferenci, aby se nemohla opakovat hrůza 1. světové války, a u jejíhož zrodu stál nejen americký prezident Wilson, ale také vítězné mocnosti a jejich spojenci, tedy Velká Británie a Francie, ale také nově vzniklé Československo, začalo temné období fašismu a nacismu. Už v roce 1933 po nástupu A. Hitlera k moci vystoupilo Německo a také Japonsko, dále v roce 1937 vystoupila Italie a otevřela se cesta k apokalypse 2. světové války, napadení Habeše, anšlusu Rakouska, Mnichovskému diktátu a následoval Protektorát atd. Prostě mechanismy k jednání byly vyloučeny, nebo se jimi státy odmítly řídit a rozpory jen rostly a řešení se hledalo v použití zbraní a válce. Jako kdyby se scénář opakoval, jen ho píší ti, kteří se takzvaně hlásí k demokracii, ale diskusi nevedou a vést nechtějí. Uplatňuje se politika útoků a odvet a nerespektování rezolucí RB OSN.

Hrozné by bylo, kdyby důvody takového návrhu byly ještě šílenější, tedy zničit zbytky suverenity naší země. Členství v OSN, tedy uznání státu, je prvotní garancí mezinárodních práv a závazků jedněch vůči druhým. A tady nejde jen o samotnou deklaraci v Chartě OSN, ale tady jde o mezinárodně právní závazek ve formě mezinárodní smlouvy, a tu mohou uzavřít jen suverénní státy, které OSN uznalo. Jde o Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (u nás vyhlášený pod č. 120/1976 Sb.), kde je zakotveno nejen právo národů na sebeurčení, ale také jejich právo na vlastní politický statut a využívání svých přírodních zdrojů – opakuji jejich politický statut – režim, jestli jde o monarchii, republiku, federaci národů, liberální, lidovou nebo socialistickou demokracii není rozhodné – a využívání vlastních národních zdrojů, nikoliv zdrojů cizích. A teď si představte stát, který vystoupí z OSN a nikdo nebude garantovat jeho suverenitu, jeho právo uzavírat mezinárodně právní závazky, to budeme opět protektorát, protože za nás bude jednat někdo jiný. A kdo to bude? Bude vůbec ochoten hájit zájmy Čechů, Moravanů a Slezanů, ale i dalších lidí, kteří se rozhodli žít na našem území, území České republiky a být jejími občany?

Podle Ústavního pořádku České republiky, Listiny základních práv a svobod mají občané právo přístupu za rovných podmínek k voleným funkcím (čl. 21 odst. 4). Nezpochybňuji nijak právo paní Černochové vykonávat ústavní funkci, kterou nyní zastává, jen bych jí chtěl připomenout slib člena Vlády České republiky, kdy podle čl. 69, odst. 2 slibuje věrnost České republice. Slibuje, že bude zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuje na svou čest, že bude zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužije svého postavení. A v Ústavě je již v úvodu nejen v Preambuli, ale také v čl. 1 odst. 1, uvedeno, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát…, jak by chtěla asi zajistit svrchovanost naší České republiky po vystoupení z OSN. Komu by odevzdala svrchované rozhodování? Není její výrok porušením ústavního slibu? Čí zájem hájí? Nezlobte se, ale tyto otázky si nepokládám pouze já.

Vojtěch Filip