V některých médiích se diskutuje o tom, zda učitelé mají vůbec právo stávkovat a zavřít dveře škol a tím prý držet v šachu tisíce rodičů, kteří pak nemohou jít do práce anebo si musí najmout někoho ke hlídání dětí. Pochopitelně provládní sdělovací prostředky, a těch je většina, i když se tak ne vždy tváří, učitele a zaměstnance škol kritizují a snaží se občany co nejvíce proti nim naladit.
Je to však správné? Především právo na stávku má u nás za jistých podmínek každá odborová organizace, každý závodní kolektiv. Proti tomu asi nikdo neprotestuje. Školství je však zvláštní povolání, které zasahuje všechny vrstvy obyvatel. Je to jiné třeba se zdravotnictvím? Anebo s odvětvím dopravy? Asi nikoli. Jen ty druhé profese se nemusí týkat nás všech. Buď proto, že jsme mladí a nemoci se nám vyhýbají, anebo proto, že nejezdíme veřejnou dopravou, přičemž dopravu uvnitř obcí vlastně vyjímáme.
Školství se dotkne nejen mladších rodin, ale také často starších generací, které, pokud jsou k dispozici, musí zaskočit. A teprve potom si stěžovat: Co vlastně ti učitelé chtějí? Vždyť mají dost a ještě dva měsíce prázdnin, případně další volna podle rozhodnutí ředitele anebo ministerstva školství. 17. listopad přece znamenal »svobodu« a víc není potřeba…
Oč vlastně tedy jde učitelům a dalším zaměstnancům škol? Proč museli přistoupit ke krajnímu řešení, aby na sebe upozornili? Je vůbec toto povolání tak důležité? Když si dáte poslední otázku, jistě neváháte, alespoň většina z nás, potvrdit, že důležité je. Tím to však u mnohých končí. Přitom učit i třeba jen několik hodin denně je námaha, která se rovná, z hlediska duševního napětí a vydání energie, těm nejnamáhavějším povoláním. Zvláště dnes, kdy si téměř každý myslí, že je s to vychovávat, což prý dokazují jeho vlastní děti, a že pravdu mají při případných problémech jen ony, protože učitel si buď zasedl na jeho dítě, anebo vůbec neumí přiblížit předkládanou látku, které pak nikdo nerozumí. Navíc učitelé mají více »volného času« než v jiných zaměstnáních a vůbec se nezohledňuje nutná příprava na vyučování ani vedlejší povinnosti, jichž bývá více, než bývalo dříve. Učitel navíc, když přijde domů, nemůže zahodit problémy ze zaměstnání za hlavu a věnovat se svým koníčkům. To mnohdy ovlivňuje chod jeho rodiny.
Připomeňme i to, že dnešní mládež je jiná, než byla ta před léty či za našeho mládí. Velmi svérázné pojetí svobody a lidských práv často vyvolává konflikty se školou a řešení nebývají jednoduchá. Znovu připomínám neuvážené vstupy rodičů, kteří na místo uvědomění si své vlastní někdy problémové výchovy, jakékoli problémy přenášejí na školu.
Přitom je třeba si uvědomit, že úroveň našeho školství ovlivní úroveň naší vzdělanosti a budoucnost našeho národa.
Takže ještě jednou: Oč vlastně jde učitelům a dalším zaměstnancům škol?
Současná vláda se rozhodla uspořit i na školství. Škrty se tedy týkají i tohoto odvětví. Slíbených 130 % platu (za 100 % brán platový průměr v České republice) se vzhledem k tzv. úsporám nedodrží. Podle propočtů to bude jen 110 %, což vlastně bude pokles oproti tomu, co dostávají už nyní. Navíc se počítá s dalším zvýšením mzdy jen pro učitele a nikoli kuchařky, uklízečky, školníky, případně další personál. Bez nich však školy existovat nemohou. Řešit problém lze prý většími odměnami. Jenže na úkor koho? Těch, kteří si to zaslouží a jsou pro ně vlastně motivační? Zachována sice má být inkluze, ale počet asistentů se má snížit – zkuste učit bez asistenta různě chápající žáky najednou s těmi, kteří rychle pochopí! Školství bylo zbaveno jedné miliardy na pomůcky. »Pastelkovné«, výdobytek socialismu, už vzalo za své. Stejně jako mnohé jiné výhody z minulosti.
Možná, že skutečně jde o to zrušit školní jídelny. Dokonce v televizi už pro to udělali »přípravu«, když nám představili americký model. Tedy to, že děti si nosí z domova připravený oběd, nebo ještě zabalený, jak ho rodič cestou koupil v supermarketu. Jde jistě o dobrý »kšeft« pro obchodníky, ale pro děti?
Má prý dojít i k snížení počtu hodin některých předmětů anebo ke zvýšení počtu žáků ve třídách či pospojování studijních skupin. Důsledek? Cílené propouštění kvalifikovaných učitelů. Atd. Jde o část důvodů, proč se 27. listopadu uskuteční stávka učitelů a školského personálu. Odbory nenašly jiné cesty, jak o neplněných slibech a vlastně o útoku na naši vzdělanost dát vědět veřejnosti a říci vládě svůj názor. Separátní jednání nestačí. Vládní pravice na žádné argumenty neslyší.
Argument, který je pětikoalicí využíván, tedy nutnost úspor, pokládám za naprosto zcestný a lživý. Kdyby tomu tak bylo, pak by své navýšené platy od poslanců po prezidenta republiky už dávno snížili. Ostatně sami to slíbili udělat a Petr Pavel o tom hovořil při jednom ze svých prvních vystoupení. Ani on však neudělal nic. Namísto toho si přidali. Nekupovali bychom předražená americká letadla, která nejsou určena především na obranu, ale na útok, ani vozidla pro mise v zahraničí, kam odcházejí naši vojáci bojovat za cizí, nikoli naše zájmy. Už dávno bychom – tedy vláda – něco udělali pro zadržení inflace, která je jednou z nejvyšších v Evropě a nevytvářeli pak umělé bariéry mezi mladou generací a seniory, protože ti senioři totiž zajistili, že mladí mají dnešní, nebo donedávna měli, vcelku slušnou životní úroveň. A zase jsem se vrátil svými myšlenkami ke školství a ke stávce 27. listopadu.
Docent dr. Václav Šenkýř, bývalý děkan Pedagogické fakulty