Je to všechno naruby. Připadá mně, že Karkulka žere vlka, ježibaba loupe perníček Mařence a Smolíčku Pacholíčkovi rostou parohy. Čeští zemědělci v těchto dnes zaorávají zeleninu, kterou obchody nechtějí, protože ji levněji dovážejí ze zahraničí. »Brambory z Francie, cibule z Egypta, nebo dokonce Nové Zélandu. Podle českých pěstitelů není důvod, aby obchodní řetězce prodávaly základní zeleninu z dovozu. Tvrdí, že na léto je české zeleniny dost,« sděluje portál seznamzpravy.cz. Následně se opět rozvíjí debata o tom, jak je česká zelenina drahá a že je výhodnější ji dovézt. »Dovozy narůstají,« lakonicky konstatuje šéf Zelinářské unie Čech a Moravy Petr Hanka.
Víte, už mě tyhle bláboly nebaví ani číst ani poslouchat. Jaké podmínky českým pěstitelům polistopadoví zločinci nastavili, takové dnes mají. Že je česká zelenina dlouhodobě dražší než ta z dovozu, rozhodně nekopíruje realitu. Kopíruje nastavené podmínky, které přes 30 let upřednostňují import před domácí výrobou a ti, kteří je stvořili a stále dotvářejí k obrazu svému, si sakra dávají záležet, aby si český zemědělec nemohl vyskakovat. Proto důrazně vyzývám všechny rádoby odborníky, aby přestali žvanit o nekonkurenceschopnosti našich pěstitelů, když ti pracují s oprátkou kolem krku, želízky na rukou a půlmetrákovými koulemi na obou nohách.
Od roku 1990 každá vláda činila a činí maximum pro to, abychom byli závislí na dovozu ze zahraničí – ve všech oblastech, byť v zemědělství to je nejviditelnější a nejvíce nebezpečné. Výrazně negativně se na tomto všem podílejí také nadnárodní obchodní řetězce, které sem byly vpuštěny za hubičky, a vládní orgány jim plní i to, co jim na očích nevidí.
Kdyby polistopadový režim preferoval české zemědělství a české obchody, dnes bychom určitě neřešili smutný fakt, že čeští pěstitelé zeleniny musejí část své produkce zaorávat, protože o ni není nikde zájem.
Pak bychom rovněž nemuseli číst kydy, o kterých referuje seznamzpravy.cz, že francouzské brambory jsou levnější než české. Jak jsem řekl už mnohokrát – kdyby za nic jiného (a že se i toho jiného najde »neurekom«), tak za totální likvidaci českého zemědělství musí všechny polistopadové vlády stanout před soudem. Aby spravedlnosti bylo učiněno za dost.
Shrnuto a podtrženo – českému zemědělci byly nastaveny takové podmínky, aby nemohl produkovat. Nestačili byste se divit, kdyby stát toho českého zemědělce preferoval, za jak levně bychom u nás jejich produkty nakupovali. Spokojeni bychom byli my i zemědělci. Jenže právě o toto jde ze všeho nejméně.
Marie Krejčíková