Docela mě zaujala zpráva deníku Sport, podle níž bývalá vítězka biatlonového Světového poháru Gabriela Soukalová v sobě objevila tři roky po ukončení kariéry novou vášeň pro lyžování a nevyloučila účast na některém z exhibičních závodů.
Třiatřicetiletá mistryně světa ze sprintu zasáhla naposledy do soutěží na jaře 2017. Kariéru poté přerušila kvůli zdravotním potížím s achilovkami a přetížením lýtkových svalů. Vynechala olympijské hry v Pchjongčchangu a v květnu 2019 kariéru ukončila. Na konci listopadu Soukalová sdílela na Instagramu video z výběhu na lyžích. Na popud kamarádů si vyzkoušela dříve také střelbu a minula jen dva z dvou set terčů. Návrat na dřívější úroveň si ale představit neumí.
Vzpomněl jsem si, jak dlouhovlasou krásku před těmi šesti sedmi lety hltal celý sportovní národ. Stala se miláčkem davů. Nebyl nikdo, komu by nebyla sympatická. Po skončení kariéry však pronikla do úplně jiného světa. Tu a tam nalétla. A hlavně si sama najednou sportovní národ znepřátelila. A to hlavně díky své biografii, v níž nenechala nit suchou na nikom z bývalých kolegů. Sama pak natočila pro Českou televizi dokument 13. komnata. Nic se nemění na tom, že na rozdíl od jiných úspěšných dam své generace, ať už v jakémkoli sportu (Sáblíková, Špotáková, Hejnová…), ztratila svými pokariérními výroky i činy sympatie ve fanouškovské obci, pravděpodobně natrvalo.
Spousta takových příběhů byla napsána. A psal je sám život. Však si vzpomeňte, jak hokejový národ po Naganu 1998 miloval svého »Dominátora« a na Staromáku se křičelo »Hašek na Hrad!« Nu a pak tentýž Dominik Hašek při utkání extraligy in-line hokeje surově zbije protihráče Martina Šílu. Psal se rok 2003 a nepříčetný ex-hrdina klekl soupeři na záda, holí chycenou oběma rukama ho mlátil do zátylku a způsobil mu otřes mozku, pohmoždění krční páteře a zlomeninu nosu.
Ani rozvodové události pak Haškovi body u veřejnosti nezvedly, ale což – to je jeho soukromí, a tudíž by nám do něj nic být nemělo. Horší už to je s Haškovou zaslepenou nenávistí k Rusku a všemu ruskému, kde si přitom sám v minulosti vydělal slušný peníz. Jak zde kdysi trefně poznamenal kolega Kalous, asi musel dostat pukem do hlavy bez helmy…
Napadají mě i příklady ryze fotbalové, a ryze sparťanské. Pamatujete si, jakou byl modlou, nekritizovatelným a zbožňovaným idolem pro všechny příznivce rudých barev svého času Tomáš Řepka? Odpustili mu i to, že Spartu svým zkratem ze sezony 2007/2008, kdy nesmyslně vhodil míč do obličeje brněnského Besty, de facto připravil o titul. Ale už mu nikdy nikdo z jeho někdejších nekritických obdivovatelů neodpustí, když – jak se sám fotbalista později ve své knize Neuhýbám přiznal – v roce 2012 schválně poškodil Spartu, aby nezískala titul. To hrál za České Budějovice a mj. i jeho penaltový zákrok rozhodl o tom, že Jihočeši prohráli s libereckým Slovanem, který pak slavil titul na úkor Letenských.
A ještě jedno jméno: František Straka. Pro sparťanské fanoušky byl klubovou ikonou. Ale pak se rozhodl v roce 2011 přijmout nabídku konkurenční Slavie. Nejen že ho nepřijali fandové červenobílých barev, ovšem oni ho navíc zatratili i ti rudí. Ano, vrtkavá je popularita, zvláště když jí člověk jde naproti tak nějak pozpátku – jako rak…
Co dodat? Že bych asi neměl opomenout to, co se teď děje v dalekém Kataru. Mistrovství světa ve fotbale spěje do finiše, a já musím říci, že jsem z něj zatím – navzdory všem, hlavně politickým, kritikám – nadšen. Baví mě, když není nouze o překvapení. Podívejte se, jak se dařilo Korejcům, Japoncům nebo Saúdům v duelech s favority. No a nyní máme Maroko ve čtvrtfinále šampionátu, zatímco velcí favorité Španělé jsou doma. A s nimi i Němci nebo Belgičané. A po dnešku budou balit kufry i Brazilci…!
A uvedu něco kacířského. Byť dlouhodobě kritizuji úroveň českého fotbalu, myslím si, že by se v Kataru neztratil ani náš výběr. Však si vzpomeňte, jak dokázal loni na Euru zaskočit Nizozemsko, dnešního čtvrtfinalistu, nebo jak v Lize národů trápil Španěly. Jenže MS nám zkrátka a dobře není souzeno. Třeba to přijde. Jen ta čtyřletá doba čekání mezi šampionáty je prostě nekonečná…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.